Akademie připomněla 130 výročí narození znalce krkonošského nářečí, lidového vypravěče, spisovatele a řídícího učitele v Mříčné u Jilemnice, Jana Buchara (14. 4. 1895) a zmínila i mladšího bratra Jaroslava (1909) a jeho přítele Čestmíra Novotného (1915), k jehož výročí a osudu obou přátel směřuje tento článek, kterým vzpomíná Jiří Hamouz s Jiřím Bucharem.
Sokol není jen obec, ale formace osobnosti
Na fotografii ze srpna 1939, kdy plánovali odchod, bylo Jaroslavovi 30 (stavitel – architekt) a jeho příteli Čestmírovi 24 let (pracovník Finančního úřadu v Nové Pace). V roce 1938 se konaly Zimní sletové hry, které byly součástí jubilejního X. Všesokolského sletu. Jaroslav zvítězil v běhu na 50. km 6. února a byl členem vítězné štafety na 4 x 10 km 8. února. Čestmír byl i zdatný gymnasta. Veletoč nazad s přehmatem křižmo a obratem do veletoče vpřed mu vysloužil přezdívku „Křižák“, která ho provázela přes II. Světovou válku až do důchodu.
Příležitost k útěku
Sokolská zdatnost, tradice, vlastenectví, národní hrdost, vzájemná spolupráce a podpora, to byly atributy, které je vedly z Protektorátu ven. Jaroslav opouštěl slibnou kariéru stavitele – architekta a Čestmír svoji dívku, Marii Bucharovou (1919), dceru Jaroslavova staršího bratra Jana. Na únor 1940 se chystaly běžecké lyžařské závody na beskydských Pustevnách. To byla příležitost reprezentovat Sokol Mříčná i opustit bez problémů Protektorát přes hranice Slovenského štátu. Že měli zabaleno víc osobních věcí k pobytu na Pustevnách, nebylo nikomu divné. Jaroslav s chřipkou a s horečkou skončil pátý v závodě na 18 km. V Bratislavě u příbuzných Čestmíra se zotavil. Problémy nastaly při přechodu do Maďarska. Při prvním pokusu byli vráceni, druhý se povedl, a přes Maďarsko, Jugoslávii a Cařihrad pokračovali na francouzské lodi přes Neapol do Marseille. Po měsíčním putování se na konci března 1940 a se zápalem plic zaregistrovali u 3. pluku 1. čs. divize v přístavu Agde.
Rozcestí
Čestmír v bezvědomí a Jaroslav také ve velmi vážném stavu byli převezeni do nemocnice. Čestmír se brzy zotavil, ale u Jaroslava propukla tuberkulóza. Bojoval s ní v plicním sanatoriu Bellevue a později v sanatoriu Lodeva v Montpellier. Zemřel v městské nemocnici v Monpellier 23. září 1942. Pohřben byl na centrálním hřbitově svatého Lazara v Montpellier. Čestmír se o jeho smrti dozvěděl o víc než rok později.
Následující popis událostí chce stále sledovat přátelství, v kterém si oba před převozem Jaroslava do Montpellier slíbili, že s setkají. Osudová cesta Jaroslava mohla kopírovat Čestmírovu ale i dalších Čestmírových přátel z výcviku, z nichž pouze někteří měli štěstí přežít vysazení na území Protektorátu.
Agde
Ve Francii v té době působil vyslanec Štefan Osucký, který s francouzskou vládou vyjednával utvoření československé armády. Dne 15. ledna 1940 se ve Francii vytvořila první československá divize, pro kterou se zřídil tábor v Agde nedaleko přístavu Marseille, který předtím sloužil jako útočiště pro uprchlíky ze španělské občanské války. Štefan Osuský na půdě francouzské vlády dosáhl utvoření Československého národního výboru, který oficiálně vznikl 17. října 1939 v Paříži, v jehož prohlášení stálo, že se výbor ujímá řízení ve všech věcích československých až do konce války. Malá jednotka bojovala proti wehrmachtu na severní frontě, ale po pádu Francie a podepsání francouzské kapitulace 22. června 1940 se československý exil zcela přesunul do Velké Británie a Československý národní výbor zanikl. Vojáci byli na žádost Edvarda Beneše přesunuti na evakuačních lodích do Velké Británie do Cholmondeley a tábor v Agde byl 20. srpna 1940 uzavřen. Vznikající jednotku navštívil v červenci 1940 prezident Edvard Beneš. Z vojáků v táboře Cholmondeley nebyli všichni přívrženci Edvarda Beneše. Neloajální byli přesunuti do pracovních a sanitárních skupin v zázemí, a z loajálních československé exilové vládě se 12. srpna 1940 vytvořila První československá smíšená brigáda, v červenci 1941 přejmenovaná na První československou samostatnou brigádu, která ve svých počátcích čítala celkem 3276 mužů. Velitelem byl divizní generál Bedřich Neumann. Stav jednotek v táboře Leamington, kam se vojáci na podzim 1940 přesunuli z tábora Choldondeley, se zvýšil na 3301 osob.
