Snad každé dítě školou povinné – i za dnešní státem sponzorované rusofobie – snad ještě ví, že prvním kosmonautem světa se stal Jurij Alexejevič Gagarin. 12. dubna 1961 v lodi Vostok 1 letěl přes 106 minut.
Narodil se ve vesnici Klušino ve Smolenské oblasti, po válce se pak rodina přestěhovala do Gžatska (od roku 1968 nese jméno Gagarin). Vojenskou leteckou školu ukončil s vyznamenáním a nastoupil u stíhacího pluku v Arktidě. Začátkem roku 1960 ho vybrali mezi dvacet budoucích kosmonautů.
Na základě úspěšně složených zkoušek měli šanci stát se prvním člověkem ve vesmíru Jurij Gagarin, German Titov a Grigorij Něljubov. 8. dubna vybrala komise nadporučíka Gagarina (při rovnocenné připravenosti kosmonautů nakonec byla prý rozhodující jeho povaha, srdečnost a skromnost), náhradníkem se stal Titov.
Po přistání Vostoku 1 „celý svět slyšel tu zprávu TASSu“ a z neznámého vojenského letce se během hodiny stal nejpopulárnější člověk planety. V Moskvě se mu 14. dubna dostalo triumfálního přijetí a byl povýšen na majora.
Fenomenální sovětský úspěch proběhl bez větších technických zádrhelů, bez ohrožení života. Příběh, který od té doby předchází refrénu „Tak jsme se přece jen dočkali“, vypadá jako z kalendáře.
Ale bylo to tak jednoduché? Ještě přesněji: Bylo to opravdu tak? Školní osnovy nejenže nepřipomínají neúspěšné pokusy. Hlavní otázka však zní: Byl Gagarin opravdu první, nebo před ním vstoupil do vesmíru kosmonaut Vladimír Sergejevič Iljušin (syn konstruktéra Sergeje Iljušina) už 7. dubna 1961?
Nakolik jsou ale takové spekulace uvěřitelné? Kdo se ptá, může otevřít Bránu poznání a vydat se za tajemstvím sovětského leteckého programu – a především za utajeným osudem jeho kolegy Iljušina.
