Refrén už znáte nazpaměť: devatenáct muslimských únosců řízených mužem na dialýze v blíže neurčené jeskyni v Afghánistánu přechytračilo NORAD, CIA i FBI — vyzbrojeni ničím víc než řezáky na krabice a slepou vírou ve vlastní úspěch.
Víte taky, že i kdyby se tito kokain šňupající, whisky chlemtající náboženští fundamentalisté konečně odtrhli od striptýzových barů a kasin v Las Vegas a pustili se do džihádu, celá řada praktických překážek jim v tom měla zabránit: bezpečnostní kontrola na letišti, vojenské stíhačky připravené k vzletu, anebo prostý fakt, že neuměli pilotovat ani jednomotorovou Cessnu, natož dopravní letadlo.
Zbývají tedy dvě zásadní otázky bez odpovědi: kdo za jedenáctým září stojí a jak to provedl?
Skeptici oficiální verze dodali vlastní odpovědi
Největší hity Hnutí za pravdu o 11. září jistě slyšíte v nekonečné smyčce už dvacet let.
WTC 7, „tančící Izraelci", Projekt pro nové americké století, nový Pearl Harbor a tak dále.
Dokonce i Roger Waters si udělal čas ve svém nabitém programu, přišel k Tuckeru Carlsonovi a místo vlastních hitů z éry Pink Floyd zahrál ty nejlepší kousky Hnutí za pravdu o 11. září.
Jenže tohle všechno jste už slyšeli. Nejste tu kvůli největším hitům. Jste tu kvůli plánu. Kvůli odpovědi na otázku, kdo a proč. Žádné další pravdy o 11. září pro začátečníky. Pokud je chcete, máte štěstí — internet je jimi přesycen.
Ve svém posledním videu jsem probíral některé z nesmyslů, které brání tomu, aby se z Pravdy o 11. září stala Spravedlnost za 11. září. Zaměřme se proto na to, na čem skutečně záleží: kdo jedenácté září provedl a jakým způsobem.
Uvidíme, že složitá operace za 11. zářím měla dvě roviny — vnější a vnitřní. Vnější zajišťovala citlivé záležitosti typu bezpečnostní kontroly na letištích a převod Světového obchodního centra do správných rukou. Vnitřní se postarala o to, aby ostraha WTC nestála v cestě a aby se na útocích dalo vydělat — mimo jiné.
Kdo odpovídal za bezpečnost unesených letadel? Kdo měl přístup do budov WTC? Kdo z nich měl přístup k demoličním trhavinám? Kdo profitoval? Kdo se postaral, aby se na tyto lidi nikdy nepřišlo?
Bez souhry obou rovin by 11. září nebylo možné. Nechme proto povrchní debaty o bodu tání oceli a fyzice volného pádu. Podívejme se, jak tahle operace zevnitř a zvenku fungovala.
První dějství: Vnější složka — Strážci bran
Ze čtyř letadel unesených 11. září tři odstartovala z letišť, jejichž bezpečnost zajišťovala jediná firma: Huntleigh USA, dceřiná společnost ICTS International.
Kdo je ICTS?
Rychlé vyhledávání na Googlu může někomu přinést odpověď, že ICTS je nizozemská bezpečnostní firma pro leteckou dopravu. ICTS je ovšem „nizozemská" asi tak, jako je Benjamin Netanjahu Palestinec.
Společnost vznikla v roce 1982, založili ji absolventi Šin Betu, izraelské vnitřní bezpečnostní a kontrarozvědné služby, a bývalí zaměstnanci El Al, izraelské národní letecké společnosti. Šin Bet má za sebou dlouhou a pochmurnou historii mimosoudních poprav, atentátů a mučení. El Al zase svou vlastní minulost spojenou s mezinárodním pašováním drog. Už v roce 1973 byl zatčen stevard El Al při pokusu propašovat do Spojených států opium a hašiš za čtvrt milionu dolarů. O desetiletí později se vzorec pašování drog u El Al opakoval — kokainový gang, v němž figuroval bezpečnostní styčný důstojník mezi El Al a Šin Betem spolu s bývalým funkcionářem Šin Betu a šéfem bezpečnosti Úřadu předsedy vlády.
Zkrátka: ICTS nebyla žádná běžná bezpečnostní firma. Navenek ze všeho vyplývá krycí struktura izraelské rozvědky. Pohled na vedení ICTS odhaluje řadu zajímavých vazeb k 11. září.
Průsečík letištní bezpečnosti a WTC
Menachem Atzmon vstoupil do dozorčí rady ICTS v roce 1999 a postupně se stal ředitelem, předsedou představenstva a většinovým akcionářem.
Před převzetím ICTS byl Atzmon ředitelem společnosti Zim Shipping — izraelského námořního přepravního giganta napojeného na stát, který měl kanceláře ve Světovém obchodním centru od začátku sedmdesátých let. Zim dokončil stěhování ze 16. a 17. patra WTC 1 pouhý týden před 11. zářím. Obhájci oficiální verze namítají, že Zim oznámil odchod z WTC už v dubnu 2001. Opomíjejí ovšem jeden zásadní detail: Zim měl tak neskutečný spěch s opuštěním WTC, že vypověděl nájemní smlouvu o pět let dříve.