Sokol ve Velké Británii
Čeští Sokolové zakládali u svých jednotek sokolská družstva a většina překvapovala anglické důstojníky a veřejnost svým gymnastickým uměním na vojenských i civilních akademiích. Fyzická kondice a psychická odolnost, to byla sokolská kritéria výběru pro speciální výcvik Assault Course a Para Course (kurz útočného boje a parašutistický kurz). Výcvik SAS Commandos ve Skotsku trval obvykle 4 týdny a výsledek hodnotila komise.
Čestmír Novotný předvedl ukázkovou sestavu na hrazdě na sokolské akademii v East Tilbury 1943. Nadporučík Tomáš Sedláček udivoval při roznožce z pérového můstku přes švédskou bednu v létě roku 1943 v areálu vysoké školy v Dovercourtu. Následující léto roku 1944 Tomáš Sedláček na vlastní žádost odešel do Sovětského svazu k II. čs. paradesantní brigádě, absolvoval boje v Dukelském průsmyku, během Slovenského národního povstání byl vysazen jako příslušník této brigády na pomoc povstalcům, po porážce povstání II. světovou válku přežil jako partyzán v Nízkých Tatrách. V únoru 1951 byl zatčen, ve vykonstruovaném procesu byl v roce 1952 odsouzen za vlastizradu a dlouhodobě vězněn až do roku 1960. Po roce 1989 se zasloužil o obnovu Čs. obce legionářské, byl postupně povyšován až do hodnosti armádního generála ve výslužbě. Zemřel v roce 2012 ve věku 94 let.
Na obrázku elitního družstva Sokola 1. čs. smíšené brigády bylo několik známých jmen: Zleva náčelník družstva Čestmír “Křižák” Novotný, druhý zleva Jan Prágr, čtvrtý zleva Tomáš “Anny” Sedláček, pátý zleva Ignác “Nanda” Syrovátka, sedmý zleva Karel Tichý, poslední v řadě v šortkách Vladimír Krčmař.
Vladimír Krčmář padl 1944 při obléhání Dunkerque - František Pavelka v noci z 3. na 4. října 1941 vysazen desant PERCENTAGE, obviněn neprokazatelně z udavačství Stříbrných a Horákových z Lidic, 11. 1. 1943 popraven – Libor Zapletal vysazen v desantu BIVOUAC, zrazen a zatčen 1942 , při zatýkání se podařilo utéct Pospíšilovi a Čoupkovi, Libor Zapletal takové štěstí neměl, gestapo ho zadrželo a donutilo vypovídat. Zapletala a Čoupka potkal stejný osud, poprava v koncentračním táboře v Mauthausenu popraven - Jan Prager přežil, ale v 50. letech ho StB málem utloukla k smrti – Ignác „Nanda“ Syrovátka v roce 1944 odešel do SSSR vysazen na pomoc SNP partyzán v Nízkých tatrách přežil a po válce povýšen do hodnosti generála.
Assault Course a SAS Commandos
Cíle výcviku definoval anglický parlament. Správa pro zvláštní operace (Special Operations Executive) vznikla v červenci 1940 v Dolní sněmovně na popud britského premiéra Winstona Churchilla a jeho projektu „Podpalte Evropu“.
