U zrodu Iluminátů stáli Rotschildové
Vpravdě satanský plán na ovládnutí západní civilizace byl uveden v život v 60. letech 18. století ve spolku nazvaném Ilumináti. Proč spiklenci zvolili pro svou satanskou organizaci název “Ilumináti”?
Sám zakladatel organizace Iluminátů Adam Weishaupt řekl, že název organizace je odvozen od slova Lucifer, tedy světlonoš, padlý anděl, duch, který se vzbouřil proti Stvořiteli.
K vysvětlení cílů organizace použil Weishaupt lži, která se od té doby nezměnila, je pouze převlékaná do jiných kabátů: Cílem je nastolit celosvětovou vládu, aby ti, kteří k tomu mají intelektuální a jiné schopnosti, dokázali v budoucnu zabránit všem válkám.
Weishaupt pak rekrutoval zhruba 2000 následovníků placených z peněz domu Rothschildů. Mezi nimi byli nejinteligentnější lidé na poli umění, školství, vědy, financí a průmyslu. Potom založil lóže Velkého Orientu, tj. zednářské lóže, které byly jejich tajnými ústředími.
Kdo byl Adam Weishaupt? Jezuity zformovaný právník, který se dal do služeb právě vznikajícího „domu Rothschildů“. Tento jezuity vychovaný profesor církevního práva, který vyučoval na univerzitě v Engelstocku, odpadl od křesťanství a na výzvu Rothschildů se zaslíbil luciferskému spiknutí. Plán předpokládal postupné zničení všech existujících vlád a náboženství, úplný převrat hodnot a vytvoření společnosti stojící proti Bohu.
Roku 1770 jej Rothschildové, tehdy již profesionální půjčovatelé peněz, pověřili revizí a modernizací prastarých instrukcí od počátku určených k tomu, aby „satanově synagoze“, jak ji nazval Ježíš Kristus, umožnily konečnou nadvládu nad světem. Weishaupt svůj úkol dokončil 1. května 1776. Od té doby až dodnes je proto 1. máj největším svátkem mezinárodní revoluce.
Každá válka či revoluce, počínaje Velkou francouzskou, byla od té doby podporována Ilumináty operujícími pod různými jmény a maskami. Poté, co byli odhaleni, působili Weishaupt a jeho společníci pod různými jinými názvy. Velmi úzce spolupracovali především se zednářskými lóžemi. Často patřili k významným svobodným zednářům, kteří činnost lóží ovládali a řídili. Lze říci, že vždy patřili k vnitřnímu zasvěcenému kruhu zednářstva - což platí až do dnešních dob.
Činnost všech těchto organizací vždy byla a je řízena a kontrolována mezinárodními bankéři, kteří zase byli a jsou kontrolováni Rothschildy. Jedna větev této rodiny financovala Napoleona; druhá Brity, Němce a další soupeře v napoleonských válkách.
Vídeňský kongres - první pokus o ustavení světovlády
Bezprostředně po napoleonských válkách Ilumináti usoudili, že všechny národy jsou tak zbídačené a vyčerpané, že rády přijmou každé řešení. A tak Rothschildovi spolupracovníci uspořádali kongres velmocí ve Vídni. Na tomto shromáždění se pokusili vytvořit Ligu národů - jejich první pokus o nastolení celosvětové vlády, založený na předpokladu, že všechny korunované hlavy evropských vlád jsou tak hluboce zadlužené, že budou, dobrovolně nebo z donucení, sloužit jako jejich loutky. Ruský car ale iluminátské spiknutí pochopil, a návrhy rázně odmítl. Rozlícený Nathan Rothschild, tehdejší hlava dynastie, zvolal, že jednoho dne on nebo jeho potomci zničí cara a celou jeho rodinu. A tuto hrozbu Rotshschildovi potomci opravdu uskutečnili v roce 1917.
Odmítnutí tajného plánu ze strany ruského cara na kongresu ve Vídni spiknutí Iluminátů v žádném případě nezničilo. Pouze je přinutilo přijmout novou strategii a uvědomit si, že myšlenka celosvětové vlády byla pro tuto chvíli zmařena. Rothschildové usoudili, že pokud má plán zůstat živý, musejí zvýšit svoji kontrolu nad peněžním systémem evropských národů.
Kroky k tomu ostatně učinili už předtím, když Rothschild rozšířil falešnou zprávu, že Napoleon zvítězil v bitvě u Waterloo, čímž způsobil paniku na burze v Anglii. Cena všech akcií spadla dolů prakticky na nulu a Nathan Rothschild skoupil všechny akcie doslova za pár penny. To mu pak umožnilo uplatňovat svůj vliv na ekonomiku Velké Británie a značné části Evropy. A tak hned po Kongresu ve Vídni Rothschild přinutil Británii založit” Bank of England”, nad níž měl úplnou kontrolu, stejně, jako později Jacob Schiff zkonstruoval zákon o vzniku „federálního rezervního systému” (FED), americké obdoby evropských národních bank s právem tisknout dolary - ovšem v soukromých rukou - který poskytl domu Rothschildů faktickou kontrolu nad ekonomikou Spojených států.
Vývoz komunistické revoluce ze Spojených států do Ruska
Ilumináti zorganizovali sjednocení nihilistických a ateistických skupin, spolu se všemi dalšími podvratnými skupinami, do mezinárodního hnutí, které známe z pozdější doby jako komunismus. (V té době bylo Marxovi 11 a Engelsovi 9 let.) Bylo to tehdy, kdy vzniklo slovo “komunismus” a mělo se stát strašnou zbraní děsící celý svět a hnát zastrašené lidi do celosvětového plánu Iluminátů. Schéma komunismu mělo Iluminátům posloužit k rozdmychání budoucích válek a revolucí.
Nejpřednější vydavatelé novin té doby byli jmenováni do čela výboru pro finanční podporu těchto nových podniků. Nejvíce peněz ovšem poskytli Rothschildové a tyto peníze byly použity k financování Karla Marxe a Friedricha Engelse, když psali “Das Kapital” a “Komunistický manifest” v anglickém Soho.
Zatímco Karel Marx psal “Komunistický manifest” pod dohledem jedné skupiny Iluminátů, profesor Karl Ritter z Frankfurtské univerzity psal antitezi pod dohledem jiné skupiny. Myšlenkou bylo to, že vůdci spiknutí mohou využít rozdíly těchto dvou tak zvaných ideologií k rozdělení stále většího počtu lidí do opačných táborů, aby mohli být vyzbrojeni a potom vymytím mozků dohnáni k boji a zničení se navzájem. A zvláště pak ke zničení všech stávajících politických a náboženských institucí. Práci Karla Rittera po jeho smrti dokončil německý „filozof“ Friedrich Wilhelm Nietzsche, který založil nietzscheismus. Tento nietzscheismus byl později přejat do nacismu a použit při rozdmychání obou světových válek dvacátého století.
Komunismus importován z USA
Ještě před vypuknutím 1. světové války se začal uskutečňovat plán, jak vyplnit přísahu Nathana Rothschilda z roku 1814, zničit cara a také povraždit všechny myslitelné následníky trůnu ještě před skončením války. V tomto plánu byli jejich nástrojem ruští bolševici. Od přelomu století hlavními bolševiky byli Vladimír Lenin, Lev Trockij a později Josef Stalin. To ovšem nebyla jejich pravá jména. Před vypuknutím revoluce bylo jejich útočištěm Švýcarsko. Útočištěm Trockého byla část východní čtvrti v New Yorku, z větší části obydlené židovskými uprchlíky z Ruska.
V té době tvořila tato čtvrť centrum bolševismu v USA. Trockij si žil dobře, přestože neměl pravidelné zaměstnání ani nějakou viditelnou podporu, přesto měl vždy dostatek peněz. Všechny tyto záhady byly vyřešeny v roce 1917. Noc co noc Trockij tajně navštěvoval honosné sídlo Jacoba Schiffa, který byl hlavní převodovou pákou domu Rotschildů a spolu pak ještě před rozedněním shromažďovali pobudy z východní čtvrti New Yorku. Všichni z nich byli ruskými uprchlíky a pod vedením Trockého procházeli výcvikem, který byl zahalen rouškou tajemství. Nikdo nemluvil; ačkoli prosáklo, že Schiff financoval všechny Trockého aktivity.
Trockij se svou guerillou míří do Švýcarska
Potom Trockij náhle zmizel a s ním přibližně tři sta jeho vycvičených pobudů. Ve skutečnosti se všichni plavili na Schiffově lodi na schůzku s Leninem ve Švýcarsku. Na této lodi také bylo 20 milionů dolarů ve zlatě. Těchto 20 milionů dolarů bylo poskytnuto na financování bolševického převratu v Rusku. V očekávání příjezdu Trockého, Lenin ve svém úkrytu ve Švýcarsku uspořádal večírek. Hosty tohoto večírku byli vysoce postavení muži. Mezi nimi byl plukovník Edward Mandell House, přítel Woodrowa Wilsona a což je ještě důležitější, Schiffův zvláštní a důvěrný zpravodaj. Dalším z očekávaných hostů byl Warburg z Warburgova bankovního klanu v Německu, který financoval císaře a kterého císař odměnil tím, že jej udělal šéfem tajné policie v Německu. Kromě toho zde byli Rothschildové z Londýna a Paříže, dále Lithenoth, Kaganovič a Stalin (který byl tehdy vůdcem vlakových a bankovních lupičů). Byl známý jako “Jesse James z Uralu.”
Leninův večírek málem ztroskotal díky nepředvídané události. Schiffova loď byla cestou do Evropy zadržena a vzata do opatrovnictví britskou válečnou lodí. Ale Schiff neprodleně rozkázal Wilsonovi, aby Britům nařídil, loď se zlatem a Trockého pobudy propustit. Wilson poslechl. Varoval Brity, že pokud loď nepropustí, Spojené státy v dubnu nevstoupí do války, jak čestně slíbil před rokem. Britové vzali varování vážně. Trockij dorazil do Švýcarska a Leninův večírek proběhl podle plánu. Ale spiklenci měli ještě jeden problém, který by, za normálních okolností, byl nepřekonatelnou překážkou. A to, jak dostat bandu teroristů Lenina a Trockého přes hranice do Ruska. Zde na scénu vstoupil bratr Warburg, šéf německé tajné policie. Ten naložil všechny tyto hrdlořezy do nákladních vagónů a učinil všechna nutná opatření pro jejich tajný vstup do Ruska. Zbytek je historie. Revoluce se uskutečnila a všichni členové rodiny Romanovců byli povražděni.
