„Největší zlo se nyní neděje v oněch špinavých ‚doupatech zločinu‘, které Dickens tak rád maloval… Ale je koncipováno a řízeno (prováděno, podporováno, neseno a zapisováno) v čistých, koberci pokrytých, vyhřátých a dobře osvětlených kancelářích tichými muži s bílými límečky, ostříhanými nehty a hladce oholenými tvářemi, kteří nepotřebují zvyšovat hlas.“
Předmluva ke knize The Screwtape Letters, 1962
Dějiny USA jako posedlost démonem
Americké dějiny lze popsat jako příběh posedlosti démonem, ať už tuto frázi chápete jakkoli. Můžeme také použít výraz radikální „zlo“. Hned od začátku se američtí kolonizátoři podíleli na masivním zabíjení, protože se považovali za božsky požehnané a vedené, za vyvolený lid, jehož poslání bude nazváno „zjeveným osudem“.
Nic nestálo v cestě tomuto božskému povolání, které zahrnovalo potřebu zotročit a zabít miliony nevinných lidí, a to až dodnes. „Jiní“ byli vždy postradatelní, protože stáli v cestě imperiálnímu pochodu nařízenému americkým bohem. To zahrnuje všechny války vedené na základě lží a operací pod falešnou vlajkou.
Není to tajemství, ačkoli mnozí Američané, pokud si toho jsou vůbec vědomi, to raději vidí jako sérii selhání jednotlivců. Nebo jako něco z minulosti. Většina z nich o tom nic neví, protože nikdy neotevřela učebnici dějepisu.
Národ vrahů
Naši nejlepší spisovatelé a proroci nám řekli pravdu: Thoreau, Twain, William James, MLK, otec Daniel Berrigan a další: jsme národem vrahů nevinných. Jsme bez svědomí. Jsme brutální. Jsme pod vlivem zlých sil. Anglický spisovatel D. H. Lawrence to v roce 1923 vyjádřil dokonale: „Americká duše je tvrdá, izolovaná, stoická a vražedná. Ještě nikdy neroztála.“
Když Spojené státy 6. a 9. srpna 1945 zabily atomovými bombami v Hirošimě a Nagasaki 200-300 tisíc nevinných japonských civilistů, učinily tak úmyslně. Byl to akt zlověstného státního terorismu, bezprecedentní povahou použitých zbraní. Americké – už zcela zbytečné – bombardování japonských měst, které předcházelo atomovým bombardováním Hirošimy a Nagasaki, vedené nechvalně známým generálmajorem Curtisem LeMayem, bylo také úmyslně namířeno na japonské civilisty a zabilo statisíce z nich.
Existuje snad nějaký obraz amerického umělce, který zobrazuje Tokio zničené zápalnými bombami, který by se dal srovnat s Picassovou Guernikou, kde se odhady mrtvých pohybují mezi 800 a 1600? Jen v Tokiu bylo kazetovými bombami s napalmem upáleno více než 100 000 japonských civilistů.
Všechno toto zabíjení bylo úmyslné. Opakuji: Úmyslné. Není to radikální zlo? Démonické? Pouze pět japonských měst bylo ušetřeno takového bombardování. Šedesát sedm měst bylo bombardováno zápalnými bombami.
Atomový holocaust
Zakončením těchto bombardování bylo atomové bombardování v srpnu 1945. Šlo o úmyslný holocaust, nikoliv proto, aby se ukončila válka, jak historické záznamy dostatečně dokazují, ale proto, aby USA vyslaly Sovětskému svazu vzkaz, že jim můžeme udělat to, co jsme udělali obyvatelům Japonska.
Prezident Truman se postaral o to, aby japonská ochota kapitulovat v květnu 1945 nebyla přijata, protože on a jeho ministr zahraničí James Byrnes chtěli použít atomové bomby „co nejrychleji k ‚ukázání výsledků‘“ Byrnesovými slovy, k vyslání vzkazu Sovětskému svazu.
Takže „spravedlivá válka“ skončila v Pacifiku, kdy „spravedliví“ zabili statisíce japonských civilistů, aby to ukázali „zlým“, kteří jsou od té doby démonizováni. Krátce poté, v září 1945, americké ministerstvo války vypracovalo plány na zničení spojence USA, Sovětského svazu, masivním jaderným úderem zaměřeným na 66 velkých měst.
Satan se vždycky přetvařuje
Mnoho lidí z generace Baby Boomers rádo říká, že vyrostli s bombou. Měli štěstí. Vyrostli. Měli strach. Mohli se schovat pod stoly a nostalgicky se nad tím smát. Pamatujete si na psí známky? Na 50. a 60. léta? Na horory?
