Jiří Melantrich se narodil nejspíš v roce 1511 v městečku Rožďalovice. Z rodinného prostředí nižšího měšťanstva se přes studia na pražské univerzitě dostal k literární a jazykové průpravě, která v tehdejší Praze znamenala vstupenku do světa vzdělanosti. Studium mu dalo nejen potřebnou erudici, ale i schopnost orientovat se v prostředí, kde se stýkaly různé kulturní proudy – domácí i evropské.
Zlom přichází ve 40. letech 16. století, kdy se Melantrich spojuje s pražským tiskařem Bartolomějem Netolickým. Jejich společné podnikání, doložené od roku 1546, má hned zpočátku pevné kontury: kvalitní sazba, rychlá produkce a ambiciózní výběr textů. Zprvu menší tiskárna se postupně mění v jeden z nejrespektovanějších domů široko daleko. Melantrich se ukazuje být nejen spolehlivým řemeslníkem, ale také podnikatelem s intuicí – umí odhadnout poptávku, dokáže udržovat stabilní obchodní vztahy a vyhledává tituly, které mají šanci uspět nejen v Praze, ale v celých českých zemích.
Vrchol jeho osobního postavení přichází roku 1561, kdy mu byl udělen predikát z Aventina. Nešlo o čest formální: znamenal, že Melantrichův podnik měl takovou váhu, že jeho nositel už nepatřil jen mezi řemeslníky, ale mezi uznávané osobnosti města. Jeho společenský vzestup byl výsledkem dlouhé a systematické práce.
Melantrichův vydavatelský dům
Produkce Melantrichova vydavatelského domu byla pozoruhodně široká: praktické kalendáře, příručky pro domácnosti, populárně-naučné spisy, ale také velká a náročná díla, která určovala podobu dobové vzdělanosti. Mezi nimi vyčnívá Herbář Pietra Andrea Matthioliho, na svou dobu mimořádně rozsáhlé botanické dílo, které Melantrich vydal s nebývalou pečlivostí a které se stalo základní knihou pro lékaře i vzdělance v Evropě.
Stejně tak přispěl k oblibě Kroniky české Václava Hájka z Libočan, která díky jeho edici získala širokou čtenářskou obec a významně ovlivnila představu o české minulosti. Jedním z nejvýznamnějších vydavatelských počinů byla také Melantrichova Bible.
Charakteristickým znakem Melantrichovy práce byla vysoká řemeslná úroveň. Jeho knihy měly dobře čitelnou sazbu, jasnou typografii, kvalitní papír a pečlivě provedené dřevořezy. Dbal na jazykovou čistotu i estetiku, a tím stanovil standard, který v českých zemích před ním neměl obdoby. Jeho tisky zůstávají sběrateli a odborníky samozřejmě velmi ceněny dodnes.
Renesance a humanismus, v jejichž prostředí Melantrich působil, přinesly sice větší vzdělanost a širší rozhled, ale současně vnesly do Evropy nové sebevědomí lidského rozumu, sklon k osobnímu výkladu a představu, že autorita může být nahrazena individuální představivostí. Odtud byl už jen krůček k tomu, aby se náboženská nauka začala tříštit – a protestantské proudy tuto tendenci dovedly k důsledkům, které nakonec rozrušily dřívější jednotu víry i kultury.
Tímto směrem se tehdejší knihy, byť krásné a učené, stávaly často nositeli idejí, které nevedly ke stabilitě, ale k narůstající rozkolnosti. Tento stín doby se mnoha Melantrichových tisků také dotýkal.
Nicméně sám Melantrich nebyl agitátor ani myslitel, který by urputně prosazoval vlastní ideologii. Byl to především vydavatel a mistr řemesla.
Trvalé hodnoty v proměnlivé době
Významný byl Melantrichův dopad na český jazyk. Díky biblickým edicím, kalendářům a naučným textům se čeština dostávala k širokému publiku v podobě, která sjednocovala pravopis, slovní zásobu i styl. Melantrich tím nepřímo přispěl ke stabilizaci jazyka a vytvořil základ, z něhož mohly čerpat další generace písařů, kronikářů, učenců i běžných čtenářů. Jeho knihy se četly, opisovaly a citovaly – a právě tím vytvářely kulturní kontinuitu, která přesahovala jeho vlastní dobu.
Stejně trvalý byl jeho vliv na pražské intelektuální prostředí. Jeho tiskárna byla místem, odkud vycházely nejen oblíbené příručky, ale i seriózní odborné spisy, které pomáhaly vzdělávat právníky, lékaře či městské písaře v celé zemi. Služba, která nebyla okázalá, ale měla dlouhodobý význam.
Není nutné z Melantricha dělat postavu bez chyb nebo člověka, který určoval duchovní směr země. Byl to řemeslník a podnikatel, který dokázal zachytit potřeby své doby a převést je do stabilní, krásné a trvanlivé formy. V období, kdy se Evropa měnila rychleji než kdykoli předtím, měl právě tento typ tvorby svůj význam: poskytoval kontinuitu tam, kde ideje často skákaly vpřed i vzad, a dával čtenáři do ruky něco, na co se mohl spolehnout.
A proto Melantrichův odkaz nepůsobí pouze jako kapitola v dějinách knihtisku. Je to jeden z pilířů české kulturní paměti: jasný, konkrétní a trvalý. Ať už jeho doba přinášela cokoli, jeho práce zůstává trvalou hodnotou.
S některými dalšími momenty Melantrichova života (zemřel 19. listopadu 1580) se můžete seznámit projdete-li Bránou poznání.