Komunismus a jeho klony jsou nedílnou součástí velkého spiknutí Iluminátů s cílem zotročit celý svět. Dnes, kdy trockistické revoluční skupiny ovládají Evropskou unii, v jejímž čele stál až donedávna trockista Manuel Barroso a v jejímž aparátu působí mnoho dalších oddaných služebníků světové revoluce, je toto varování obzvlášť potřebné. Podobná situace je i v USA, v jejímž čele stál donedávna prezident Obama, který začínal svoji politickou kariéru jako představitel revolučních komunistických buněk v Chicagu.
Ilumináti u zrodu Velké francouzské revoluce i u vzniku USA
Protože Británie a Francie byly na konci 18. století dvěma největšími světovými mocnostmi, podnítili Ilumináti koloniální války, včetně boje za samostatnost Spojených států amerických. To vše za účelem oslabení britského impéria. Důležitou roli v tom také hrála příprava a organizace Velké francouzské revoluce, která začala v roce 1789. Francouzská revoluce byla řízena a organizována plně Ilumináty přes francouzské zednářské lóže
Avšak, již pět let před tím, roku 1784, se skutečným Božím zásahem dostaly tehdejší bavorské vládě do rukou důkazy, které prokazovaly existenci Iluminátů i jejich revoluční záměry. Tyto důkazy mohly Francii zachránit, kdyby jim francouzská vláda neodmítala uvěřit.
V roce 1784 Weishaupt vydal příkazy k provedení Francouzské revoluce. Německý spisovatel Zweig je ztvárnil v knižní formě. Obsahovala celý příběh Iluminátů a Weishauptovy plány. Kopie této knihy byla poslána Iluminátům ve Francii, jež vedl Robespierre, kterého Weishaupt pověřil rozdmycháním Francouzské revoluce. Kurýr byl však zasažen a zabit bleskem, když jel na koni přes Rawleston, cestou z Frankfurtu do Paříže. Policie u něho našla podvratné dokumenty a odevzdala je příslušným úřadům.
Po pečlivém prostudování tohoto plánu nařídila bavorská vláda policii, aby udělala razii u Weishauptových nově zorganizovaných lóží “Velkého Orientu” a v domech jejich nejvlivnějších členů. Všechny dodatečně objevené důkazy přesvědčily autority, že dokumenty jsou pravé kopie plánů spiknutí, v nichž Ilumináti plánovali použít války a revoluce k nastolení celosvětové vlády, vedené Rothschildy.
V roce 1785 postavila bavorská vláda Ilumináty mimo zákon a zavřela lóže Velkého Orientu. Roku 1786 pak tiskem zveřejnila všechny podrobnosti spiknutí. (Český název této publikace je: “Původní spis o řádu a sektě Iluminátů”). Kopie dokumentů o spiknutí byly poslány představitelům Církve a hlavám států v Evropě. Ale moc Iluminátů, jež byla ve skutečnosti mocí Rothschildů, byla tak veliká, že toto varování bylo ignorováno. Nicméně Ilumináti byli zdiskreditováni, a proto odešli do podzemí.
Ve stejné době Weishaupt nařídil Iluminátům, aby infiltrovali do lóží “modrého zednářství” a založili své vlastní tajné společnosti uvnitř všech tajných společností. Ti zednáři, kteří prokázali internacionální smýšlení, a ti, kteří prokázali, že odpadli od Boha, byli pak zasvěceni do řádu Iluminátů. Od té doby spiklenci navlékají plášť filantropie a humanismu, aby skryli svou revoluční a podvratnou činnost.
Varování zednáře Robisona
Aby pronikl do zednářských lóží v Británii, pozval Weishaupt do Evropy Johna Robisona. Robison byl zednář vysokého stupně “skotského ritu”. Byl profesorem přírodní filozofie na Edinburgské univerzitě a tajemníkem Královské společnosti v Edinburgu. Neuvěřil lži, že cílem Iluminátů je vytvořit benevolentní diktaturu, ale své pochybnosti skryl tak dobře, že byl poctěn Weishauptovou důvěrou a byl mu, pro studijní účely, svěřen revidovaný plán spiknutí, který měl ukrýt do bezpečí. Hlavy státu a církve ve Francii ignorovaly varování, jichž se jim dostalo, takže revoluce ve Francii propukla v roce 1789, jak bylo Weishauptem naplánováno. Aby varoval další vlády před tímto nebezpečím, vydal Robison v roce 1798 knihu s názvem: “Proof of Conspiracy to Destroy all Governments and Religions”, ale i jeho varování bylo ignorováno.
Existují zdokumentované důkazy, že jeden z otců zakladatelů a třetí prezident Spojených států amerických Thomas Jefferson byl významným Iluminátem a Weishauptovým žákem. Jefferson byl jedním z nejrozhodnějších Weishauptových obhájců, když byl bavorskou vládou
postaven mimo zákon, a byl to Jefferson, kdo Iluminátům umožnil proniknout do nově zorganizovaných lóží skotského ritu v Nové Anglii. Je tedy jasné, že zakladatel Demokratické strany Thomas Jefferson byl významným členem Iluminátů. Založil tak tradici, že každý předseda Demokratické strany je zároveň členem Iluminátů, což platí až dodnes.
V roce 1789 John Robison varoval všechny zednářské vůdce v Americe, že Ilumináti pronikli do jejich lóží, a 19. července 1789 David Papen, prezident Harvardské univerzity, uveřejnil stejné varování pro třídu absolventů a přednesl jim přednášku o tom, jak zbavit americkou politiku a náboženství vlivu iluminismu. John Quincy Adams, který organizoval zednářské lóže v Nové Anglii, také varoval před Ilumináty. Napsal tři dopisy plukovníku Williamu L. Stoneovi, vrcholnému zednáři, v nichž odhalil, jak Jefferson použil zednářské lóže pro podvratné účely Iluminátů. Tyto tři dopisy jsou dodnes uloženy v knihovně na Whittenburg Square ve Philadelphii.
Socha Svobody a Washington plný luciferiánských symbolů
O zásadním vlivu svobodného zednářství a Iluminátů na elity ve Spojených státech svědčí i rozsáhlá zednářská architektonická symbolika po celých USA, včetně sochy svobody. Zednářství má totiž své vlastní náboženské doktríny, své vlastní rituály, své vlastní jedinečné modlitby, svá vlastní jména pro boha, své vlastní symboly boha, své vlastní symboly nebes, svou vlastní teologii, své vlastní pohřební rituály, své vlastní smlouvy. Má kaplana, má své oblečení, má místa schůzek nazývaná chrámy, má dosti zvrácené zasvěcovací rituály pro lóže, má svou hudbu, má své svátky, které jsou výsměchem křesťanství. Má dokonce i svůj vlastní kalendář: zednáři nepoužívají výraz anno domini (Léta Páně), ale anno lucis, (rok světla = lucifera, satana). Přidávají 4000 let k našemu letopočtu, takže v zednářství je nyní rok 6017.
Jedním z mnoha dokladů přítomnosti zednářského kultu a jeho zásadního vlivu na kulturu a mentalitu Spojených států amerických je Socha svobody, plným názvem Liberty Enlightening the World (z francouzského La Liberté éclairant le monde čili “Svoboda přinášející světlo světu”). Tento kolos v newyorském přístavu byl projektován svobodnými zednáři, financován svobodnými zednáři, postavený svobodnými zednáři a instalován svobodnými zednáři. Od roku 1984 je tento zednářský “artefakt” zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO.
Narozeniny matky všeho smilstva
Od 19. století je Socha Svobody jedním z hlavních symbolů Spojených států amerických. Ne náhodou někdejší imigranti, připlouvající do New Yorku lodí, uviděli jako první právě ji. Dílo vážící přes 200 tun věnovala Spojeným státům Francie k oslavě stého výročí Deklarace nezávislosti na Velké Británii a zároveň jako důkaz přátelství obou národů. Jejímu odhalení 28. října 1886 byl přítomen i tehdejší americký prezident Grover Cleveland.
Socha svobody má tedy „narozeniny“ ve stejný den jako Československá republika - je jen o nějakých třicet roků starší. Ve smyslu “ideovém” to není zase taková náhoda. Ale o svobodu a samostatnost národních států v tomto příběhu vůbec nejde.
Praktickým provedením plánu na zcela nezastřený symbol Ameriky coby zednářské velmoci byl lóží Grand Orient pověřen jeden ze zasvěcenců, Édouard de Laboulaye, právník a profesor College de France, v roce 1865. Projekt v roce 1871 svěřil sochaři Frédériku Augustu Bartholdimu, jenž o osm let později požádal o pomoc při konstrukci vnitřní struktury sochy stavitele Eiffelovy věže Gustava Eiffela. Slavný inženýr vytvořil kovovou konstrukci, která podpírá měděné desky.
Bartholdi vytvořil první náčrt na lodi Pereire, kdy zachytil vizi “nádherné bohyně”, zastiňující věž kostela Nejsvětější Trojice, v té době dominující pohledu na New York z palub připlouvajících lodí.
Socha byla dokončena v roce 1884 v Paříži. Mezitím se ve Spojených státech připravovala stavba podstavce, na kterém měla socha stát. Tento projekt trpěl nedostatkem financí, na poslední chvíli však přispěchal se svojí kampaní na pomoc Joseph Pulitzer, vlastník deníku New York World a pomohl sto tisíci dolary (v přepočtu na dnešní hodnotu dolaru by to bylo pěkných pár desítek miliónů). I stavbu podstavce provázely zednářské rituály, jak bylo v Americe v té době u veřejných budov ostatně obvyklé. Musíme si totiž uvědomit, že v té době, narozdíl od dneška, se svobodní zednáři svým vlivem na věci veřejné nikterak netajili.
