Vratislav I. totiž zanechal svým potomkům dosti problematické dědictví. Královská koruna, kterou získal roku 1085 od císaře Svaté říše římské, Jindřicha IV., byla vysoce prestižní poctou, ale zároveň vyvolávala právní otázky ve věci nástupnictví. Před Vratislavovou vládou se předávání panovnické moci v Čechách řídilo ustanoveními tzv. stařešinského řádu. Podle něho neměl být nástupcem panovníka jeho syn, ale vždy nejstarší žijící Přemyslovec, i když třeba pocházel ze vzdálenější větve.
To bylo udělením královské hodnosti Vratislavovi I. zpochybněno. Šlo sice “jen” o titul osobní, který neměl dědičný charakter, takže královi nástupci, včetně Soběslava I., byli opět „jen“ knížaty, přesto koruna propůjčovala svému nositeli jedinečnou autoritu. V řadách šlechty to vyvolávalo otázku, zda má větší závaznost řád, nebo „posvátná vůle krále“. Spory o tuto věc sehrály zásadní roli i v příběhu knížete Soběslava.
Na trůně se před ním v rychlém sledu vystřídali tři jeho sourozenci a jeden bratranec, což dobře dokládá vyhrocenost situace. Bezprostředním Soběslavovým předchůdcem byl jeho starší bratr, kníže Vladislav I. Kvůli konfliktům s ním musel Soběslav dokonce načas odejít z Čech. Spor skončil až těsně před Vladislavovou smrtí vzájemným usmířením, za kterým stálo houževnaté úsilí jejich ovdovělé matky, královny Svatavy. Ta přesvědčila Vladislava, aby bratrovi nejen odpustil, ale dokonce aby ho prohlásil za svého nástupce!
Byla to šťastná volba. Soběslav vynikal rozhodností a sympatickou povahou. Vystupoval vůči svým šlechticům i poddaným s mimořádnou laskavostí, spravedlivostí a štědrostí. Kronikář Kosmas o něm píše, že: „byl moudrostí nad zralé zralejší…obyvatelům milý, lidu obojího pohlaví i stáří příjemný“.
Jeho povýšení na knížecí stolec v dubnu 1125 se prý konalo „za svorného souhlasu všech Čechů“. Patrně to byla pravda, ovšem minimálně s jednou podstatnou výjimkou: proti Soběslavově vládě se rozhodně postavil jeho bratranec, olomoucký údělný kníže Ota II. řečený Černý, který se proti Soběslavovi spřáhl s Němci.
O pokračování tohoto dramatu českých dějin, který je dnes tak aktuální, se můžete dočíst po otevření Brány poznání.
