Kristova smrt je výjimečná, poněvadž je v jistém smyslu všeobecná. Jde o něco více než o největší ze všech příběhů nespravedlivého násilí. Je to dokonce něco více než ztělesnění všech zločinů, které kdy lidé spáchali proti Bohu.
Na scéně světových dějin se v něm totiž odehrávají všechny opakované niterné tragédie, k nimž dochází pokaždé, když duše odmítá nebo uráží Boha; jelikož Bůh, kterého křižujeme ve svém nitru, je týmž Bohem, jenž byl ukřižován zjevně.
V evangeliu nenajdeme žádnou vnější událost, kterou by nebylo možno zopakovat niterně v duchovním životě hříšníka; tento průběh zaznamenaný evangelisty se více či méně podobá průběhu každého odpadu od Boha.
Tragédie začíná v první řadě zradou svědomí; zradou spáchanou těmi prvky naší přirozenosti, které byly zamýšleny jako naši přátelé a ochránci (např. cit nebo prozíravost). Potom je spoutané svědomí předvedeno před soud, neboť není smrtelného hříchu bez rozvahy, a nikdo se ho nedopustil, aniž by prve neuspořádal jedno či dvě zasedání jistého rádoby soudního přelíčení, ve kterém se napodobenina moudrosti či falešná představa svobody slavnostně usnášejí, že se svědomí mýlí.
Ale ani tehdy svědomí neustupuje, a proto má být představeno jako bláhové a zesměšněno; je tedy postaveno vedle Barabáše, hrubé a neskonale nižší povahy, která nemá žádné vysoké požadavky, a ještě se tím chlubí. Drama pokračuje a svědomí je křižováno. Svědomí mlčí, čas od času přerušuje stále hlubší skleslost hlasem nesouhlasu, který ovšem postupně slábne, až nakonec opravdu umírá. A odtud už není žádné naděje, kromě té, jež spočívá v zázraku zmrtvýchvstání.
Kříž Kalvárie tedy není jenom jakýmsi ztělesněním nebo obrazem; ve skutečnosti je totožný s tím, který tak hrozivě dobře známe z vlastního duchovního života. Jelikož Kristus není jedním a svědomí něčím jiným, ale ve svědomí doopravdy promlouvá Kristus, tak je to sám Kristus, kdo je smrtelným hříchem křižován.
Řekněme si to otevřeně. Hledíme nejen na smrt Krista, ale rovněž na naši vlastní, protože pozorujeme smrt Krista, který je naším Životem.
Více se o smyslu ukřižování lze dovědět, projdeme-li Branou poznání.