Po celé řadě přehlídek, akcí a zednářských obřadů byla v Paříži socha demontována, rozdělena na 214 částí a přepravena 70 železničními vozy do přístavu. V červnu 1885 doplula do Ameriky, 15 měsíců trvalo její opětovné sestavení. Okamžik pečlivě připraveného obřadu byl v New Yorku vyhlášen dnem pracovního klidu. Ulicemi města šly průvody zednářských lóží. Hlavním řečníkem při odhalení byl svobodný zednář, senátor Ch. M. Depew.
„Svobodní zednáři by měli být hrdí na klíčovou roli, kterou sehráli při vybudování tohoto monumentu. Každý z nás by měl obnovit své sliby a závazky a dále šířit světlo svobody, pravdy, tolerance a spravedlnosti, které Socha svobody tak velkolepě symbolizuje.“
Šelma z Apokalypsy
Sochu Svobody zná dnes v podstatě každý. Jen na její původ a ideový obsah se má zapomenout. Koruna na její hlavě má sedm hrotů, které symbolizují sedm kontinentů. Jejich počet ale odpovídá také sedmi světovým oceánům. Diadém odkazuje na ozdobu hlavy řeckého boha slunce Hélia. U nohou jí leží přetržený řetěz. V levé ruce drží desku se zákony tabula ansata opřenou o hruď, pravou ruku s hořící pochodní má zdviženou. Potud symbolika, jež se běžně uvádí. Jenže celé dílo má ve skutečnosti mnoho jiných významů, které Grand Orient, nejmocnější lóže světa, nechala do sochy vepsat - jako “vzkaz zasvěceným”.
Znalci zednářské symboliky připomínají, že socha zobrazuje královnu Semiramis nebo babylónskou bohyni Ištar, jeden ze zednářských a luciferiánských symbolů. Připodobňována bývá také římské bohyni Libertas, později brané jako “matky všeho smilstva a všech ohavností na zemi”.
Třístupňový podstavec znázorňuje tři stupně zednářského členství - učedník, tovaryš a mistr. A zatímco na tabulce, kterou drží socha na newyorském Liberty Island, je napsáno římskými číslicemi datum vyhlášení nezávislosti Spojených států, na její menší pařížské kopii bylo přidáno ještě datum francouzské revoluce 14. července 1789 - aby byla data dvou největších zednářských počinů moderní historie pěkně pospolu.
Podle některých znalců problematiky je Socha Svobody ve skutečnosti symbolem Šelmy z Janovy Apokalypsy. Je prý symbolem jedné z mocností, která přeroste v celosvětovou vládu Nového světového řádu, na který zednáři devatenáctého století mysleli stejně intenzivně, jako jejich dnešní následovníci.
“Pak jsem spařil jinou šelmu: vystupovala ze země. Měla rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. Ve službách té první šelmy vykonává všechnu její moc za ni, nutí zem i její obyvatele, aby se klaněli oné první šelmě, jejíž smrtelná rána se zase zahojila.”
“A bylo jí dovoleno onu sochu šelmy oživit, takže ta socha šelmy promluvila, a způsobit, aby byli pobiti všichni, kdo se té soše neklanějí. Nutí také všechny, malé, velké i bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby si nechali udělat na pravou ruku nebo na čelo znamení, takže nikdo nic nemůže koupit a nebo prodat, kdo nemá znamení jména šelmy nebo číslo, které v součtu dává její jméno.” (Zjevení 13,11-17)
Hlavní město zednářské velmoci
V Písmu jsou “šelmy” symboly pro světové velmoci. Podle tohoto výkladu je popis šelmy ve Zjevení 13 proroctvím o Spojených státech amerických. Socha svobody (šelma) povstává ze “země”. “Moře” a “vody” představují “lidi, davy, národy a jazyky”. (viz Zjevení 17,15) Šelma vystupující ze země tedy symbolizuje mocnost, která povstala z dříve většinou neobydlené země. Je jen jedna “supervelmoc”, která na rozdíl od dalších vůdčích národů na současné světové scéně povstala z málo obydleného kontinentu.
Socha svobody ovšem zdaleka není jediným symbolem připomínajícím zednářský původ a charakter Spojených států. Přesvědčivě o tom vypovídá i architektura v hlavním městě. Washington byl od začátku jako zednářské město projektován. George Washington, první americký prezident a svobodný zednář 33. stupně, vybral dalšího zednáře Pierra Charlese L’Enfanta z Francie, aby navrhl plán hlavního města tak, aby obsahovalo skryté okultní symboly v ulicích, parcích i v rozmístění budov.
Bílý dům, hlavní symbol americké moci, stojí přímo na vrcholu obráceného pentagramu, který vytváří mnoho diagonálních městských ulic. Kompas a úhelník, dlouhou dobu symboly svobodného zednářství, se rozprostírají od Bílého domu až ke Kapitolu. Pentagon, který byl postaven v pozdější době jako sídlo vojenské síly USA, má tvar pětiúhelníku, který je středem satanského pentagramu.
Svobodné zednářství není ničím menším, než válkou proti řádu, destrukcí přirozených hodnot, odmítnutím skutečného Stvořitele a Spasitele. Na těchto principech byla vybudována mocnost, na jejímž území se také nachází socha, která toto vše symbolizuje. Současně však na jejím území vždy také žila spousta odhodlaných lidí, kteří tomuto pojetí úspěšně vzdorovali, což dnes vidíme v zápase, který americké elity svádí se svým lidem, který si zvolil Donalda Trumpa za svého prezidenta.
Upevňování iluminátské moci v Evropě i v USA v 19. století
V roce 1834 byl italský revoluční vůdce Guiseppe Mazzini vybrán Ilumináty, aby udával směr revolučního programu pro celý svět. V této funkci sloužil až do své smrti v roce 1872, ale několik let předtím zlákal do řad Iluminátů také amerického generála Alberta Pikea.
Pike byl fascinován myšlenkou celosvětové vlády, a nakonec se stal hlavou luciferského spiknutí. V letech 1859 až 1871 vypracoval vojenský plán na tři světové války a různé revoluce po celém světě, s předpokladem završení spiknutí ve 20. století.
Konspirátoři pracovali s dlouhodobou perspektivou. Pike udělal většinu své práce ve svém domově v Little Rocku v Arkansasu. Ale o několik let později, když se iluminátské lóže Velkého Orientu staly podezřelými a zavrhovanými kvůli Mazziniho revolučním aktivitám v Evropě, zorganizoval Pike něco, co nazval “New and Reformed Palladian Right”.
Pikeovi „Paladiáni“
Založil tři nejvyšší rady Iluminátů: v Charlestonu v Jižní Karolíně, v Římě a v Berlíně. Po Mazzinim převzal 23 revolučních center, umístěných ve strategických oblastech po celém světě, z nichž udělal podřízené rady. Tak vznikla tajná ústředí světového revolučního hnutí.
Dlouho předtím, než Marconi vynalezl rádio, Ilumináti objevili prostředky, jimiž Pike a šéfové jeho rad mohli navzájem tajně komunikovat. Teprve objev tohoto tajemství umožnil později zpravodajským důstojníkům pochopit koordinaci některých incidentů, které se zdánlivě nezávisle na sobě odehrávaly po celém světě jako roznětky revolucí a válek - například atentát na rakouského následníka trůnu v Srbsku.
Pikeův plán byl jednoduchý, ale projevil se jako velmi účinný. Navrhoval, aby byl zorganizován komunismus, nacismus, politický sionismus a další mezinárodní hnutí, s cílem podnítit tři globální války a nejméně dvě větší revoluce.
Osvícení projektanti a dvacáté století
První světová válka umožnila Iluminátům zničit carismus v Rusku, jak to požadoval Rothschild. Poté, co car torpédoval jeho plán na vídeňském kongresu, rozhodli se Ilumináti udělat z Ruska pevnost ateistického komunismu. Rozpory mezi německým a britským impériem, povzbuzované agenty Iluminátů, byly použity k rozdmýchání první světové války. Po jejím skončení měl být vybudován komunismus a použit ke zničení dalších vlád a k oslabení náboženství.
Druhá světová válka měla být vyvolána na základě nepřátelství mezi nacisty a politickými sionisty. Zde opět poznamenejme, že Hitler byl financován Kruppem, Warburgy, Rothschildy a dalšími mezinárodními bankéři, a že vyvraždění velkého počtu Židů Hitlerem vůbec tyto bankéře netrápilo. Toto vraždění bylo podle nich nutné k vytvoření celosvětového odporu vůči Němcům a k rozpoutání války proti nim. Stručně řečeno, tato druhá válka byla bojována z důvodu posílení moci politického sionismu. Na jejím konci mohl být v Palestině založen stát Izrael.
Během druhé světové války měl být rovněž posílen mezinárodní komunismus, aby se ve své síle vyrovnal spojenému křesťanstvu. Až by bylo dosaženo tohoto bodu, měl být udržován do té doby, dokud nedojde ke konečné sociální katastrofě. Jak dnes víme, Roosevelt, Churchill i Stalin prováděli přesně tuto politiku a Truman, Eisenhower, Kennedy, Johnson a George Bush v ní pokračovali.
Třetí světová válka mezi Islámem a Sionismem
Třetí světová válka má být podle plánů Iluminátů rozpoutána s využitím rozporů mezi politickými sionisty a vůdci muslimského světa. Tato válka má být vedena takovým způsobem, že se světy islámu a politického sionismu navzájem zničí. Zbylé národy, rozdělené tímto fatálním střetem, budou přinuceny spolu bojovat až do stavu úplného vyčerpání: fyzického, duševního, duchovního a především ekonomického.
Jsou tedy intriky a konflikty, které dnes probíhají na Středním a Dálném Východě, konstruovány k dosažení právě tohoto dávno stanoveného cíle?
Sám Pike toto všechno předpověděl ve své zprávě pro Mazziniho 15. srpna 1871, v níž mimo jiné zmiňuje, že po skončení třetí světové války Ilumináti vyvolají největší sociální katastrofu, jakou svět ještě nezažil.