Děti z Hirošimy a Nagasaki, které zemřely pod americkými bombami 6. a 9. srpna 1945, nedospěly. Nemohly se schovat. Prostě byli zavražděni. Abychom byli přesní: zavraždili jsme je. Nebo je nechali trápit po celá desetiletí v bolestech, a pak zemřely. Ale že to bylo nutné k záchraně amerických životů, je lež. Vždycky jde o americké životy, jako by majitelům země na nich skutečně záleželo. Ale pro něžná srdce a nevinné mysli je to jen magické zaříkávání.
Tlustý muž a malý chlapec, jsou názvy oněch atomových bomb. V průběhu let je to námět k přemýšlení o démonické povaze USA. Ale teď jsme údajně jiní. „Jsme skvělí, protože jsme dobří“; to nám řekla Hillary Clintonová. Libyjci to mohou dosvědčit. Jsme výjimeční. Volby v roce 2020 měly dokázat, že pokud dokážeme porazit pana Dýňovou hlavu a vrátit Americe její „základní hodnoty“, bude vše v pořádku.
Když byly “hodnoty obnoveny” Bidenovou podporou americké zástupné války proti Rusku prostřednictvím Ukrajiny a izraelské genocidy Palestinců, se voliči Trumpa možná dozvídají, že tyto základní hodnoty jsou dvoustranné. „Jsme skvělí, protože jsme dobří,“ zní mantra. Zabíjíme, tedy jsme. Existuje přímá linie od jaderného bombardování Japonska k do očí bijící americké podpoře izraelské genocidy Palestinců.
JFK jako svědomí národa
Možná si myslíte, že jsem cynický. Ale pochopit skutečné zlo není dětská hra. Zdá se, že je mimo dosah většiny Američanů, kteří potřebují své iluze. Zlo je skutečné. Prostě neexistuje způsob, jak pochopit divokou povahu amerických dějin, aniž bychom viděli jejich démonickou podstatu. Jak jinak se můžeme v tomto pozdním období vykoupit, posedlí bludy o naší vlastní Bohem požehnané dobrotě?
Spousta Američanů si hraje na nevinné. Nadchne se myšlenkou, že s příštími volbami bude národ „obnoven“ a dostane se na správnou cestu. Samozřejmě nikdy neexistovala správná cesta, ledaže by síla byla právem, což byla vždycky cesta amerických vládců. Dnes, stejně jako v roce 2016, je Trump mnohými vnímán jako vychýlení. Je přímo vystřižený z Twainových povídek. Je to Vaudeville. Je to Melvilleův důvěrník. Je jako my.
Napadlo někdy ty, kteří jsou na něj fixovaní, že kdyby ti, kdo ve skutečnosti skrytě vlastní a řídí zemi, chtěli, aby odešel, byl by pryč v okamžiku? Může tweetovat a tweetovat idiotsky, donekonečna posílat zprávy, kterým bude druhý den nebo za minutu odporovat, ale dokud bude chránit superbohaté, akceptovat izraelskou kontrolu nad zemí a dovolí CIA a vojensko-průmyslovému komplexu provádět celosvětové zabíjení a rabování státní pokladny, bude dál pouze bavit a vzrušovat veřejnost.
Bavit ji pseudodebatami. A aby to bylo ještě zábavnější, bude se proti němu stavět „rozumná“ demokratická opozice, jejíž úmysly jsou stejně neškodné jako úsměv vraha. Podívejte se do minulosti na americké prezidenty, na tváře, které „jednají na rozkaz“ (čí rozkaz?), jako to udělal Achab ve své touze zabít „zlou“ bílou velrybu, a co vidíte?
Vidíte servilní vrahy v sevření zlověstné moci. Vidíte hyeny s naleštěnými obličeji. Vidíte kartonové masky. Ve chvíli, kdy se jeden z těchto prezidentů odvážil následovat své svědomí a odmítl ďáblovu smlouvu, která je rolí prezidentského úřadu jako vrchního vraha, byl on – JFK – před zraky veřejnosti zavražděn.
Říše zla vzkvétá proléváním krve
Říše zla vzkvétá proléváním krve a svou vůli prosazuje prostřednictvím démonických poselství. Odporujte a bude krev na ulicích, krev na kolejích, krev ve vašem obličeji. Navzdory tomu svědectví prezidenta Kennedyho, jeho proměna z bojovníka chladné války v apoštola míru v posledním roce jeho prezidentství, stále inspiruje paprsek naděje v těchto temných dnech.
