Americký publicista Gerald Celente se mýlil, když citoval Mussoliniho definici fašismu v tom smyslu, že označuje fúzi státní a korporátní moci. To je technicky vzato správné, až na to, že „korporace“, o kterých se Mussolini původně zmiňoval, nejsou úplně stejné jako korporace, které má Celente na mysli.
Diktatura korporací
Mussolini měl na mysli kolektivní subjekty zastupující různé profesní stavy společnosti. V systému, který navrhoval, by stát hrál ústřední roli v kontrole těchto korporací a zprostředkování jejich sporů. Alespoň teoreticky měl Mussoliniho systém vytvořit jednotnou, harmonickou společnost, kde by třídní konflikty byly eliminovány integrací pracujících, zaměstnavatelů a státu.
Když Celente hovoří o korporátní moci, nemyslí tím subjekty zastupující a jednající jménem průřezu hlavních profesních, řemeslných, obchodních, kulturních a ekonomických stavů společnosti. Odkazuje na podstatně odlišný typ „korporace“, jaký se nachází v západních kapitalistických společnostech, se specifickým vztahem ke státním strukturám. Takové korporace nemají zájem o sociální harmonii, protože jsou to obchodní podniky zapojené do predátorské honby za materiálním ziskem a často překračují hranice států.
Základní funkce státu byly uloupeny
Definiční nuance je významná nejméně ze dvou důvodů. Zaprvé, i když se v praxi korporativistický systém prosazovaný Mussolinim odchyluje od svého teoretického modelu, jeho deklarovaným cílem bylo dosáhnout určité míry sociální harmonie a spolupráce. Tento cíl je zcela cizí agendě korporací, které dnes fungují v liberálním kapitalistickém systému.
Zadruhé, korporace, jak se tento termín v současnosti používá, zjevně nejsou podřízeny státu, jak by tomu bylo za klasického fašismu, ale stále více prosazují svou nadvládu nad ním. Pokud lze srovnávat současný stát a jeho interakci s korporátními subjekty na jedné straně s klasickým schématem fašismu, jak ho popsal Mussolini, na straně druhé, pak dnes vidíme opačný obraz.
Stát ztratil svůj atribut kontrolora a rozhodčího a již není zmocněn ani žádán, aby byl prostředníkem mezi protichůdnými společenskými zájmy. Místo toho je marginalizován a nahrazen soukromými korporátními zájmy a jejich agendou jako dominantní mocí. Pokud lze takové obrácení rolí stále považovat za „fašismus“, budiž.
Důležitým rysem tohoto uspořádání, jež dnes můžeme vidět všude kolem nás, je to, že některé z nejzákladnějších funkcí státu byly uloupeny a jsou vykonávány soukromými korporátními, často nadnárodními subjekty. Tyto soukromé subjekty stanovují veřejnou agendu a prostřednictvím své kontroly nad médii určují hranice veřejné diskuse o všech důležitých otázkách.
Program zlaté miliardy
Na rozdíl od vládních orgánů, které jsou teoreticky obdařeny určitou formou demokratické legitimity, korporátní subjekty, které si uzurpovaly své funkce, se nepodřizují žádné formě veřejného dohledu, kromě kontroly vykonávané jejich akcionáři.
Globální program depopulace, symbolizovaný programem “zlaté miliardy“, který byl od té doby dále zredukován na pouhých 500 milionů lidí, je vytrvale propagován některými z nejbohatších a nejvlivnějších členů světové korporátní elity. Na rozdíl od organizace Planned Parenthood, která jejich program podporuje, se elita již nesnaží pouze zpomalit populační růst.
Obhajuje aplikaci „aktivních opatření“ určených k dosažení radikálnějšího cíle: drastického snížení světové populace. Filozofii, která se za tím skrývá, formuloval Yuval Noah Harari ze Světového ekonomického fóra jako „zbavení se neužitečných jedlíků“.