Citujme nyní z tohoto dopisu, který Pike osobně napsal Mazzinimu a který je nyní uložen v Britském muzeu v Londýně. Píše doslova:
“Pustíme z řetězu nihilisty a ateisty a vyprovokujeme největší sociální katastrofu, která v celé své hrůze všem národům jasně ukáže účinky absolutního ateismu, původce většiny ukrutností a krvavých nepokojů. Potom lidé všude na světě budou nuceni bránit se proti menšině světových revolucionářů a vyhladí tyto ničitele civilizace. Davy zklamané křesťanstvím, jehož duch bude v ten moment bez řízení a vedení, budou dychtit po nějakém ideálu, ale bez znalosti, kam upřít svou zbožnost, přijmou pravé světlo skrze univerzální manifestaci čisté nauky Lucifera, jež bude nakonec zjevena veřejnosti. Manifestaci, která bude výsledkem všeobecného reakčního hnutí nastoupivšího po zničení křesťanství a ateismu; obojí totiž bude poraženo a vyhlazeno současně.”
Vůdcové (a peníze) revoluce
Když Mazzini v roce 1872 zemřel, Pike udělal jeho nástupcem dalšího revolučního vůdce, muže jménem Adrian Lemmy. Lemmy byl potom vystřídán Leninem a Trockým, ti byli nahrazeni Stalinem. Revoluční činnost všech těchto mužů byla financována britskými, francouzskými, německými a americkými mezinárodními bankéři; všem nicméně dominoval dům Rothschildů.
CFR a její „dceřiné“organizace ve světě
Hned po 1. světové válce založili Ilumináti v USA Radu pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations), běžně nazývanou CFR. Ta je dodnes hlavní převodovou pákou pro domácí i zahraniční politiku a plánované operace k udržení jejich moci ve světě. CFR vždy byla a je řízena a kontrolována mezinárodními bankéři, kteří zase byli a jsou kontrolováni Rothschildy.
CFR byla založená v letech 1919-1922 z podnětu Edwarda Mendella House, šedé eminence presidenta Woodrowa Wilsona. Východiska byla inspirována anglo-americkým fabiánským socialismem, zaměřeným na globalismus, který by „tichou“ revolucí, nikoli revolucí ulice, uskutečnil velkou syntézu mezi kapitalismem a socialismem.
CFR jako neviditelná vláda Spojených států čítá kolem 2700 členů, jejichž pracovní skupiny trvale zkoumají všechny aktuální problémy. Účinkuje tak již od třicátých let dvacátého století. Od té doby žádný ministr zahraničí, obrany, financí, žádný úředník na klíčových místech těchto ministerstev, na hlavních velvyslanectvích, ve vedení CIA, nebyl vybrán z lidí mimo okruh CFR.
Od roku 1933 každé presidentské volby probíhaly pod kontrolou CFR, jejíž základní principy lze dnes shrnout takto:
- Zaměřit se na obchod a hospodářskou pomoc zemím nejméně rozvinutým, a tedy potenciálně revolucionářským.
- Nadnárodní instituce budoucí „světové vlády“ musejí pečovat o vyhledávání, těžbu a rozdělování energetických zdrojů a surovin. Racionalizovat velký obchod, hledat řešení konfliktů zavázáním stran k dialogu, aby nikdy nebyli vítězové a poražení.
- Komunismus není nepřítelem, pouze jeho přehmaty a vybočení.
- Národní suverenity musí pomalu zmizet ve velkých ekonomických a geopolitických celcích.
Britský ústav mezinárodních záležitostí
Podobnou organizaci zřídili Ilumináti i v Anglii. RIIA, Royal Institute of International Affaires, Královský ústav mezinárodních vztahů, dvojče CFR v Londýně, vznikl v roce 1919. Má své odbočky asi v šedesáti zemích.
IREX – most přes studenou válku
Zvláštní skupina, která koordinovala zájmy Iluminátů v době studené války se jmenovala IREX (International Research Exchanges). Tato Mezinárodní organizace pro výzkum a výměnu informací se podílela na plánech na „likvidaci“ komunismu ve východní Evropě a začlenění východoevropských zemí do plánů NWO. Celou operaci řídili významní Ilumináti zasedající v nejvyšších orgánech CFR David Rockefeller, Zbigniew Brzezinsky a Henry Kissinger.
Zasedali zde rovněž zástupci sovětského bloku, především Michail Gorbačov a někteří další „reformní“ představitelé východního bloku, kteří se podíleli na konvergenci Západu s Východem a na vytvoření dnešní podoby Evropské unie. Tato skupina úzce spolupracovala v rámci významné Iluminátské formace známé jako Bilderberg. Právě v Irexu byla přijímána rozhodnutí a strategické plány, které byly potom zařazovány, po schválení v CFR, na pravidelná jednání Bilderberg group.
Bilderberg
Bilderberg je stálá iluminátská konference, založená v roce 1954 ke zlepšení kooperace mezi politickými, ekonomickými vojenskými a bankovními kruhy v USA a v Evropě. Její členové jsou kooptováni a setkávají se každoročně na neveřejných zasedáních.
Trilaterála pomocný orgán CFR
Trilaterála, jinak též Nadnárodní světová komise, byla založena v roce 1973 Davidem Rockefellerem (předsedou CFR), Zbigniewem Brzezinským, Henry Kissingerem a dalšími významnými představiteli Iluminátů. Euro-americkou skupinu doplňuje japonské průmyslové seskupení. Řídící výbor má deset členů, výkonná komise dvacet osm osob.
Trilaterála získala a nastolila Jimmyho Cartera jako presidenta USA, rozmístila kolem něho sedmnáct svých zakládajících členů, desítku kolem presidentů Reagana a Bushe. Bill Clinton a jeho dvanáct státních tajemníků (ministrů) a ředitelů vládních agentur (včetně CIA) byli členy CFR. Polovina z nich, i Clinton sám, navíc členy Trilaterály, stejně jako lidé kolem prezidenta Obamy. Všichni ředitelé na ministerstvu zahraničí a jejich zástupci jsou členy CFR, stejně tak na ministerstvu financí.
Jejich cíle, upřesňované CFR, směřují k syntéze kapitalismu a socialismu (všech odstínů), seskupují velké ekonomické celky téhož řádu kolem pólů panamerického, panevropského a panasijského, čímž současně likvidují národní státy – vše podle scénáře Nového světového řádu (NWO).
Evropská unie: Dílo Iluminátů
Pilotním projektem Iluminátů v Evropě se stala Evropská unie se silným vlivem společnosti Fabiánů. Fabiánská společnost byla založena iluminátskými vůdci ve Velké Británii roku 1884. Zakládajícím členem byl zasvěcenec a slavný dramatik George Bernard Shaw. Spolu s ním se na položení základů socialismu v Anglii podílel i britský labouristický politik, ekonom a publicista Sidney James Webb.
Název Společnosti byl odvozen od jména římského vojevůdce Quinta Maxima Verrucosuse Fabia (280-203 př. n. l.), zvaného Cunctator (Váhavec), jehož úhybná taktika, kterou se vyhýbal ostrým bojům, mu zajistila vítězství nad silnějším protivníkem. To byla také taktika, kterou revolucionáři postupně připravovali nástup socialismu v Evropě. Plně byla tato iluminátská báze využita v osmdesátých letech 20. století a zejména po roce 1989, kdy bylo třeba po „odpískání“ komunismu začít budovat novou socialistickou Evropu.
Jejich mottem se stalo:„Musíš vyčkat správného okamžiku, stejně jako trpělivý Fabius při tažení proti Hannibalovi, kdy byl mnohými proklínán pro zdrženlivost; když však přijde správný moment, musíš udeřit tvrdě, tak jako Fabius, jinak se tvé čekání stane zbytečným a neplodným.
Britská Labour Party
Potomkem Fabiánské společnosti je rovněž britská Labour Party, dlouhodobě jedna ze dvou nejsilnějších britských stran, jejíž klíčoví představitelé vždy byli bez výjimky členy Fabiánské společnosti, včetně nedávných premiérů Blaira a Browna.
Největší hvězdou Fabiánského hnutí se stal Tony Blair, který představoval také důležitou spojku na další iluminátské skupiny zejména v USA. Celý Blairův tým pocházel přímo z Fabiánské společnosti, která byla na začátku století matkou všech socialistických myšlenkových proudů, od stalinských marxistů k sociálním demokratům a pokrokářům, infiltrovaným do centristických stran, jakož i do stran klasické levice. Právě odtud začal na celoevropské úrovni vyrůstat myšlenkový trust současných vůdců Evropské unie.
Fabiánská symbióza Tonyho Blaira s Billem Clintonem je stále více prodchnuta svým záměrem maastrichtské Evropy, kterým položila základy současné podoby EU. Právě v těchto časech se začínají naplňovat fabiánské představy o „připoutání“ Německa k Evropě, a to jednotnou měnou, protože dle představ dalšího ze zasvěcenců Francoise Mitteranda a Helmuta Kohla by měla být zavedena společná měna Euro, což se také stalo. To byl také jeden z důležitých iluminátských plánů na kompletní ovládnutí kontinentu. Celá toto operace byla koordinována i z dalších iluminátských center jako je CFR, Trilaterála a Bilderberg.
Byl to Stan Greenberg, důvěrný poradce Billa Clintona, kdo po dva roky stál za Blairem v jeho volební kampani. Greenberg vedl Clintona k jeho vítězství v roce 1992. Podle Davida S. Brodera (Washington Post, 5. 5.1997) „Clinton a Blair patří ke generaci, vzešlé ze středních tříd, vychované v elitářských kruzích, která akceptovala internacionalizaci ekonomiky a věk počítačů jako danou skutečnost, která vyžaduje jiný přístup ke způsobu vládnutí“.