Organizace měla narušovat nepřátelské plány a zázemí formou vyvolání neklidu, způsobením škod, narušováním výroby a dopravy, měla škodit v týlu nepřítele svou zpravodajskou, sabotážní a diverzní činností včetně řízeného bombardování, podněcováním stávek či povstáním.
Častým důvodem neúspěchu u lékařské prohlídky byly ploché nohy či skolióza páteře. U věku se mohla učinit výjimka, pokud dotyčný dosahoval velkých fyzických schopností, ale hranice věku by se měla i přesto pohybovat do 35 let. Ideálním uchazečem se tedy stal československý voják, svobodný a bez závazků, který musel projevit svou statečnost, být psychicky vyrovnaný měl být běžného vzhledu, aby na sebe nijak nepoutal pozornost, ve věku do 30 let v naprosto skvělém zdravotním a fyzickém stavu s velkou dávkou inteligence.
Kurz útočného boje trval po dobu čtyř týdnů. Šlo o speciální výcvik ve výcvikových střediscích zřízených na odlehlém venkově Skotska, a to v objektech na západním pobřeží Skotska u jezera Loch Morar na bývalých farmách Camusdarrach a Garramor.
Dále zde měli v 60 učebních hodinách bojový taktický výcvik, který zahrnoval umění plížení se, umění maskování, pozorování terénu, přesunů v terénu bez prozrazení, průzkumu objektů, přepadu objektu a likvidace strážců daného objektu.
Každé ráno probíhaly náročné a intenzivní půlhodinové rozcvičky, následovaly běhy na různé vzdálenosti, skoky, kotouly, šplhání po lanech i stromech, slaňování mostů a součástí fyzického výcviku bylo také plavání v moři. Učili se judo, karate a způsoby tichého zabíjení v boji zblízka, kde se naučili zasazovat smrtelné rány pouze rukama, nohama, hřbetem ruky, učili se bojovat i bránit se pomocí nože, naučili se, jak srazit protivníka k zemi a byli poučeni o způsobech škrcení rukou, oděvem či pomocí smyčky.
Total soldier Absolutní voják (sokol) a obléhání francouzského přístavu Dunkerque
Čestmír Novotný s dalšími asi 180 vybranými abonenty absolvoval speciální tajný výcvik na základně SAS Commandos v Lochailort v hantýrce „kurz Commandos“. Dokončil ho s vynikajícím hodnocením, splňoval přísnou britskou normu Total soldier, absolutní voják. Čeští absolventi kurzů byli vysazováni v Protektorátu, a většina sokolů z jeho družstva ve válce zahynula.
Čs. jednotka se invaze 6. června 1944 v Normandii nezúčastnila, ale byla později v září nasazena k obléhání přístavu Dunkerque. 13. října 1944 vedl Čestmír průzkumnou hlídku do německé linie a zapsal si: „počet 1+8, ve 22 hodin první boj s Němci, od nich jeden mrtvý, dva ranění, ode mne dva granáty, jsem zraněn německým granátem, levá paže a brada, neumím zabíjet, měl jsem štěstí“.
Na státní svátek 28. října čs. obrněná brigáda (ČSSOB) zaútočila na Němce při velké symbolické akci, tehdy Čestmír velel pěší četě. Přes 370 Němců zajali, kolem stovky padlo, obrněná divize měla devatenáct mrtvých. Před Vánocemi 1944 v Novotného četě zahynuli tři muži poté, co některý z nich šlápl na minu. To poznamenalo i vánoční besídku, během níž proslov podporučíka Novotného natočila česká redakce BBC.
Návrat domů - květen 1945
Čestmír Novotný byl povýšen do hodnosti poručíka a dostal na starost přesun tanků do Československa. Cestu si ještě zpestřili tajným závodem tanků na rovné šestikilometrové silnici, ti nejrychlejší z nich vytáhli i stovku. Lehké průzkumné tanky STUART M5A1 s dvěma osmiválcovými motory Cadillac měly dvě převodovky, a ještě jednu redukční, kterou Češi uměli vypnout, a pak dosáhli takových rychlostí. Kanadská dopravní jednotka převezla tanky do Čech, protože křižníkový tank CROMWELL, na kterém jel na přehlídce Čestmír Novotný, byl osazen motorem Rolls-Royce Merlin se spotřebou v terénu až 450 l/100 km.