Profesor Michel Chossudovsky z Global Research varoval, že fyzické vyhlazení ve velkém měřítku je přesně plán, který sleduje mocná klika korporátních miliardářů. V článku původně zveřejněném 29. září 2021, ale nedávno znovu publikovaném, profesor Chossudovsky uvádí, že „již více než deset let pořádají schůzky miliardáři popisovaní jako filantropové, aby zmenšili světovou populaci, což vyvrcholilo krizí Covid v letech 2020–2024.“
Vražedné globalistické elity
Připomíná zprávu Wall Street Journal z 26. května 2009 s titulkem „Miliardáři se snaží zmenšit světovou populaci“, která odhalila, že „miliardářští filantropové se sešli za zavřenými dveřmi v domě prezidenta Rockefellerovy univerzity na Manhattanu. Toto tajné setkání sponzoroval Bill Gates. Říkali si „Dobrý klub“. Mezi účastníky byli zesnulý David Rockefeller, Warren Buffett, George Soros, Michael Bloomberg, Ted Turner, Oprah Winfrey a mnoho dalších. Důraz v jejich diskusi nebyl kladen na populační růst (tj. Plánované rodičovství), ale na „depopulaci“, tj. snížení počtů světové populace.“
Podle Sunday Times, které o tomto setkání také informovaly, „filantropové, kteří se zúčastnili summitu svolaného z iniciativy Billa Gatese, spoluzakladatele Microsoftu, diskutovali o spojení sil s cílem překonat politické a náboženské překážky změny.“
Referent klamného eufemismu „změna“ následně objasnil Bill Gates ve své přednášce o několik měsíců později, v únoru 2010: „Zaprvé, máme populaci. Svět má dnes 6,8 miliardy lidí. To směřuje k zhruba devíti miliardám. Pokud nyní odvedeme opravdu skvělou práci s novými vakcínami, zdravotní péčí a službami reprodukčního zdraví, mohli bychom ji snížit možná o 10 nebo 15 procent.“
Jaký je podle Gatese účel vakcín a zdravotní péče: zachovat, nebo zničit lidské životy? Otázka je na místě, protože podle Gatesova prohlášení spočívá demografická „změna“, kterou on a jeho kolegové z korporátních magnátů pracují na prosazení, v absolutním snížení světové populace, v počáteční fázi řádově o nejméně 680 milionů až 1,02 miliardy.
Jak přimět miliardu lidí k sebevraždě?
Jak lze takového snížení populace dosáhnout? Spáchá 680 až 1,02 miliardy přebytečných lidských bytostí (neužitečných jedlíků), kteří mají zemřít, dobrovolně sebevraždu, aby splnili početní kvóty stanovené psychopatickým programem Billa Gatese? To je velmi nepravděpodobné. Gates a jeho kolegové psychopati však nepotřebují informovaný souhlas svých zamýšlených obětí. Mají k dispozici všechny potřebné vědecké nástroje k realizaci svých vražedných cílů, aniž by žádali o něčí svolení nebo souhlas.
V souboru textů, které napsali vědci a učenci a které také publikoval Global Research, Dr. Paul Craig Roberts a Dr. John Campbell ukazují, že nástroje nezbytné k provedení hanebného schématu snižování populace jsou k dispozici, byly použity během nedávné vykonstruované globální zdravotní covidové krize a s největší pravděpodobností budou znovu použity, až to bude potřeba.
Agenda depopulace, kterou prosazuje korporátní klika bohatých a mocných, je jen jednou, i když mimořádně zvrácenou a hrůznou, stránkou opatření záměrně navržených na úkor miliard lidských bytostí. Tuto agendu prosazují sebevědomě a s posměšným pocitem beztrestnosti. Tato agenda dokonale odpovídá zločinnému plánu na zničení lidských životů, který je odsouzen v Úmluvě o genocidě.
Gates obžalován z masové vraždy
Jeden z předních ideologů tohoto a dalších monstrózních plánů, miliardářský „filantrop“ Bill Gates, který má dlouhou historii investování po celém světě do projektů, jejichž konečným společným jmenovatelem je organizované masové vraždy v dosud nepředstavitelném měřítku, byl nedávno žalován okresním soudem v severním Nizozemsku za genocidu, biologickou válku a zločiny proti lidskosti.
Není divu, že „Gates se nikdy neukázal. Neposlal právníky. Místo toho arogantně odmítl nizozemský soud jako středověký král, který mává rukou na rolníky. Soudci se ale nenechali ovlivnit. Rozhodli, že případ proti Gatesovi bude pokračovat,“ uvedl politický analytik Jim Ferguson, který chválil rozhodnutí soudu.
Samozřejmě, i když je připravenost soudu projednat tak zásadní případ významným krokem k vyvození odpovědnosti, nezaručuje to, že opodstatněnost obvinění bude řádně projednána nebo rozhodnuta. Rozdíl v moci a vlivu mezi žalobci a obviněným je příliš výrazný a pravděpodobně určí další průběh a výsledek řízení.
Ochota tohoto nizozemského soudu postavit obviněného Gatesova kalibru na lavici obžalovaných a vyslechnout důkazy shromážděné proti němu, jen nepatrně, obnovuje důvěru v integritu alespoň některých částí soudního systému. Mělo by to vyslat „filantropickým“ korporátním vrahům všude na světě zvučný signál, že i když tato řízení nakonec nepovedou k účinnému odsouzení, den zúčtování se v nějaké formě neúprosně blíží.