Fabiáni měli vždy své stoupence i ve zdánlivě soupeřících táborech. Člověk, který přivedl Anglii ke vstupu do Evropského společenství, byl Edward Heath, konzervativní premiér v letech 1970-1974. Jedním z jeho náměstků byl sir Alec Douglas Home ze stejné strany. Oba patřili ke skupině Bilderberg, podporované lordem Viktorem Rothshildem. Avšak Rothshild také podporoval labouristu Harolda Wilsona, který byl u moci v letech šedesátých a patřil rovněž k Bilderbergu, stejně jako jeho přátelé Callaghan (pozdější premiér), Dennis Healey, Ron Jenkins a další. Všichni byli stoupenci federální Evropy.
Thatcherová byla problém
Těmto skupinám se jejich vliv vymkl pouze za vlády Margareth Thatcherové. Proto byla iluminátskými skupinami ráznou akcí z Bilderbergu hned po roce 1989 zlikvidována a na její místo byl dosazen jejich člověk, konzervativní premiér John Major, který stejně jako Blair patřil do skupiny Bilderberg. Blairovým kancléřem a později i britským premiérem byl další z Bilderbergské skupiny Gordon Brown.
Mužem v pozadí a „mozkem“ v Blairově politické kariéře byl Peter Benjamin Mandelsohn, který byl po dvanáct let poslancem Dolní sněmovny za Labouristickou stranu. Dvakrát byl členem vlády premiéra Tonyho Blaira. Nejprve v roce 1998 ministrem průmyslu a obchodu, poté v roce 1999 až 2001 státním sekretářem pro Severní Irsko. Tento vlivný iluminátský zasvěcenec se v roce 2004 stal členem Evropské komise, v jejímž čele stál jeho „iluminátský bratr“ maoista José Manuel Barroso. Jeho portfóliem se stal obchod. Mimo jiné zastupoval EU při jednání Světové obchodní organizace (WTO). Své působení ukončil počátkem října 2008, kdy se vrátil do britské vlády.
Bilderberg: Převodová páka a mozkový trust světovlády
Skupina Bilderberg byla založena v roce 1954 v Holandsku jako tajné shromáždění konané každý rok, svolávající zhruba 150 Iluminátů a jejich spolupracovníků z oblasti politiky, financí, vojenství, akademiků a médií z USA a Západní Evropy. Tato „převodová páka“ iluminátské strategie na ovládnutí světa byla koncipována jako síť vlivných osobností, které spolu v roční periodě soukromě a důvěrně konzultují mechanismy a taktiku k praktickému uplatnění konkrétních zednářských plánů do mezinárodní praxe. Důležitou součástí těchto porad jsou též personální otázky o obsazení důležitých postů v politice a byznysu.
K pravidelným účastníkům patřili proto i generální ředitelé či předsedové největších korporací světa a olejářských společností, jako jsou Royal Dutch Shell, British Petroleum a Total SA. Schůzek se účastnili též mnozí evropští monarchové, bankéři jako David Rockefeller, významní politici, presidenti, ministerští předsedové a centrální bankéři světa. Skupina Bilderberg funguje od svého založení jako „globální mozkový a vlivový trust“, jehož původním záměrem bylo propojit vlády a ekonomiky v Evropě a Severní Americe v dobách studené války.
K evropským zakladatelům Skupiny Bilderberg patřili Joseph Retinger a princ Bernhard z Holandska. Princ Bernhard byl jistě nikoli náhodou do roku 1934 členem Nacistické strany, tři roky před tím, než si vzal holandskou královnu Julianu. Pracoval rovněž v německém průmyslovém gigantu I. G. Farben (výrobce mj. Zyklonu B, plynu používaného v nacistických koncentračních táborech). Na americké straně byli těmi nejprominentnějšími při formování Skupiny Bilderberg významní Ilumináti David Rockefeller, Dean Rusk (vrcholný činitel Výboru pro zahraniční vztahy, který vedl Carnegie Endowment) a John J. McCloy (vrcholný vůdce Výboru, který se v roce 1953 stal předsedou Chase Manhattan Bank a byl i předsedou Správní rady Fordovy nadace).
Velký architekt - David Rockefeller
Skutečnost, že hlavní americké nadace – Rockefellerova, Carnegie a Fordova – byly tak klíčové při vytvoření Skupiny Bilderberg nebyla pouhá náhoda. Tyto „nadace“ byly od svého založení na počátku 20. století ústředními institucemi pro konstrukci konsensu mezi elitami a vytvářením mocenské shody.
Nadace jako Carnegie, Rockefeller a Ford mají na demokratickou společnost korozivní účinek; představují relativně neregulovatelnou a nikomu se neodpovídající koncentraci moci a bohatství: Nakupují talenty, protlačují různé politické záležitosti a v podstatě vytvářejí agendu všeho, co stojí za společenskou pozornost. Slouží rovněž jako agentury „pro zchlazení“, zdržení či prevenci „nežádoucích“ strukturálních změn. Pomáhají udržovat ekonomický a politický řád podle plánu Iluminátů.
Nadace jsou ve skutečnosti pažemi iluminátského ústředí při prosazování ideologie ‚globalismu‘. Položily základy právě takových konspiračních organizací jako jsou Výbor pro zahraniční vztahy a Skupina Bilderberg. Zvláště Rockefellerova nadace sponzorovala řadu organizací, které prosazovaly cíle zednářské politiky v rámci Nového světového řádu.
Hlavní nadace jsou založené a vytvořené nikoli jen jako politicky orientované instituty a mozkové trusty, ale hrají rovněž ústřední roli v organizování a vytváření universit i přesně cíleného „vzdělávání“ budoucích elit, zvláště v oblasti ‚mezinárodních vztahů‘. Jejich vliv na indoktrinaci mladých lidí skrze „vysokoškolské vzdělání“ a university je s ničím neporovnatelný.
Moc nadací nespočívá v diktování toho, co se bude studovat. Mají však rozhodující slovo v definování profesionálních a intelektuálních parametrů studia, v rozhodování, kdo dostane podporu studovat ten který předmět a v jakém ideovém vektoru. Britský politický teoretik a ekonom Harold Laski vysvětluje: „Nadace nekontrolují studium jednoduše v přímém a prostém smyslu toho slova, to nemají zapotřebí. „Pouze“ pootáčejí významné světové university do roviny svého myšlení. Směrují je do určitého přesně zvoleného úhlu intelektuálního kompasu.“
Hlavní „filantropické“ nadace vytvořené rozhodujícími americkými průmyslníky a bankéři byly založeny k jedinému cíli: Jako finanční a mocenský nástroj při realizaci plánů sociálního inženýrství. Přes bankovní domy těchto mocných rodin kontrolují globální ekonomiku; přes mozkové trusty, vytvářejí a modelují elity zahraniční politiky v jednotlivých zemích; přes nadace financují a mají přístup k formování společenských procesů a jejich přípravu skrze vzdělávací instituce.
Tak si zajistily kontinuitu své moci. Mají plnou kontrolu nad „výcvikem“ budoucích politických ekonomických a vědeckých elit a dalších profesionálních prostředí. Pro „výrobu“ dalších generací ideově „nasměrované“ inteligence – stěžejních komponentů právě takových mozkových trustů, jako je například Skupina Bilderberg. Je to dokonalý kruh.
Evropská integrace jako dávný iluminátský projekt
Na prvním shromáždění se Bilderberg zabýval širokými oblastmi, které byly v ohnisku zájmu diskusí i na schůzkách v následujících letech: Komunismus a Sovětský svaz; Závislé oblasti a zámořské státy; Ekonomické politiky a problémy; Evropská integrace a vytvoření evropské komunity.
Téměř každý jednotlivý americký účastník schůzek Bilderbergu byl zároveň členem i ve Výboru pro zahraniční vztahy. Mezi pozoruhodné americké členy Skupiny Bilderberg v prvních letech patřili David Rockefeller, Dean Rusk, John J. McCloy, George McGhee, George Ball, Walt Whitman Rostow, McGeorge Bundy, Arthur Dean a Paul Nitze. Jak napsal politický vědec Stephen Gill: „V americké sekci byla prominentní Rockefellerova zájmová síť“. A tak je tomu dodnes.
Jósef Retinger, jeden ze zakladatelů Skupiny Bilderberg, byl rovněž jedním z původních architektů evropské integrace. V roce 1946 řekl v Královském institutu zahraničních záležitostí (britský protějšek a sesterská organizace CFR): „Evropa potřebuje vytvořit federální unii, jíž národní evropské státy odevzdají rozhodující část své historické suverenity.“ Retinger byl zakladatelem Evropského hnutí (EM), lobbystické organizace věnující se tvorbě federalizované Evropy a zajišťoval finanční podporu pro Evropské hnutí od CFR a Rockefellerů. Je důležité poznamenat, že po 2. světové válce pocházelo financování CFR převážně od Carnegie Corporation, Fordovy a zvláště Rockefellerovy nadace.
Kromě Retingera byl zakladatelem Skupiny Bilderberg a Evropského hnutí i Jean Monet, který založil Akční výbor pro Spojené státy evropské (ACUE), organizaci věnovanou prosazovaní evropské integrace. Právě on „protlačil“ prvního prezidenta Evropského společenství uhlí a oceli (ECSC), předchůdce společného evropského trhu a Evropské unie.
Evropské federalistické hnutí financované Rockefellerem
Odtajněné dokumenty (uvolněné v roce 2001) ukázaly, že komunita spjatá s americkými zpravodajskými službami v padesátých a šedesátých letech vedla kampaň za vytvoření příznivé atmosféry pro „sjednocování Evropy“. Tak vzniklo evropské federalistické hnutí. Dokumenty odhalily, že to byla především Amerika, kdo v pozadí agresivně prosazoval, aby do vznikajícího evropského superstátu dotlačila Velkou Británii. Již v memorandu datovaném 26. července 1950 jsou přesné instrukce pro kampaň iniciující vznik Evropského parlamentu. Podepsal to generál William J. Donovan, šéf americké Kanceláře strategických služeb, předchůdce CIA z válečné doby.