Příslušníci ČSSOB se v Praze představili prezidentu republiky, členům čs. vlády a Pražanům na slavnostní vojenské přehlídce 30. května 1945. Na přehlídku se připravovali od 27. května 1945 na Vypichu v Břevnově. Odtud kolona vybraných 250 tanků, 150 obrněných vozidel a 800 nákladních vozidel s téměř 5.000 příslušníky brigády přejela z Vypichu v Břevnově přes Hradčany, Letnou a Holešovice do centra Prahy a přes 1 hodinu defilovala před slavnostní tribunou v ulici Na Příkopě. Ve velitelském poklopu vedoucího křižníkového tanku CROMWELL Mark IV celé kolony těchto tanků stojí Čestmír Novotný. Pod praporem se znakem Prahy kolonu tanků přehlíží velitel brigády brigádní generál Alois Liška.
Generál Liška se stal velitelem Vysoké školy válečné v Praze. Čestmírovi nabídl místo pobočníka, ten to však odmítl a odmítl vstoupit do armády.
Kruh přátelství s Jaroslavem Bucharem se uzavírá
V pozdním létě 1945 požádal Čestmír o demobilizaci a připravoval se na vysokoškolská studia na filosofické fakultě University Karlovy v Praze s aprobací tělocvik – anglický jazyk. Ke studiu však nenastoupil – neměl finanční zázemí. Přijal poté místo na Zemském finančním ředitelství v Praze, kde od roku 1946 vykonával funkci tajemníka Presidia.
V březnu 1946 se Čestmír Novotný oženil s Marií Bucharovou ze Mříčné, dcerou učitele Jana Buchara, Jaroslavovou neteří. Po založení rodiny se po roce 1950 vrátil zpět do rodné Mříčné. Po celou dobu neúnavně budoval poválečnou strukturu Sokola. Stal se župním místonáčelníkem v župě Krkonošské – Pecháčkově a náčelníkem v okrsku VII – jilemnickém. Pak však přišel únor 1948 a zahájení programu budování tzv. sjednocené tělovýchovy pod vedením KSČ. Prvním krokem bylo vydání pokynu k „očištění Sokola od reakčních živlů“...
Čestmír Novotný i přes pošlapání základních principů činnosti Sokola (které bezvýhradně zastával) nezahořkl, jako aktivní člen Tělovýchovné jednoty Sokol Mříčná hrál závodně volejbal, kopanou, poté pracoval jako funkcionář. V roce 1968 se aktivně podílel na pokusu o znovuobnovení Sokola. Byl účastníkem 1. sjezdu bývalých činovníků sokolských žup, který se konal 5. května 1968 na Žofíně v Praze. Bezprostředně poté byl zvolen do funkce náčelníka znovu obnovované župy Krkonošské – Pecháčkovy. Známé události ze srpna 1968 však toto úsilí na dlouhých 20 let opět zmařily…. Až do odchodu do důchodu působil Čestmír Novotný na finančním odboru ONV v Semilech.
S odstupem 70 let a se znalostí historie poválečného Československa lze téměř s jistotou odhadnout, jaké by byly osudy Čestmíra Novotného, kdyby po roce 1945 zůstal důstojníkem čs. armády a přijal by místo pobočníka velitele Vysoké školy válečné v Praze. Byl by v roce 1945 povýšen na nadporučíka, v roce 1946 by nastoupil ke studiu Vysoké školy válečné v Praze. Po jejím absolvování v roce 1948 by měl hodnost kapitána gšt. (nebo majora gšt.) a čekala by jej vojenská kariéra ve velitelských funkcích a hodnost generála (absolvování Vysoké školy válečné bylo podmínkou k povýšení do generálské hodnosti). Po roce 1948 by se však zcela jistě dostal do hledáčku obávaného Obranného bezpečnostního zpravodajství (OBZ), kterému velel nechvalně známý (tehdy plukovník, později brigádní generál) Bedřich Reicin. Po zinscenovaném obvinění by byl s největší pravděpodobností Čestmír Novotný odsouzen k vysokému trestu jako „reakční živel, buržoazní element a nepřítel dělnické třídy“. Byl by pak dlouhodobě vězněn (to v tom lepším případě), nebo by unikl politické perzekuci odchodem do exilu (tento postup zvolil generál Alois Liška). KSČ po únoru roku 1948 začala tímto způsobem nekompromisně pronásledovat a stíhat důstojníky armády Západ. Mnoho z nich bylo blízkými přáteli Čestmíra Novotného (mj. Tomáš Sedláček, Jaromír Nechanský).
