Francouzský filozof Max Piccard jednou napsal, že lidé si vytvořili své velikány, které uctívají, proto tak "veliké", aby v jejich stínu skryli své vlastní ničemnosti. Proto tito "velikánové" velmi často nebyli lidmi na patřičné úrovni, především morální. Politikové, vojevůdci, diktátoři, ideologičtí mudrlanti ohlupující svět svými zmatenými teoriemi.... právě takovým je většinou vzdáván oficiální hold.
Zapomenuty jsou přitom opravdové velké osobnosti, které vynikly nikoli tím, že vnucovaly druhým své vize světa a své vlastní zájmy mocenského či ideologického charakteru, ale že duchovně a materiálně pomáhaly potřebným.
Právě k takovým náleží jezuitský kněz P. Martin Středa, dobrodinec chudých, nemocných a vůbec všech potřebných. Největší věhlas a vděčnost si ale získal při obraně města Brna roku 1645 před švédskou agresí – a o tři roky později při obraně Prahy před útokem týchž vojsk. Mimo Brno je však jeho jméno dnes téměř neznámé, zapomenuté. Proto ho připomínáme jako opravdového velikána českých dějin, nikoli uměle vytvořeného.
Každý Brňan ví, že v jihomoravské metropoli zvony ohlašují poledne již v 11 hodin. Méně je už ale těch, kteří vědí, proč tomu tak je. Legenda poukazuje na dobu před téměř čtyřmi stovkami let, kdy zuřila třicetiletá válka a Brno bylo roku 1645 obleženo švédským vojskem. Tehdy rektor jezuitské koleje P. Martin Středa dokázal vyburcovat skleslé a rezignující obyvatele a studentstvo ke statečné obraně města proti švédské přesile.
Pověst vypráví, že švédský generál Torstenson se vsadil, že město bude dobyto do pravého poledne. Avšak jeden z obránců, aby dodal ostatním odvahy, začal zvonit již v 11. Torstenson předpokládal, že odbilo poledne, smířil se tedy s tím, že sázku prohrál, a tak odtáhl. Tolik legenda.
Kdo chce se dozvědět historickou skutečnost a poznat podrobněji osobnost velkého Jezuity, který zachránil Brno před švédskými nájezdníky, nechť si otevře Bránu poznání.