Hlavním nástrojem Washingtonu při utváření „evropské agendy“ byla Americká komise pro sjednocenou Evropu (ACUE), ustanovená již v roce 1948. Místopředsedou se stal Allen Dulles, v padesátých letech ředitel CIA a ve správní radě byl i Walter Bedell Smith, první ředitel CIA. Dokumenty ukazují, že ACUE, financující Evropské federalistické hnutí, byla v prvních poválečných letech nejdůležitější organizací ovlivňující budoucí evropský integrační proces. Financování ACUE pocházelo z Fordovy a Rockefellerovy nadace stejně jako od skupin businessu s úzkými vazbami na US vládu.
Euro a Lisabonská smlouva
Evropské Společenství uhlí a oceli bylo vytvořeno v roce 1951 a podepsáno Francií, Západním Německem, Itálií, Belgií, Lucemburskem a Holandskem. Uvolněné dokumenty ze shromáždění Bilderbergu v roce 1955 ukazují, že hlavním předmětem diskuse byla „Evropská jednota“ a že „diskuse projevila úplnou podporu myšlence integrace a unifikace ze strany zástupců všech šesti národů ze Společenství uhlí a oceli přítomných na konferenci.“ Navíc, „evropský mluvčí vyjádřil ideu společné měny a naznačil, že takový krok je nezbytný k vytvoření centrální politické autority na evropském kontinentě.“
O dva roky později v roce 1957 byla podepsána Římská smlouva, která vytvořila Evropské hospodářské společenství (EEC). Ale až Maastrichtská dohoda z roku 1992 vytvořila onu Ilumináty od počátku plánovanou Evropskou unii a vedla k vytvoření eura. Evropský monetární institut vznikl v roce 1994, Evropská centrální banka byla založena v roce 1998 a Euro bylo spuštěno v roce 1999. Etienne Davignon, předseda Skupiny Bilderberg a bývalý komisař EU, v březnu 2009 odhalil, že o euru se na konferencích Bilderbergu debatovalo a plánovalo od počátku.
Kruh se uzavírá
Evropská ústava (neschválená lidovými referendy, a proto mystifikačně přejmenovaná na Lisabonskou smlouvu) byla definitivním nakročením vytvoření evropského státu. Ústavě z velké části pomohl na svět Giscard d’Estaing, francouzský člen Skupiny Bilderberg a Trilaterální komise. Její ideové základy vznikly právě na schůzkách těchto tajných spolků.
Lisabonská smlouva vytvořila pozici prezidenta. Prvním se stal Herman Van Rompuy, bývalý ministerský předseda Belgie. 12. listopadu 2009 proběhlo malé shromáždění Bilderbergu, které hostil vikomt Etienne Davignon, předseda Skupiny Bilderberg.
Na tomto setkání pronesl Van Rompuy řeč, v níž kromě jiných „perel“ již bez zastírání řekl: „Procházíme těžkými časy: finanční krize a její dramatický dopad na zaměstnanost a rozpočty, klimatická krize, která ohrožuje samotné naše přežití; období úzkosti, nejistoty a nedostatku důvěry. Tyto problémy lze překonat pouze spojeným úsilím našich zemí. Rok 2009 je prvním rokem globální vlády díky ustanovení skupiny G20 nikoli náhodou právě uprostřed finanční krize; I klimatická konference v Kodani je dalším krokem ke globální správě naší planety.“
Kruh se uzavírá. Současné elity Evropské unie realizují dávné plány svých iluminátských předchůdců, kteří již před třemi stovkami let stanovili směr a cestu. Přes krvavé revoluce nás v současnosti přivedla až na práh úplného ovládnutí a zotročení evropských národů v Novém světovém řádu.
Jen pro úplnost: Z českých „osobností“ je dlouholetým pravidelným účastníkem jednání Bilderbergu především Karel Schwarzenberg. Hosty byli rovněž další havlistické opory Karel Kovanda, Michael Žantovský, Jiří Pehe, Pavel Telička, Alexander Vondra, Jiří Kunert, Vladimír Dlouhý a Jan Švejnar. Další Češi v oficiálních seznamech účastníků Bilderbergu nefigurují, seznamy ale zdaleka neuvádějí všechny hosty – zvláště ne ty nejvíce prominentní. Podle dobře informovaného zdroje se jednání hned po listopadu 1989 účastnil Václav Havel a další „zasvěcenci,“ které do těchto vysokých iluminátských kruhů uvedl Karel Schwarzenberg.
„Lebky a hnáty“ připravují „adepty vládnutí“ nejen v USA
Řád Skull and Bones - Lebka a hnáty - je „okultní“ (nejen ve smyslu „uzavřené“) společenství mužů a žen, založené na univerzitě Yale. Cílem je vytvoření Nového světového řádu (NWO) pod taktovkou Iluminátů. Řád má za úkol vytipovávat a připravovat výrazné politické osobnosti od studentských let. Někdejší členové řádu se stali senátory, členy nejvyššího soudu a velvyslanci, někteří i prezidenty. Touto „přípravkou“ prošli i členové rodiny Rockefellerů. Z řad adeptů „řádu“ se rekrutují i členové vlivných iluminátských organizací řídících politiku a ekonomiku Spojených států, jako jsou Rada pro mezinárodní vztahy (RMV) či Trilaterální komise.
Studentský „spolek“ byl založen na půdě univerzity roku 1832 americkým obchodníkem, pedagogem a politikem Williamem Huntingtonem Russellem. Členem spolku se může stát pouze student čtvrtého ročníku navržený již stávajícím členem. Členové této skupiny pocházejí většinou z prominentních rodin, velmi často jde o potomky politiků či jiných vlivných osobností. Klub každoročně přijímá 15 členů, členové jsou nazýváni “bonesmen”.
Spolu s Russellem spolek zakládal i Alphonso Taft, otec prezidenta W. H. Tafta, jenž před svým vstupem do prezidentského úřadu působil na Yaleově univerzitě také jako profesor. Alphonso Taft byl Russellovým spolužákem na právnické fakultě Yale University (školní rok 1832-33) i jeho přítelem. Společně s nimi u vzniku klubu byli i Frederick E. Mather, Phineas T. Miller a George I. Wood.
Russell založil řád po návratu z Evropy, kde se setkal s bavorskými ilumináty. Ti mu jako čerstvě zasvěcenému řádovému bratru uložili založit podobnou organizaci i v USA. To byl také jeden ze způsobů, kdy se vliv Iluminátů rozšířil i za hranice Evropy do USA.
Tajemství hrobky
Řád přijímá členy pouze z řad studentů elitní Yaleovy university. Podle bývalé členky Skull and Bones Alexandry Robbins, která napsala knihu „Tajemství hrobky“ se musí všichni adepti podrobit „obřadu zasvěcení“, kterým jsou za členy „řádu“ přijímáni.
Robbinsová o tom píše:„Po vstupu do „hrobky“, tmavé krypty bez oken v New Haven, přísahá kandidát členství věrnost a utajení činnosti řádu. Poté se adept válí v blátě a je bit, což symbolizuje „smrt“ jeho dosavadního života. Pak leží nahý v rakvi a přítomným členům se svěřuje s dosavadní historií svého sexuálního života. Po této „očistě“ určený člen oblékne kandidáta do róby, jež značí jeho novou identitu. Obdrží též řádové jméno a má zajištěnu politickou či finančně-hospodářskou kariéru po zbytek svého života. To je vyváženo povinností přispívat na chod organizace a na podporu svých nových bratrů a sester.“
Mezi členy, kteří prošli „zasvěcením“, jsou významné osoby amerického politického, hospodářského a mediálního života. Mezi nimi i bývalý prezident Georg W. Bush., stejně jako jeho otec, G. Bush starší, ale i jeho již zesnulý dědeček. Také většina Rockefellerů byla či jsou členy Řádu Lebky a hnátů. Byl jím i Obamův ministr zahraničí John Kerry a mnoho dalších vlivných osobností americké politiky.
Většina z nich později působila i v nejmocnější Iluminátské elitní organizaci, Radě pro mezinárodní vztahy, která spolurozhoduje, kdo usedne do křesla prezidenta USA či obsadí významné vládní posty. Často jsou oba kandidáti jak z Demokratické tak Republikánské strany úzce spojeni s řádem Lebky a hnátů, jako tomu bylo například v případě minulých prezidentských voleb, kdy proti sobě stanuli Georg Bush za Republikány a John Kerry za Demokraty.
Rada pro mezinárodní vztahy (RMV) ovládaná Davidem Rockefellerem, který patří rovněž k „zasvěcencům“ Lebek a hnátů, má největší vliv na obsazení rozhodujících postů ve vládě. Kořeny RMV sahají až do roku 1921 k jednomu z jejích zakladatelů Edwardu Mandellu Houseovi, pravé ruce prezidenta Woodrova Wilsona. Tento marxista a iluminátský zasvěcenec od počátku koncipoval RMV jako zárodek světové centrální vlády.
Od roku 1940 byl každý americký ministr zahraničí s výjimkou Jamese Byrnese členem RMV. Členy RMV byli rovněž ministři obrany a financí, ředitelé CIA i členové Nejvyššího soudu. Většina z nich prošla zároveň i zasvěcením v řádu Lebek a hnátů.
Marshallův plán a sjednocená Evropa
Zvláštní kapitolu RMV potom tvoří prezidentští kandidáti. Až na několik málo případů, lze říci, že od roku 1924 až dodnes byli kandidáti na prezidenta USA vybíráni výhradně ze členů RMV. Patřili mezi ně Franklin D. Roosevelt, Dwight Eisenhower, John F. Kennedy, Gerald Ford, Jimmy Carter, George W. Bush, Bill Clinton i současný prezident Barack Obama.
Rada pro mezinárodní vztahy využívá nadace osvobozené od daní jako hlavní potrubí k posílání peněz na ovlivnění politických procesů v USA i ve světě. RMV byla také společně se skupinou Bilderberg od počátku u evropské integrace po druhé světové válce. Jeden z členů RMV, ministr zahraničí George Marshall, přišel se svým plánem pomoci Evropě postižené válkou. Plán evropské obnovy ovšem doprovázely skryté podmínky, které mimo jiné požadovaly i budoucí sjednocení evropského kontinentu po vzoru Spojených států.
