Dnešního dne v roce 1895 vydal Nejvyšší soud USA už v té době kontroverzní prohlášení, že danit příjem z majetku je protiústavní. Zákon, který to vládě umožňoval, bezmála na dvacet let zrušil. Co k této pozoruhodné události vedlo?
Roku 1894 Kongres schválil tzv. Willson-Gorman Tariff Act, který mimo jiné zavedl dvouprocentní daň z ročních příjmů nad 4000 dolarů. To se negativně dotklo zejména bohatší vrstvy obyvatelstva, do níž patřil i Charles Pollock, akcionář společnosti Farmers’ Loan & Trust Company.
Ten firmu zažaloval, aby jí zabránil zaplatit požadovanou daň z příjmu. V americké ústavě totiž stálo, že výtěžek každé přímé daně z příjmu musí být rozdělena mezi členské státy USA proporcionálně dle počtu obyvatel, což Willson-Gorman Tariff Act nesplňoval.
Spor došel k Nejvyššímu soudu a ten dal dne 8.4.1895 Pollockovi za pravdu, což vzbudilo širokou vlnu nevole zvláště u méně majetných Američanů. Konečným popřením tohoto ústavního rozsudku se stal tzv. šestnáctý dodatek americké ústavy z roku 1913. V přímém kontrastu s 18 let starším verdiktem Nejvyššího soudu stanovil, že Kongres má pravomoc ukládat a vybírat daně z příjmů z libovolného zdroje, aniž by vybranou částku musel rozdělit mezi členské státy s ohledem na počet jejich obyvatel.
Tato událost nám kromě jiného dává možnost uvědomit si křehkost současné legislativy a praxe. A také zamyslet se obecněji nad legitimitou danění příjmů fyzických osob, jak u nás činí asi nejsilněji ekonom Petr Mach.
Mohl by vás zajímat jeden z jeho příspěvků na toto téma:
