Legendární železářství
Legenda českého obchodu se železářským zbožím Vladimír Jiří Rott se stejně jako jeho starší bratr Ladislav Vincenc využil v otcově železářském obchodě. Vladimír studoval pražskou vyšší průmyslovku a posléze i vysokou školu.
Společně s bratrem Ladislavem a mladší sestrou Julií Veselou jako tichou společnicí otcovy firmy, po jeho smrti převzali řízení firmy V. J. Rott. Bratři zaváděli nové zboží například sportovní, včetně tehdy do módy přicházejících lyží, jejichž byl Vladimír vyznavačem. Specializovali se na nástroje, stroje a kovové zboží, potřeby hospodářské, kuchyňské, sportovní a stavební a podnik se značně rozrostl.
70 000 druhů zboží a 170 zaměstnanců
Roku 1914 byla založena pobočka v Plzni, ale válka zabránila jejímu dalšímu rozvoji. Po deseti letech, po válce, bratři filiálku prodali a s úspěchem zlikvidovali. V roce 1916 zakoupili pozemek v Holešovicích a postavili nové ústřední skladiště s železniční vlečkou napojené na přístav.
Po válce, v roce 1919 nastupuje k firmě Ladislav Veselý synovec bratrů, kterého Vladimír povolal. V roce 1921 bratři činnosti a oddělení firmy rozšiřují o zasilatelství a o koncesi na obchod se střelivem. V letech 1922 Rottovi podnikli další rozsáhlou přestavbu svých domů jejímž výsledkem byl moderní třípatrový obchodní dům, s centrální obchodní halou s první sklobetonovou kopulí v Praze, jež účelně propojila všechny firemní domy na Malém náměstí v centru hlavního města. Dále rostla nabídka veškerého zboží od kuchyňského přes zahradnické až po průmyslové stroje.
V roce 1927 však Ladislav Vincenc náhle zemřel. Vladimír a jeho sestra Julie Veselá, respektive už její syn Ladislav, museli tedy vyplatit jeho vdovu Julii a dceru Ludmilu. Řešení, jak věci ke společné spokojenosti uspořádat, se ale vleklo, až Vladimír Jiří navrhl formu společnosti jako rodinná akciová společnost
Ve 30. letech byla akciová společnost V. J. Rott na vrcholu prosperity, nabízela kolem 70 000 druhů zboží, obchod o 21 odděleních zaměstnával až 170 zaměstnanců, kteří zajišťovali dodávky a rozvážky zboží po celé republice, denně obsloužili na 2000 zákazníků a stejně objednávek řešili písemnou cestou.
Rott dodá vše
Éru obrovského rozkvětu firma zažila ve 30. letech. „Rott dodá vše!“ slibovala reklama. Katalogy obsahovaly okolo 70 tisíc položek. Zákazník si mohl vybrat od kladívka přes ponk až po vybavení velkého řemeslného provozu. Továrny vyráběly přímo pro obchod pod značkou „V. J. R.“
V 21 odděleních pracovalo 170 lidí, zásilkový prodej sliboval dodat zboží kamkoliv v Československu, od Aše po Jasiňu. Přes pulty procházelo denně zboží v objemu nejméně čtyř nákladních vagónů, jež si kupovaly dvě tisícovky klientů.
Katalog pro zimu 1937 nabízel i zboží pro sportovce. Fajnšmekři si mohli pořídit lyžařské boty z tulení kůže za 220 korun, což nebylo málo. Kvalifikovaný dělník, začínající kantor anebo nastupující četník si měsíčně přišli na 600 až 700 korun. Domácí lyžařské vosky stály od čtyř do devíti korun.
Lyže značky „Príma“ z nejlepšího krkonošského dřeva, vyrobené v norském stylu, Rott nabízel od 100 do 137 korun. Norské originály stály od 380 do 410 korun. Kdo chtěl zazářit, mohl si koupit zvláště lehké a pružné norské smrkové závodní lyže od 250 do 430 korun.“ Také díky velkoobchodu a dalším činnostem firma platila za „jeden z největších obchodů kovovým zbožím v Evropě“.
Úspěšný svobodný zednář
Vladimír Jiří Rott založil a předsedal Ústavu pro vnitřní obchod, založil Latinskoamericko-československou obchodní komoru v Praze, spoluzaložil Československou obchodní komoru ve Stockholmu, byl předsedou Ústavu pro vědeckou organisaci obchodu při Masarykově akademii práce, jejímž byl členem, dále komerčním radou, předsedou Ústředního svazu železářů československých a význačným funkcionářem mnoha obchodnických organizací, mj. také jedním z pražských rotariánů a svobodných zednářů.
Rozbití a obsazení ČSR vedlo k útěkům řady lidí před pronásledováním. Některým z nich účinně pomohl i Vladimír Jiří jako člověk, i jako norský honorární konzul. Druhá světová válka znamenala i podstatný útlum podnikání, i kvůli přídělovému systému a vázanému hospodářství. Roku 1948 stát zkonfiskoval jak majetek firmy, všechny finanční prostředky a podíly na firmách, včetně těch, které Vladimír Jiří zavčas před nacisty převedl do ciziny a které po válce na Benešovu osobní žádost stáhnul do ČSR
Vladimír Jiří Rott ani jeho žena se do vlasti už nikdy nevrátili. Po pobytu v USA, kde Rozálie pracovala v knihovně Svobodné Evropy v New Yorku a Vladimír Jiří počátkem 50. let vypracoval zprávy o situaci ekonomiky a dopravní infrastruktury v ČSR pro US-kongres a vládu, se na penzi přestěhovali do Švýcarska, kde zemřeli v Hilterfingenu u Thunu na Thunském jezeře. Vladimír Jiří roku 1965, jeho žena v roce 1971.
Jejich urny jsou, podle jejich přání, uloženy na Olšanských hřbitovech.