RMV proto přes své nadace štědře podporovala politická hnutí za vytvoření sjednocené Evropy, což později vedlo k Schumannovu plánu řídit francouzskou a německou produkci uhlí a oceli jedním nadnárodním orgánem. Tak vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli, z něj Evropské hospodářské společenství, bezprostřední předchůdce Evropské unie.
Lze tedy říci, že schody vedoucí ke „sjednocené Evropě“ začínají u Marshallova plánu. A že iluminátské zasvěcení v řádu Skull and Bones v “Hrobce” v New Haven je tudíž i na počátku likvidace naší státní suverenity.
Roztržka mezi globálními elitami zkomplikovala cestu k NWO
Jak se ale mohlo stát, že ti kteří rozhodují o obsazení Bílého domu a následné struktuře mocenské pyramidy uvnitř americké administrativy v posledních amerických prezidentských volbách vsadili na špatného koně? Je vůbec uvěřitelné, že by velcí hráči z Rady pro mezinárodní vztahy (CFR) rozhodující po desetiletí kdo usedne v Bílém domě byli postaveni mimo hru? Opakuje se situace z šedesátých let, kdy se mocným silám v pozadí nejprve vymknul J. F. Kennedy a později i Richard Nixon? Jak víme Kennedy, za to zaplatil životem a Nixon byl politicky popraven médii v aféře Watergate.
Je možné, že by mocná Trilaterální komise, která se po odchodu Nixona stala spolu s CFR určující silou mezinárodní politiky a spolu s Pentagonem a CIA určovala běh světových událostí od sedmdesátých let až dodnes, ztratila zvolením Donalda Trumpa své výsadní postavení? Že by se exkluzivní elitářské trusty plánující uvádění závěrů Trilaterály do praxe jako je Bilderberg group, kde byla Hillary Clintonová připravována pro rozhodující bitvu v roce 2017 smířily s porážkou?
A jak se mohly do tohoto postavení tyto všemocní iluminátští globální vládci vůbec dostat? Podle jedné z teorií, která je rozšířena především v americkém konzervativním prostředí, sledujeme v přímém přenosu souboj opravdových globálních Titánů, kteří bojují o svoji moc nad světem. Názory na to proč se dva nejmocnější Trusty světa pustily do bratrovražedného boje na život a na smrt se různí. Podle jedné z teorií byly mocní králové finančního světa reprezentovaní Rothschildy a na ně navázanými strukturami, ochotni ve prospěch klidného rozvíjení své globální moci jít na dohodu s Putinovým Ruskem a Čínou a společně budovat budoucnost bez neustálého vysilujícího boje včetně vojenských konfliktů v třetím světě.
Dávní spojenci, Rothschildů, klan Rockefellerovců (R+R) měli ovšem jiné plány. Vzhledem ke svému „portfóliu“, které tvořily na rozdíl od Rudých štítů hlavně obchody s ropou, chtěli svůj vliv rozšiřovat i za cenu vojenské konfrontace s Ruskem. Už v době kdy byli s Rothschildy spojenci, stáli u zrodu Evropského federalistického hnutí, které se v dnešní době přetransformovalo v totalitní moloch Evropské unie a David Rockefeller stál i u zrodu převodové geopolitické páky soustředěné ve skupině Bilderberg group. Byl to právě Rockefeller a jeho spojenci, kteří po odchodu Nixona ovládli nejen CFR rozhodující o obsazení amerického prezidentského úřadu, (Gerald Ford byl jeden z Rockefellerovských zaměstnanců) tyto mocenské skupiny stály tehdy ještě bok po boku i při společně naplánovaném projektu pádu Berlínské zdi a následujících změn v západní i východní Evropě.
Je těžké určit, kdy se rivalita mezi dávnými spojenci R+R, změnila na nepřátelství, ale jak to už to tak ve vztazích včetně těch obchodních a mocenských bývá, nedůvěra přichází postupně. Snad nic tak necharakterizuje rozpoutanou válku mezi R+R jako hlavní mediální generálové obou stran, kteří se do sebe pustili s plnou vervou. Na straně Rockefellerů protřelý spekulant finančník a mediální magnát George Soros, který organizoval mediální kampaně a globální projekty včetně barevných revolucí po celém světě. Na straně Rothschilldů se do boje pustil mediální magnát Rupert Murdoch.
Právě přes vzájemné údery těchto významných „prostředníků“ a v okruhu jejich podpory můžeme sledovat fascinující drama, které právě prožíváme. Soros podporující všechny levicové projekty včetně „mezinárodních spojených kaváren“ a řídící mediální protiruskou hysterii, zaútočil na Murdocha nejprve aférou s odposlechy v Británii a potom rozhodujícím úderem mířeným přímo na Rothschilldovo finanční impérium známým v minulém roce jako tzv. Panama papers.
Murdoch zase na oplátku vrátil úder podporou odstředivých tendencí v EU, což vyvrcholilo jeho bezvýhradnou podporou Brexitu, kdy se celé jeho mediální impérium včetně jím vlastněných bulvárních jako listů The San, což významně přispělo k odchodu Britů z Rockefellerem ovládané Evropské unie. Stejnou roli sehrála i jím vlastněná televize Fox News při zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem.
I přes tento souboj iluminátských globálních titánů, se ovšem nemění v žádném případě hlavní strategie iluminátských elit, kterou je znemravnění společnosti a snaha co nejvíc oddálit smrt, která ukončí jejich sladký život a postaví je před skládání účtů z vlastního hedonistického života.
Okultní praktiky a elixíry mládí - Faustovské drama v jiných kulisách
Už od úsvitu lidských dějin se setkáváme se snahou vyhnout se smrti, nebo alespoň prodloužit lidský život. Mocní, kteří si užívali plnými doušky sladkého života plného luxusu a hedonistických radovánek se o to během času pokoušeli různými způsoby. Čarodějové a alchymisté starověku nabízeli různé elixíry mládí, aby panovníkům přinesli alespoň iluzi nesmrtelnosti. Jednu z důležitých ingrediencí v těchto okultních praktikách vždy tvořila krev a obětina. Už Herodes se podle historických pramenů údajně koupal v krvi malých dětí, aby dosáhl věčného mládí. V jakých bolestech a jak strašně potom umíral, je dostatečně známo.
V renesanci se pohanské okultní praktiky, včetně těch čarodějnických, díky importu z Orientu rozmohly po celé Evropě. Alchymie spojená s hledáním elixíru mládí se stala na mnoha dvorech - včetně toho pražského za Rudolfa II. - téměř posedlostí. Dnes, kdy stejně jako ve starověku celé národy podlehly modloslužebnictví a zbožštění sama sebe a snaha prodloužit si život se stala alfou i omegou uvažování - hlavně těch, co na to mají.
Současná vysoká úroveň vědy, která umožňuje provádět v tomto odvětví věci dříve nevídané, jim spolu se snadnou dostupností dětských obětí (migrační vlna, na které se tyto skupiny významnou měrou podílejí, s sebou přinesla i tisíce bezprizorních dětí, které se často stávají oběťmi obchodníků s „lidským masem“) k tomu dává netušené možnosti.
Účastník setkání Bilderbergu minulý rok v Drážďanech a zakladatel společnosti PayPal američan Peter Thiel nedávno v jednom rozhovoru uvedl, že transfúze krve od mladých lidí mohou změnit jeho proces stárnutí a umožnit mu výrazně prodloužit délku života. V rozhovoru s reportérem Jeffem Bercovicim, se rozpovídal o tom, že praxe známá jako parabióza (propojení krevního oběhu dvou jedinců téhož druhu tak, aby se jejich krev navzájem mísila), je moderní věda, která se nejvíce přiblížila k vytvoření všeléku proti stárnutí.
Bilderberg a mladá krev
Tento významný byznysmen poskytl také finanční prostředky pro spouštěcí programy, které experimentují se způsoby, jak zabránit nevyhnutelnému ochabování těla - a tak oddálit smrt. „Zkoumám různé věci o parabióze,“ přiznal v rozhovoru Thiel. Pokusy s parabiózou začínaly v 50. letech pokusy na krysách. Ty byly rozříznuty, a jejich oběhový systém restrukturalizován, aby s ním mohlo být manipulováno. V poslední době některé společnosti pokročily v pokusech s parabiózou i na lidech.
Kalifornská společnost s názvem Ambrosia provádí pokusy na lidech, kdy zdraví lidé ve věku 35 let a více dostávají transfúze krevní plazmy od lidí mladších 25 let. Účastníci platí 8 000 dolarů za účast v tomto programu a jejich zdravotní stav je podrobně monitorován po dobu dvou let, kdy dostávají transfúze. Pokusné osoby musejí žít v areálu, anebo mít prostředky na cestu do Monterey v Kalifornii.
Jesse Karmazin, zakladatel společnosti Ambrosia, sdělil redaktoru Bercovicimu, že účastníci zažívají změnu v systému stárnutí, a to ve všech hlavních ústrojích orgánů. „Zdá se, že účinky jsou téměř trvalé,“ řekl Karmazin. „Je to téměř jako kdyby došlo k vynulování genové exprese.“ Jason Camm, vedoucí lékař ve společnosti Thiel Capital, oslovil Karmazina s tím, že společnost má zájem o jeho studie. Camm je uveden na jeho stránce LinkedIn jako „osobní zdravotní ředitel Petera Thiela a řady dalších prominentních osobností a investorů ze Silicon Valley.“
Okultista Crowley a současné elity
Thiel řekl v rozhovoru Bercovicimu, že naše kultura je „příliš předpojatá proti všem těmto věcem“, které údajně prodlužují život. Když se reportér zeptal Thiela, jestli se dívá na parabiózu jako na obchodní příležitost, nebo jako na osobní lékařské rozhodnutí, Thiel odpověděl, že to druhé. Tyto praktiky, řekl, nejsou nutně patentovatelné, což ohrožuje jejich potenciální hodnotu při vydělávání peněz. Dodal však, že FDA (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) se nemusí zapojovat nebo studovat tyto praktiky, protože „to jsou jenom krevní transfúze“.