V době 11. září byl Zim Shipping ve spoluvlastnictví společnosti The Israel Corporation a izraelské vlády. Atzmon stál v čele Israel Corporation v letech 1984 až 1986 — právě v období, kdy byl ředitelem Zimu.
Israel Corporation založil stát Izrael a Šaul Eisenberg. Eisenbergův nadnárodní konglomerát — The Eisenberg Group — měl mezi svými dceřinými firmami společnost Atwell Security. Atwell získal v roce 1987 kontrakt s Newyorským přístavním úřadem na ostrahu Světového obchodního centra. Smlouva byla zrušena po zjištění, že prezident Atwellu Avraham Šalom (vystupující pod krycím jménem Avraham Bendor) byl bývalý šéf Šin Betu zodpovědný za vraždu dvou Palestinců a následné ututlání celé věci. Aby se vyhnul trestnímu stíhání, Šalom vydíral izraelskou vládu seznamem mimosoudních vražd spáchaných různými izraelskými agenturami a za svou rezignaci si pro sebe i své spoluviníky vymohl prezidentskou milost — jak podrobně popisuje Ronen Bergman v knize Rise and Kill First.
Izraelská krádež jaderného materiálu, software PROMIS a WTC
Zástupcem Atwellu v New Yorku při vyjednávání o kontraktu na WTC byl Peter Malkin, bývalý šéf operací Mosadu, proslulý svou rolí při dopadení Adolfa Eichmanna. Šalom a Malkin spolupracovali s Rafim Eitanem, řídícím důstojníkem špionážní sítě Jonathana Pollarda. Eitanův stín se táhne temnými anály izraelské rozvědky.
Eitan se vydával za chemika, když cestoval do Pensylvánie navštívit NUMEC, závod na zpracování jaderného paliva, o němž se předpokládá, že dodal Izraeli obohacený uran k vybudování jaderného arzenálu. Odtajněný dokument FBI uvádí, že Eitana na cestě do Pensylvánie doprovázel jistý Avraham Bendor. FBI zveřejnila v roce 1980 podrobné prohlášení bývalého zaměstnance NUMECu, který roku 1965 uvedl, že „jednou v noci narazil na ozbrojené cizince na nakládací rampě závodu na obohacování uranu. Zaměstnanec řekl, že nakládali něco, co vypadalo jako kontejnery s vysoce obohaceným uranem, na náklaďák do stojanů, které předtím neviděl." Muž také spatřil přepravní list s cílovou destinací Izrael, což podle National Security Archive naznačovalo, že zásilka měla jít lodní linkou Zim-Israel. Zaměstnanec dodal, že mu poté manažer NUMECu pohrozil, aby o tom, co viděl, mlčel.
Podle svědectví bývalého agenta Mosadu Ariho Ben Menašeho to byl právě Eitan, kdo vymyslel instalaci zadních vrátek pro izraelskou rozvědku do softwaru PROMIS — programu, který později Robert Maxwell prodával citlivým americkým obranným zařízením, jako je Sandia National Laboratories, jádro amerického systému jaderných zbraní.
Povšimněte si začarované smyčky: Zim Shipping, Atwell Security a komplex WTC — to vše bylo propojeno se sítěmi izraelské rozvědky z éry NUMECu. Menachem Atzmon nejenže zastával funkce jak v Zimu, tak v Israel Corporation v době neúspěšného kontraktu Atwellu, ale následně obsadil vysokou pozici ve firmě zodpovědné za bezpečnost tří ze čtyř letišť, z nichž 11. září startovala unesená letadla.
Osa Atzmon–Friedman–Netanjahu
Atzmonova síť sahala přímo do nejvyšších pater moci, kde se střetávají izraelské a americké zájmy — prostřednictvím Stevena L. Friedmana, přítele Benjamina Netanjahua z dětství a amerického právního poradce strany Likud. Friedman byl do roku 1996 oficiálně registrován na ministerstvu spravedlnosti jako zahraniční agent strany Likud.
Atzmon předsedal Izraelskému rozvojovému fondu, jejž Friedman založil v roce 1989. Ve stejném období, kdy Atzmon stál v čele tohoto fondu, zastával i funkci celostátního pokladníka Likudu. V Izraeli byl Atzmon odsouzen za podvody s financováním volební kampaně a dostal podmíněný roční trest. Navzdory Atzmonovu popírání blízcí spolupracovníci Netanjahua tvrdili, že fond sloužil jako zdroj nelegálních peněz pro Netanjahuovu úspěšnou kampaň o vedení Likudu v roce 1993.
