Kromě toho, že byl lékař, byl také schopným chemikem, který dokázal udělat rozbor vody v místech, kde dnes leží Mariánské lázně, a dokázal tak léčivost místních mariánských pramenů. Právem je považován za zakladatele slavného lázeňského města v západním cípu Čech.
Zakladatel Mariánských lázní
V roce 1779 poprvé vstoupil do divokého údolí pramenů, aby posoudil zdejší léčivé vody. Roku 1786 opat kláštera v Teplé Karel Kašpar Reitenberger povolil, aby se u Křížového pramene, který patřil ke klášteru usadili dva dřevorubci. Nehr sem docházel, upravil jímání minerálních pramenů a lékařsky potvrdil jejich léčivé vlastnosti formou pití a koupání, jakož i léčivost zdejší slatiny.
V roce 1808 zde postavil vlastní dům, který nazval po své ženě Fanny. V roce 1810 prosadil výstavbu lázeňského domu se 16 koupelnami a postavil vedle svého další dům. Své poznatky po 34 letech pozorování popsal v první knize o Mariánských Lázních, která vyšla v roce 1813. Jako bezdětný odkázal po smrti peníze chudým studentům a matkám s mnoha dětmi.
Kdo však byl tento muž, jež, je právem pokládán za jednoho ze zakladatelů lázeňství u nás. Narodil se 8. května 1752 v Teplé. Studoval na pražské Karlově univerzitě, kde v roce 1778 promoval. V roce 1779 začal působit jako klášterní lékař v premonstrátském klášteře v Teplé, ke kterému patřily i pozemky, na nichž dnes stojí Mariánské Lázně.
Nehr přesvědčil opata Reitenbergera, aby spolu s několika spolubratry zkusil lázeňskou kúru. Zjistil totiž, že pokud je zdejší kyselka podávaná v malém množství vícekrát během dne, zklidňuje trávení a přidává chuť k jídlu. Pak provedl chemickou analýzu, na jejímž základě se rozhodl pro využití zdejší vody k léčebným procedurám.
Pusté údolí bohaté na prameny
Zkoumal léčivé prameny, způsoby léčení a až do konce života pracoval jako lékař. Napsal první knihu o Mariánských Lázních a dožil se vyhlášení místa lázněmi v roce 1818. Tím se doktoru Nehrovi splnil životní sen. Takto jej popisuje:
„V roce 1779 jsem spatřil poprvé jako nastávající ordinárius kláštera Teplá tuto krajinu bohatou na prameny. Jak jsem užasl, když jsem vstoupil do pustého údolí, kolem dokola obklopeného a pevně sevřeného strmými vrchy a temnými lesy, kde tyto prameny vyplavovaly tak bohatě svou léčivou vodu! Všechno, co člověk viděl, vzbuzovalo strach, nevoli a odpor. Vrchy a doliny, vodopády a bažiny, kamenné a písečné pahorky, ztrouchnivělé pařezy a vývratě se tu střídaly v nepřetržitém sledu.
Kromě jedné staré dřevěné chýše hrozící spadnutím, ve které stály na ohništi zazděny dva železné kotle k získávání Glauberovy soli, kterou tak bohatě vyplavoval Křížový pramen, a kromě jediného, rovněž dřevěného, hrubého prastarého ohrazení Křížového pramene nenalézal člověk nic, co by udělaly lidské ruce.“
A toto bylo jeho přesvědčením:
„Život každého člověka má nedocenitelnou hodnotu, věřím, že by podstatně přispělo, kdyby zdraví třebas jen jednomu jedinému člověku bylo zde navráceno a jeho život na delší dobu prodloužen.“
Kdo chce o tomto pozoruhodném muži vědět více, nechť vstoupí Branou poznání.
