Josef Topol se narodil v dubnu 1935 v Poříčí nad Sázavou do rodiny topiče a lesní dělnice. V letech 1950–1953 vystudoval v Benešově reálné gymnázium. Po maturitě se přestěhoval do Prahy, kde studoval divadelní vědu a dramaturgii na DAMU. Přicházející politické tání mu umožnilo v roce 1965 absolvovat čtyřměsíční stipendium Fordovy nadace ve Spojených státech. Po návratu téhož roku spoluzaložil slavné opražské Divadlo za branou, v němž pracoval jako režisér a lektor.
Již jako dvacetiletý napsal básnické drama Půlnoční vítr, jež mu ve svém divadle uvedl ještě sám E. F. Burian. Proslavil se však zejména svými hrami z 60. let, především podobenstvím z kolektivizovaného venkova Konec masopustu či Kočkou na kolejích, jíž zahajovalo svou existenci Divadlo Za branou, které v roce 1965 spoluzaložil s dramaturgem Karlem Krausem a režisérem Otomarem Krejčou. Napsal pro ně i další své úspěšné hry Slavík k večeři a Hodina lásky.
V roce 1972 režim zakázal premiéru inscenace jeho hry Dvě noci s dívkou a Divadlo Za branou zrušil. Poté publikoval jen v samizdatu či pod cizím jménem.
Publikoval verše a eseje v měsíčnících Host do domu, Tvář nebo Plamen a také v programu Divadla za branou. První hry vyšly v časopisu Divadlo. Věnoval se také překládání. V roce 1960 přeložil Racka A. P. Čechova, o tři roky později Romea a Julii W. Shakespeara, roku 1968 Tři sestry A. P. Čechova a v roce 1981 Euripidovu hru Ifigenie v Aulidě. V roce 1969 také přebásnil Shakespearovu hru Marná lásky snaha.
Po zrušení Divadla za branou se živil jako korektor nakladatelství Vyšehrad, později jako provozní v Lyře Pragensis. Roku 1977 podepsal Chartu 77 a tak se z něho stal dělník a nakonec invalidní důchodce. Má dvě děti, které nepadly daleko od stromu: Jáchym je spisovatel, Filip byl frontmanem kapely Psí vojáci a také básníkem.
Josef Topol se na divadelní scénu vrátil těsně před převratem 1989 vinohradskou inscenací hry Hlasy ptáků svou poslední divadelní hrou. V 90. letech měly ještě premiéru jeho starší hry “ze šuplíku” Sbohem, Sokrate! (1976) a Stěhování duší (1986).
V roce 1997 vydalo nakladatelství TORST jeho básnickou tvorbu v souborném vydání s názvem Básně. Ve stejné vydavatelství vyšly také jeho eseje, úvahy o divadle, umění a fotografii, vzpomínky a rozhovory v souboru O čem básník ví. K jeho osmdesátinám pak vyšla jeho básnická prvotina Jitřní flétna. Zemřel po dlouhé nemoci v roce 2015.
Pro “hledače ztrát” nebude jistě bez zajímavosti alespoň se dotknout pár civilních veršů tohoto zvláštního muže, kteří - jako my mnozí - velmi přesně cítil, že “uprostřed lánů v duchu přemíláme / sypkou saharu prázdných slov”…