Jak vypráví James Douglass ve svém mistrovském díle JFK, Kennedy souhlasil se schůzkou v květnu 1962 se skupinou kvakerů, kteří demonstrovali před budovou White House za úplné odzbrojení. Naléhali na něj, aby se tímto směrem vydal. Kennedy s jejich postojem sympatizoval. Řekl, že si přeje, aby k tomu došlo, ale že na něj Pentagon a další vyvíjejí tlak, aby to nikdy neudělal, ačkoli přednesl projev, v němž nabádal k „mírovému závodu“ společně se Sovětským svazem.
Kvakerům řekl, že to bude muset přijít zdola. Podle kvakerů JFK pozorně naslouchal jejich argumentům a než odešli, s úsměvem řekl: „Věříte ve vykoupení, že?“ Kennedym brzy do morku kostí otřásla kubánská raketová krize, když se svět ocitl na pokraji vyhlazení a jeho šílení vojenští poradci ho na něj naléhali, aby rozpoutal jadernou válku.
Nedlouho poté se navzdory jejich zuřivému odporu prudce obrátil k míru, což byl v následujícím roce tak dramatický obrat, že vedl k jeho mučednické smrti. A věděl, že se tak stane. Věděl to, když 10. června 1963 pronesl svůj mimořádný promoční projev na Americké univerzitě.
Nutná konfrontace s naší démonickou minulostí
Naděje tedy není úplně ztracena. Existují velké duše jako JFK, které nás mohou inspirovat. Jejich příklady se tu a tam mihnou. Ale abychom vůbec začali doufat ve změnu budoucnosti, je nejprve nutná konfrontace s naší démonickou minulostí a přítomností, sestup do temné pravdy, která je ve svých důsledcích děsivá. Falešnou nevinnost je třeba opustit. Carl Jung se k tomu v knize „O psychologii nevědomí“ vyjádřil slovy:
„Je děsivá myšlenka, že člověk má i svou stinnou stránku, která se skládá nejen z malých slabostí, a vad, ale z pozitivně démonické dynamiky. Jedinec o tom málokdy něco ví. Pro něj jako jednotlivce je neuvěřitelné, že by za jakýchkoli okolností mohl překročit sám sebe. Ale když se tato neškodná stvoření spojí v masu, vynoří se zuřivá příšera a každý jedinec je jen jednou malou buňkou v těle příšery, takže ji v dobrém i zlém musí doprovázet na jejích krvavých řáděních, a dokonce jí co nejvíce pomáhat. S temným podezřením na tyto pochmurné možnosti člověk zavírá oči před stinnou stránkou lidské přirozenosti. Slepě se staví proti blahodárnému dogmatu prvotního hříchu, které je přitom tak ohromně pravdivé. Ano, dokonce váhá přiznat konflikt, jehož si je tak bolestně vědom.“
Jak lze popsat muže, kteří by úmyslně povraždili tolik nevinných lidí? Americké dějiny jsou takovými příklady plné až do současnosti. Domorodé indiánské obyvatelstvo, Hirošima, Nagasaki, Vietnam, Irák, Afghánistán, Libye, Sýrie, Gaza, Ukrajina, Írán atd. Seznam je velmi dlouhý. Divoké války vedené muži a ženami, kteří vlastní a řídí zemi a kteří se snaží koupit duše obyčejných lidí, aby se k nim připojili v jejich paktu s ďáblem, aby se smířili s jejich pokračujícími zlými skutky. Takové monstrózní zlo nebylo nikdy zřetelnější než 6. a 9. srpna 1945.
Zpět ke svým stínům
Pokud se neponoříme do hlubokého zamyšlení nad zlem, které bylo vypuštěno do světa bombardováním Hirošimy a Nagasaki, jsme ztraceni v živoucím pekle bez úniku. A zaplatíme. Nemesis vždy požaduje odplatu, jak říkali starověcí Řekové.
Postupně jsme přijímali vládu těch, pro které je zabíjení nevinných dětskou hrou, a vydávali jsme se za nevinné a hodné děti, pro které je pravda nesnesitelná. „Vskutku, nejbezpečnější cesta do pekla je ta pozvolná,“ říká Screwtape, ďábel, svému synovci Wormwoodovi, ďáblovi v zácviku, „mírný svah, měkký pod nohama, bez náhlých zatáček, bez milníků, bez ukazatelů.“
To je cesta, po které jdeme, jak nám ukazuje Trumpovo druhé funkční období, když lehkovážně a bezohledně mluví o jaderné válce a dělá kroky, které ji činí pravděpodobnější.
Projekce zla na ostatní funguje jen do určité doby. Musíme se vrátit zpět ke svým stínům a stáhnout své projekce. Závisí na tom osud světa.
