Dějiny středověké východní Evropy jsou plné výjimečných osobností. Jen málokterá z nich ale zanechala v kolektivní paměti tak hlubokou stopu jako Vseslav Brjačislavič, kníže polocký. Tento panovník, vládnoucí v druhé polovině 11. století, se stal legendou ještě za svého života. Kronikáři jej líčili jako čaroděje, básníci o něm skládali verše a prostý lid mu přisuzoval nadpřirozené schopnosti. Za svůj dlouhý a bouřlivý život se dokázal vyšvihnout z pozice regionálního knížete až na trůn kyjevského velkoknížete, byť jen nakrátko.
Narodil se s pomocí čar a kouzel?
Vseslav se narodil kolem roku 1029 jako syn polockého knížete Brjačislava Izjaslaviče. Polocké knížectví zaujímalo strategickou polohu na horním toku Západní Dviny v oblasti dnešního Běloruska a představovalo jednu z nejstarších a nejvýznamnějších součástí Kyjevské Rusi. Polocká větev Rurikovců se odvozovala od Izjaslava, syna kyjevského velkoknížete Vladimíra Velikého a jeho první manželky Rognedy, dcery varjažského knížete polockého. Tato genealogie dávala polockým Rurikovcům zvláštní pocit nezávislosti. Na rozdíl od ostatních větví dynastie se cítili být dědictvím své matky vázáni spíše k Polocku než ke Kyjevu.
Již kolem Vseslavova narození se pojily pověsti. Podle nich se narodil s pomocí čar a kouzel, a na hlavě měl při porodu jakousi blánu, kterou mu matka nechala připevnit jako talisman. Tato legenda měla vysvětlovat jeho pozdější pověst nadpřirozeného vládce, schopného prý měnit podobu a pohybovat se neviditelně krajinou.
Vzestup a válka s Jaroslaviči
Po smrti svého otce kolem roku 1044 převzal Vseslav vládu nad Polockým knížectvím. Po většinu padesátých let 11. století udržoval s kyjevskými velkoknížaty křehký mír, avšak jeho ambice daleko přesahovaly hranice polockého údělu. V roce 1065 zaútočil na Pskov, který se mu nepodařilo dobýt, a o rok později, v roce 1066, obrátil svou pozornost na Novgorod. Toto bohaté obchodní město padlo do jeho rukou. Vseslav je vyplenil, mimo jiné nechal z chrámu svaté Sofie strhnout zvony a odvést je do Polocka, což bylo pochopitelně považováno za mimořádné ponížení.
Trojice synů Jaroslava Moudrého - kyjevský velkokníže Izjaslav, černigovský Svjatoslav a perejaslavský Vsevolod, se na tento útok rozhodla odpovědět spojenými silami. Na počátku roku 1067 vytáhli společně proti Vseslavovi. K rozhodujícímu střetnutí došlo v březnu 1067 na řece Něměze, kde Jaroslaviči polockého knížete porazili. Vseslav uprchl, ale Izjaslav jej pod záminkou mírového jednání pozval k setkání a po přísaze na kříž, že mu nebude ublíženo, jej zrádně zajal a uvěznil v Kyjevě.
Na kyjevském trůnu
Vseslavův osud se dramaticky proměnil v roce 1068. Toho roku vtrhli do ruských stepí Polocvci, kočovní turkičtí válečníci, kteří představovali trvalou hrozbu pro jižní knížectví. Jaroslaviči proti nim vytáhli, ale utrpěli zdrcující porážku na řece Altě. Kyjevský lid, vyděšený polockou hrozbou a rozhořčený neschopností svého knížete, povstal. Izjaslav odmítl vydat obyvatelům zbraně k obraně města, a tak se dav obrátil proti němu. Povstalci osvobodili Vseslava z vězení a prohlásili jej kyjevským velkoknížetem.
