Jeho jméno je symbolem zrady, prospěchářství a úskočnosti. Jednoho krále zradil a dalším byl zrazen. Získal moc vladařů, a nakonec byl popraven jako sprostý zločinec. Nejčastěji si však v souvislosti s jeho osobou vybavíme jeho sňatek s královnou Kunhutou. Byla to láska, nebo jen pragmatické prospěchářství?
Intrikán
Kdo byl tento ambiciózní šlechtic? Narodil se zřejmě v roce 1250 a postupně se vlastní pílí a intrikami vypracoval na nejmocnějšího muže českého království. Byl synem Budivoje z Krumlova, který náležel k mocnému jihočeského rodu Vítkovců, a jeho manželky Perchty. Četnému potomstvu rodový majetek nestačil, a proto také i Záviš záhy odešel do cizích služeb. V roce 1269 byl purkrabím hornobavorského hradu Falkenštejna. Jako chudý šlechtic přijal tedy jméno od hradu, který mu nepatřil.
Společenským rozhledem a tělesnými vlastnostmi ale převyšoval své soukmenovce, a proto již v roce 1276 vystupoval jako vůdce Vítkovců v jejich odboji proti českému králi Přemyslu Otakarovi II., který uprostřed jejich panství začal budovat opěrné body královské moci, jako město České Budějovice či klášter Zlatá koruna.
Postavil se proti svému králi i v bitvě na Moravském poli na straně Rudolfa Habsburského v roce 1278, kde český král padl. Záviš sice se svými lidmi v bitvě přímo nebojoval, ale proradnou neúčastí přispěl k prohře českého vojska.
Nespokojenost české šlechty včetně Záviše s poručenskou vládou Oty Braniborského, který po Přemyslově smrti zastupoval nezletilého Václava II., vedla k vytvoření opozice sdružované kolem královny-vdovy Kunhuty, sídlící na hradě v Hradci u Opavy.
Milostný poměr s královnou
Tam se také Záviš s Kunhutou sblížili natolik, že mezi nimi vznikl milostný poměr vedoucí k tajnému sňatku a narození syna Jana. Záviš tak získal i nemalý vliv na mladičkého krále Václava II., zvláště po jeho návratu do Prahy v roce 1283, kdy se stal jeho nejbližším rádcem i vychovatelem. Po veřejném sňatku s královnou Kunhutou v roce 1284 se stal Záviš dokonce nejvyšším hofmistrem a faktickým vládcem českých zemí.
Avšak po brzké královnině smrti (9. září 1285) se Závišova pozice a jeho vliv na krále začaly bortit. I kvůli íntrikám Rudolfa Habsburského, s jehož mladičkou dcerou Jitkou se Václav II., v Chebu v roce 1285 oženil. Záviš se ještě více králi odcizil, když v roce 1288 uzavřel v Budíně sňatek s Alžbětou, sestrou uherského krále Ladislava IV.
Tomuto manželství nepřála rovněž ta část šlechty, která chtěla zbavit Vítkovce dosavadního vlivu na krále. Obvinili proto Záviše ze snahy získat královskou korunu a zabít Václava. Král Václav II. dal proto Záviše uvěznit a vyřkl nad ním ortel smrti. Vítkovci vyhlásili králi válku a nabízeli český trůn jak Jindřichu Vratislavskému, tak Závišovu švagrovi Ladislavu Uherskému.
Poprava
Záviš byl po svém zatčení v roce 1290 použit jako prostředek ke zdolání vítkovského odboje. Královské vojsko jej vodilo v poutech před hrady ovládané jeho příbuznými a hrozilo jeho popravou v případě odporu. Až u hradu Hluboká, který hájil Závišův bratr Vítek, posádka odmítla kapitulaci.
Mikuláš I., vévoda opavský a jeho dávný nepřítel, z titulu velitele královského vojska dal proto Záviše před hradem Hluboká popravit zvláště krutým způsobem: Pomocí přiostřeného prkna. Myslel, že všechny svými intrikami s cizí mocí “přečůrá” a zapomněl při tom na starou pravdu, že žádný strom neroste do nebe.
Pokud se chcete o tomto docela aktuálně poučném příběhu dozvědět více, stačí otevřít Bránu poznání.