Zdaleka ale nejde jen o krevní transfúze, kterými se tyto skupiny snaží zastavit proces stárnutí. Mnohdy jsou schopni také činů za hranicí rozumu, aby odvrátili neodvratitelné. V bláhové touze po nesmrtelnosti provádějí mnohdy okultní rituály, jejichž součástí jsou prý i lidské oběti, pedofilie či zvrácený sex. Ty jsou temnou vzpomínkou na starověká mystéria, na které mnozí současní „globální mágové“ vědomě navazují. Podle publicistů, kteří se tímto tématem zabývají, mizí každý rok tisíce dětí, které jsou použity právě k těmto účelům.
Jeden z vysokých svobodných zednářů minulého století - a podle mnohých jeden z inspirátorů současných novodobých čarodějů - Aleister Crowley - zdůrazňoval ve svém díle význam lidských obětí a zejména dětí. „Je to teorie starodávných šamanů, že jakákoliv žijící bytost je zásobárna měnící se v kvantitu podle velikosti a zdraví a v kvalitu podle mentálního a morálního charakteru. Při smrti se tato energie náhle uvolní. Pro vysoce spirituální práci se musí vybrat oběť, která má největší a nejčistší energetickou sílu. Jsou to zejména chlapečci, kteří jsou nevinní a jejich vysoká inteligence je velice uspokojivá a vhodná pro obětování,“ poučuje ve svých hrůzných spisech své učedníky.
O tom, že se Crowleyho učedníci nebývale činí, svědčí nejen statisíce obětí válečných konfliktů po celém světě v posledních letech, ale také nebývalý rozmach satanistických symbolů zaplavujících veřejný prostor i svět filmu či showbyznysu. To dokazuje i provokativní odhalení dosud největší sochy ďábla ve veřejném prostoru v americkém Detroitu, který se po uzavření automobilek stává pomalu městem duchů a eldorádem zločineckých gangů - takže monument je vlastně na správném místě.
Socha Bafometa byla odhalena krátce před půlnocí v sobotu 25. července minulého roku a při jejím odhalení se sešlo zhruba 700 převážně mladých lidí, aby zažili “největší veřejnou satanistickou ceremonii v historii”. Bronzová socha má výšku téměř 3 metry a váží kolem jedné tuny. Rohatý idol sedí na trůnu, ozdobeném pentagramem. Po každé straně Bafometa jsou bronzové sochy dětí upřeně na něj hledící.
Budování podzemních bunkrů, které jim umožní přežití v případě katastrofy, krevní transfúze od mladých, aby oddálili stáří, temné rituály ani klanění se modlám však nepomohou utéci těmto lidem před vlastním svědomím, které je po smrti samo usvědčí. Svět prožívá stále stejné faustovské drama, jen momentálně v trochu jiných kulisách.
Husté pavučiny iluminátské moci obepínají celý svět
Iluminátské společnosti určující agendu poloveřejným politickým organizacím (jako je Bilderberg group, Trilaterální komise či CFR) a tím i na ně napojeným oficiálním politickým strukturám v poslední době evidentně zařadily vyšší rychlostní stupeň na proměnu světa. Až překotně se snaží uvést do života své dlouholeté plány, které mají ve své agendě přinejmenším od francouzské revoluce, kdy začaly zásadním způsobem ovlivňovat běh světa. Co bylo ještě nedávno obtížně představitelné (například organizovaná migrační vlna, která je vlastně gigantickým sociálně inženýrským projektem), dnes běží na dohled našich zraků všude okolo.
Přesto jsou řídké momenty, kdy se na veřejnost dostanou výpovědi a doznání zasvěcenců - učiněné například na smrtelné posteli. O jednom takovém případu píše ve své knize i americký publicista a spisovatel zabývající se touto problematikou Henry Makow. Přináší zajímavé svědectví šéfa satanistické lóže “Alpha” v australském Sydney.
Podle Makowa tento významný satanista (vystupující pod lóžovým jménem „Frater 616“) poodhalil celosvětový rozsah moci organizovaného satanismu. Dokládá, že jí dominuje skupina iluminátů. Čím výše si stojí na pyramidě zasvěcení, tím blíže má zákonitě ke skutečnému zdroji, jímž není nikdo jiný než onen popíraný domněle jen “pohádkový” - Lucifer.
Zpověď vysokého satanisty
Tento vysoký „zasvěcenec“ zemřel údajně 25. března 2004. Svědek jeho poslední vůle pod magickým jménem “Aloysius Fozdyke” zachytil slova jeho výpovědi a z nejasných důvodů je údajně propašoval jako varování lidstvu. V dokumentu se zmiňuje, že satanský vliv je nyní tak všudypřítomný, že si ho mnohdy ani nevšímáme. Satanisté jsou podle tohoto svědectví propletení skrz naskrz světovými elitami.
Mezi satanisty patří podle tohoto dokumentu politici, lékaři, vysoce postavení policejní důstojníci, právníci, armádní osobnosti, mediální figury, módní idoly, sociální pracovníci a mnozí další. Často jsou spojeni s organizovaným zločinem a vystupují jako veřejně uznávané osobnosti. Okrajové typy - jako jsou prostitutky či obchodníci s drogami - jsou pro ně důležitými nástroji. Frater 616 se k jedné satanské skupině dostal údajně na univerzitě v roce 1971, přičemž záhadně říká: “Propadl jsem trhlinou v realitě … Unikl jsem nudnému všednímu životu skrze jednu ze zlomových linií západní společnosti.”
Jeden “učitel” v satanské síti mu zajistil vysoké profesní postavení a Frater 616 žil po mnoho let v blahobytu, zhýralosti a okultismu. Věnoval se nejrůznějším zvráceným rituálům, každý den pro něj končil černou mší. Podle jeho slov mají satanisté hlavní stan ve Spojených státech.
Mezi vlivné členy satanistické sítě patřili podle svědectví umírajícího okultisty kromě jiných také mocní finančníci jako byl J. P. Morgan či politické osobnosti jako byl Gerald Ford či otec i syn Bushové. Velký vliv mají tyto kruhy podle něho také v médiích a Hollywoodu. To je dobře vidět na mnoha filmech - zdaleka nejen těch s okultní tématikou - zásadním způsobem ovlivňujících západní společnost. Vlajkovou lodí otevřeného satanismu se již dávno stal showbyznys, kde se příslušnost k satanismu mezi světovými celebritami už dávno neskrývá a naopak svými gesty či texty písní jej autoři dávají již otevřeně na odiv.
Důležitým opěrným bodem této novodobé „temné šlechty“ jsou podle tohoto svědectví i americké tajné služby, které jsou plně v „jejich“ rukou a působí stejně jako armáda k uskutečňování globálních plánů včetně angažovanosti v oblasti okultní věd.
Migrační tsunami součástí plánu
Mnohé vysoce postavené figury z americké armády byly podle tohoto dokumentu členy různých satanských lóží nebo příbuzných organizací. Ty se často překrývají s organizovaným zločinem napojených na obchod s drogami. K tomu jsou podle těchto informací využívány i válečné lodě a tankery USA, ale i dalších zemí. Toto tvrzení se shoduje s informacemi, které zveřejnila nedávno ruská politoložka Jelena Larina, která zjistila, že právě tyto kruhy propojené s tajnými službami a organizovaným zločinem se významně podílejí na mamutí operaci s přesunem nelegálních migrantů z Afriky a Blízkého východu do Evropy.
Významnou postavou celé sítě je podle těchto zpráv bývalý ministr zahraničí a poradce všech amerických prezidentů z poslední doby Henry Kissinger, jenž patří spolu se svými přáteli z mocných rodin Rockefellerů a Rotschildů k hlavním plánovačům v zahraničně vojenské oblasti, zejména na Středním východě a také na Ukrajině.
Nedílnou součástí tohoto satanského impéria je také pornoprůmysl, který ovládá nižší patro zasvěcenců, kteří mají na starosti řízení nadnárodních zločineckých korporací, spolupracujících s finančními institucemi a vládami jednotlivých zemí. Většina peněz pochází z obchodu s drogami řízeného pomocí CIA, důmyslného vydírání, z lichvy a měnového obchodu. “Federální vláda v USA tančí, jak my pískáme,” uvedl v své zpovědi Frater 616.
Otázka zní: proč to všechno dělají. A proč jsou to právě ti, kteří disponují nepředstavitelným bohatstvím a ve svých soukromých tryskáčích křižují planetu, spí v horních patrech luxusních hotelů, které v každé metropoli vlastní. Odpověď na tuto otázku je celkem prostá a z literatury známá. Jde o faustovské drama služebníků, kteří se díky úpisu své duše domohly obrovského bohatství a všeho co z něho vyplývá. Tedy i tělesných rozkoší, které aby dál fungovaly, musí být rozvíjeny stále novými podněty daleko za hranicí zvrácenosti. Proto je prý také bisexualita a pedofilie končící až v obětování „použitých dětí“ vstupenkou do světa těchto „temných elit”.
Faustovská otázka
Kromě toho jim ale zřejmě přislíbil „Ten co smrdí sírou“ i bájnou nesmrtelnost. Podle některých neuvěřitelně znějících zpráv a zkazek od „čarodějnických učňů“, kteří zpravují jejich korporace a leccos se od svých pánů dozvědí, se v posledních letech rozšířily spekulace o laboratořích, které jsou ve výzkumu daleko před moderní vědou. Pracují na všemožných „elixírech” a technikách transplantací, aby umožnily vybraným jedincům prodloužit čas trávený na této zemi.
Ti by pak měli ovládat zotročené lidstvo zdecimované válkami, nepokoji a epidemiemi v zastoupení svého pána, jemuž by nakonec otevřely dveře do našeho světa natolik, aby se mohl otevřeně posadit na „trůn světa“ a sehrát tak rozhodující partii s Kristem.
To, že je to od počátku lež - neboť „On“ je otec lži - poznají tito „šílenci“ až příliš pozdě, tak jako nebohý doktor Faust. Jedinou sázkou ve hře není nic menšího než lidská duše. „Neboť co dá člověk jako náhradu za svoji duši“?