Vseslavova vláda nad Kyjevem trvala pouhých sedm měsíců, od září 1068 do dubna 1069. Bylo to období nejistoty a chaosu. Vseslav neměl v Kyjevě mocenskou základnu, chyběla mu podpora místní aristokracie a jeho legitimita byla zpochybňována. Když se na jaře 1069 Izjaslav vrátil s polským vojskem svého švagra, krále Boleslava II. Smělého, Vseslav z Kyjeva uprchl, aniž by se pokusil o vojenský odpor. Podle některých pramenů opustil kyjevské vojsko v noci, když se utábořilo u Bělogorodu, což jen posílilo legendy o jeho tajemných schopnostech.
Návrat do Polocka a dlouhá vláda
Po útěku z Kyjeva se Vseslav vrátil do svého dědičného Polocka, kde pokračoval ve vládě s neobyčejnou houževnatostí. Jeho vztahy s kyjevskými velkoknížaty ale zůstaly napjaté. V sedmdesátých letech 11. století čelil několika trestným výpravám Jaroslavičů, kteří se jej pokoušeli definitivně zlomit. V roce 1069 proti němu táhl Izjaslav, roku 1077 pak Vsevolod a v roce 1078 znovu kyjevská vojska. Vseslav Polocko několikrát ztratil, ale pokaždé se dokázal vrátit. Jeho schopnost opakovaně se vzpamatovat z vojenských porážek a znovu se ujmout vlády udivovala současníky a přispívala k jeho legendární pověsti.
Ve své domovině Vseslav proslul také jako stavitel. Připisuje se mu výstavba katedrály svaté Sofie v Polocku, která představovala architektonický skvost a zároveň symbolický nárok na rovnocennost s Kyjevem a Novgorodem, dvěma dalšími městy, kde stály chrámy téhož zasvěcení.
Spojování s vlkodlačstvím a šamanismem
Vseslavova postava se stala jedním z nejpozoruhodnějších motivů staroruské literatury. V knize o pluku Igorově, slavném básnickém díle z konce 12. století, je Vseslav vylíčen jako postava nadaná nadpřirozenými schopnostmi. Autor jej popisuje jako knížete, který v noci překonával obrovské vzdálenosti v podobě vlka. Od Kyjeva doběhl do Tmutorokaně, (ležící na tamaňském poloostrově v Rusku u Azovského moře), než kohout zakokrhal. Přeměňoval se prý také v jiná zvířata a dokázal slyšet zvonění vzdálených chrámů. Tyto obrazy čerpaly z živé lidové tradice, která Vseslava spojovala s vlkodlačstvím a šamanismem.
Pověst dávných let, hlavní staroruská kronika, k jeho osobě přistupuje střízlivěji, ale i v jejím podání je Vseslav postavou výjimečnou, mužem narozeným za zvláštních okolností, jehož život byl poznamenán neustálým bojem a proměnlivým osudem.
Smrt a odkaz
Vseslav Polocký zemřel 24. dubna 1101, po více než půl století vlády nad svým knížectvím. Jednalo se o jednu z nejdelších vládních období ve středověké východní Evropě. Po jeho smrti bylo Polocké knížectví rozděleno mezi jeho syny, což vedlo k postupné fragmentaci kdysi mocného celku.
Vseslavův odkaz je mnohovrstevnatý. Pro historiky představuje symbol polockého separatismu a svébytnosti, která odlišovala tuto část Rusi od zbytku dynastie Rurikovců. Pro literární vědce je fascinující postavou na pomezí historie a mýtu, jejíž obraz v knize O pluku Igorově patří k nejpůsobivějším pasážím celého díla. A pro běloruskou národní tradici se stal jedním ze zakladatelských hrdinů, panovníkem, který ztělesňoval nezávislost a odolnost polockého státu.
Příběh Vseslava Polockého nám připomíná, jak úzce se v raném středověku prolínala skutečnost s legendou. V postavě tohoto knížete se setkává pragmatický vládce, který se musel prosazovat v nelítostném světě dynastické politiky, s mytickým hrdinou, jehož jméno přežilo staletí v poezii a lidové paměti.
