V dubnu 1945 už bylo zřejmé, že válka nebude mít dlouhého trvání. Sovětská vojska se probojovala k Brnu a Ostravě a Američané postupovali k západním hranicím Čech. Německá okupační správa přijala válečná opatření, jejichž součástí byly drastické represe, které se týkaly nejen partyzánů, povstalců či osob, které jim pomáhaly, ale prakticky každého českého civilisty, který mohl být zatčen a popraven.
Na mnoha místech Protektorátu Čechy a Morava došlo již v dubnu v oblastech, kde se uskutečnily partyzánské akce a přepady německých kolon, k popravám českých civilistů. Vraždění a masakry povstalců i českých civilistů však pokračovalo i v květnu, těsně před podpisem německé kapitulace po vypuknutí Květnového povstání českého lidu.
Němečtí vojáci a zejména příslušníci jednotek Waffen-SS prováděli i brutální vraždy, při nichž docházelo k mučení. Po vypuknutí povstání v Praze 5. května 1945 došlo k řadě těchto zločinů i v Praze. Největší masakr se uskutečnil na Masarykově nádraží, kde bylo popraveno 53 zajatých Čechů, zčásti povstalců, zčásti civilistů, kteří zde jen čekali na zpožděné vlaky.
Němci začali okamžitě po vypuknutí povstání páchat válečné zločiny i na pražských civilistech. Například v kasárnách SA na Žižkově umístěných v objektu školy Na Pražačce mladí němečtí nacisté z Hitlerjugend zajali v okolí osm desítek rukojmí, z nichž většinu na dvoře mučili, a posléze zastřelili. 5. května večer odsud odvezlo nákladní auto asi 20 mrtvých a jejich těla shodili do Vltavy.
Na několika dalších místech v Praze došlo i 6. až 7. května k brutálním masakrům bezbranných civilistů – na 200 žen, dětí a starců.
Nejmasovější teror podstoupili obyvatelé Pankráce, podobně jako občané Krče a Spořilova. Jeden z nejhrůznějších masakrů Pražského povstání se odehrál v podvečerních hodinách 6. května 1945. Německým ozbrojeným silám dislokovaným na jihovýchodním okraji Prahy se stále nedařilo prorazit do centra města. Kvůli těžkým bojům na Pankráci se někteří čeští obyvatelé pavlačových domů v Úsobské ulici ukryli do společného sklepa.
Dle všeho na základě udání místních Němců vnikli do sklepa domu čp. 255 esesáci a počali do civilistů střílet. Celkem bylo ve sklepě povražděno 37 osob, z toho 10 dětí ve věku od 6 do 15 let, 13 žen, z nich dvě těhotné, a 14 mužů. Zachránilo se 12 lidí, kteří před střelbou padly na zem a předstíraly, že jsou mrtví.
Když esesáci dokončili krvavé dílo, vyrabovali ještě v domě 21 bytů a zapálili je. Přes veškerou snahu československých úřadů nebyl nikdo z pachatelů těchto zločinů vypátrán, postaven před soud a potrestán.
Jak to celé bylo? Stačí otevřít Bránu poznání.