Divizní generál Alois Liška byl k datu 1. dubna 1947 povýšen do hodnosti armádního generála. Po únoru 1948 však byl z příkazu ministra národní obrany armádního generála Ludvíka Svobody propuštěn z čs. armády a penzionován. Po zatčení divizního generála Heliodora Píky v květnu 1948 se armádní generál Alois Liška rozhodl pro odchod do exilu (generál Heliodor Píka byl v zinscenovaném procesu v lednu roku 1949 odsouzen k trestu smrti a v červnu 1949 popraven). V červnu roku 1948 Alois Liška ilegálně odešel přes Německo do Velké Británie (ve vlasti však musel zanechat svoji rodinu). V Londýně pracoval jako ekonom, odborný ředitel v jazykové škole, přispíval do vojenského odborného tisku. Aktivně se jako funkcionář podílel na činnosti Tělocvičné jednoty Sokol Londýn, Čs. obce legionářské v zahraničí a v Klubu čs. kolonie v Londýně. Zemřel 7. února 1977 ve věku 82 let ve svém domě v Putney v blízkosti Londýna. Plně rehabilitován byl až v roce 1990.
Satisfakce?
V polovině roku 1990 navštívili veteráni armády Západ místa bojů II. světové války v Normandii, odkud byli armádním speciálem Royal Air Force přepraveni do Velké Británie, kde byli se všemi vojenskými poctami přijati při příležitosti 50. výročí příchodu čs. vojenských dobrovolníků do Velké Británie (tato akce byla nazvána „FIFTY YEARS SINCE THE COMING OF THE CZECHOSLOVAK ARMY TO THE UNITED KINGDOM“ – „PADESÁT LET OD PŘÍCHODU ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY DO SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ“). Všude zanechali čs. váleční veteráni dokonalý dojem – britská veřejnost oceňovala jejich disciplínu, jazykové znalosti, vojenské vystupování. Čs. váleční veteráni se v Imperial War Museum v Londýně poklonili památce svých padlých kolegů a spojeneckých vojáků, kteří zahynuli v bojích II. světové války. Na pámáteční fotografii jsou zprava červenými šipkami označeni pplk. v.v. MUDr. Jan Práger, pplk. v.v. Čestmír Novotný, plk. v.v. Ing. Čestmír Šikola, plk. v.v. Jan Paroulek, plk. v.v. Ing. Jan Pavlíček, plk. v.v. Jan Vavrda (desant SPELTER), generál v.v. Rudolf Pernický (desant TUNGSTEN), plk. v.v. Jaroslav Klemeš (desant PLATINUM-PEWTER, v roce 2016 poslední žijící člen některého z vysazených desantů na území Protektorátu Čechy a Morava, generálporučík v.v., nositel Řádu Bílého lva I. třídy vojenské skupiny).
Dcera Čestmíra Novotného Blanka Severýnová uvedla, že její otec (tehdy 75letý) po svém návratu domů z této mise vojenských veteránů několik dalších dnů téměř nemluvil, byl vážný, uzavřel se do sebe – tak silné a emotivní byly jeho válečné vzpomínky.
Jaké by byly dnes vzpomínky na přátelství Jaroslava a Čestmíra?
V roce 1963 byly ostatky Jaroslava Buchara v Montpellier exhumovány a definitivně uloženy na nově zrekonstruovaném čs. vojenském hřbitově La Targette (Cimetière Militaire Tchécoslovaque), ležícím na okraji městečka Neuville-Saint-Vaast (departement Pas-de-Calais).
Přeživší Jaroslav, stavitel a architekt, by se s vysokou pravděpodobností po válce také věnoval svému civilnímu povolání a s Čestmírem a dalšími by se po roce 1989 zapojil do obnovy Sokola.
Zdroje a další dokumenty z tohoto období naleznete po otevření Brány poznání.
