Při slově Velikonoce si dnes většina představí spíše pomlázku s vajíčky a pár dní volna, než oslavu zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zatímco vánoční svátky jsou bez Ježíška dodnes – alespoň v nějaké, byť zesvětštělé podobě – téměř nemyslitelné, o těch velikonočních se bez něj mnozí obejdou.
Přitom Velikonoce jsou ze své podstaty významnější než svátky vánoční. Proč? Jednu z možných odpovědí dává apoštol Pavel, když říká, že „jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra” (1 Kor 15:14).
Jasná řeč – pokud Kristus nevstal z mrtvých, pak je celé křesťanství na vodě. Snůška báchorek. V mnohém snad moudrých a poučných, ale o nic víc, než jak je tomu v pohádkách.
A když už jsme u těch silných výroků: Protože velikonoční příběh s jeho tajemstvími stojí v samotných základech naší kultury i civilizace, ohrožuje popírání Kristova zmrtvýchvstání i tyto základy. A víme, co se stává stavbám zbudovaným bez základů na písku…
Nestojí za to zamyslet se nad tím, zda onen příběh o Ježíšově zmrtvýchvstání není ve skutečnosti něčím zcela jiným, než jen jednou z fantaskních orientálních bájí? Je ale vůbec možné si jeho pravdivost ověřit?
Závažné události, a Kristovo vzkříšení z mrtvých k nim dozajista patří, nemizí v propadlišti dějin, aniž by po sobě nezanechaly nějakou stopu. A těch je tu celá řada.
Vše podstatné o této rozhodující události lidských dějin se dozvíte, projdete-li Branou poznání.