Finanční zločiny kolem ICTS
Atzmon nebyl jedinou pochybnou figurou v ICTS. Ezra Harel zasedal spolu s Atzmonem v dozorčí radě v době 11. září. Harel se dokonce na čas stal většinovým akcionářem ICTS. Ezra Harel, jeho otec a Atzmon byli v Izraeli zatčeni a vyslýcháni poté, co přivedli jinou společnost — Rogosin — k naprosté platební neschopnosti. Podle Haarece firma trpěla léta podivnými investicemi a vysokými manažerskými poplatky, které Harel sám kasíroval. Společnost nakonec nebyla schopna splácet dluhopisy, když protočila přes sto milionů šekelů.
Harel byl mimochodem předsedou představenstva Dash 200+, firmy přestavující letouny Boeing 747 z osobních na nákladní.
Selhání bezpečnosti?
Na pozadí propojení s izraelskou rozvědkou a finančním zločinem působí bilance „bezpečnostních selhání" ICTS až neuvěřitelně.
Bombový atentátník s botou (Richard Reid): ICTS střežila odletovou bránu Reidova letu. Pouhý den předtím ho agent ICTS zadržel kvůli zanedbanému vzhledu a absenci zavazadel. Další den Reid prošel bezpečnostní kontrolou s walkmanem plným protiizraelských zpráv, výtiskem Newsweeku s fotografiemi Usámy bin Ládina a výbušninami. Jak to popisuje The Sword and the Neck: „Vypadal, jako by se právě vrátil z nákupů v obchodě Terorista a syn."
Krátce před pokusem o útok Reid navíc létal na linkách El Al do Tel Avivu. Reidův otec řekl: „Můj syn je odhodlaný chlapec a umím si představit, že je odhodlaný vyhodit se do vzduchu, ale prostě nedokážu uvěřit, že by chtěl někomu dalšímu ublížit — leda by mu někdo vymyl mozek."
Bombový atentátník se spodním prádlem (Umar Farouk Abdulmutallab): Farouk odletěl z Amsterdamu, kde kontrolu zajišťovala ICTS. Americké zpravodajské služby o něm věděly — jeho otec varoval dva důstojníky CIA na americké ambasádě v Nigérii před Faroukovými extremistickými názory. Úředníci State Departmentu mu nemohli odebrat vízum, protože jim v tom americké zpravodajské služby zabránily, aby nezmařily vyšetřování al-Káidy.
Druhý život v podobě dohledu
ICTS po vyvrcholení války proti terorismu nezmizela. Proměnila se. AU10TIX, dceřiná společnost ICTS, kterou spoluzaložil Ron Atzmon, příslušník Jednotky 8200, spolu s dalšími bývalými vojenskými zpravodajci, dodává technologii ověřování totožnosti pomocí rozpoznávání obličejů pro internetové platformy — používaly ji Twitter, Airbnb, PayPal i Fiverr. Je to jen jeden z příkladů přerodového řetězce izraelská rozvědka → soukromý dohledový stát, který vidíme znovu a znovu.
Zajištění letišť bylo ovšem jen polovinou rovnice. Aby se podařila operace rozměrů 11. září, musel se cíl — Světové obchodní centrum — dostat do správných rukou.
Druhé dějství: Vnější složka — Privatizace a výplata
Otisk Likudu
Jedním z klíčových lidí při privatizaci WTC byl Lew Eisenberg, předseda Newyorského přístavního úřadu. Právě on vyjednal dlouhodobý pronájem komplexu WTC s Larrym Silversteinem. Lew Eisenberg přispíval do již zmíněného Izraelského rozvojového fondu na popud Stevena Friedmana. Jewish Telegraphic Agency o Eisenbergovi píše jako o příteli Netanjahua.
Eisenberg se k Přístavnímu úřadu dostal poté, co ho guvernérka Christine Todd Whitmanová jmenovala předsedou Komise pro privatizaci a konkurenční zadávání veřejných zakázek v roce 1994. Po útocích 11. září Whitmanová, tehdy ředitelka Agentury pro ochranu životního prostředí, během několika dnů veřejnost ujistila, že vzduch na Manhattanu je bezpečný k dýchání — přestože budovy obsahovaly olovo a azbest — protože „koncentrace nedosahují úrovně zdravotního rizika".
Proti Whitmanové a EPA byla podána hromadná žaloba. Soudkyně Deborah Battsová z manhattanského federálního obvodního soudu prohlásila, že „obvinění v tomto případu, týkající se uklidňujících a zavádějících prohlášení Whitmanové o bezpečnosti po útocích z 11. září 2001, jsou bezpochyby otřásající svědomím."
Úsilí o privatizaci komplexu WTC do značné míry poháněla ekonomická strategie newyorského guvernéra George Patakiho. Lew Eisenberg pracoval v přechodových týmech Patakiho, Whitmanové, a dokonce i přechodovém týmu Bush–Cheney.
Další významnou osobností podstatně zodpovědnou za to, že komplex WTC skončil ve správných rukou, byl miliardář Ronald Lauder, jediný dědic kosmetického impéria Estée Lauder.
Od Reagana přes Netanjahua
Lauder předsedal Patakiho Výzkumné radě státu New York pro privatizaci, která ovlivnila rozhodnutí o privatizaci komplexu WTC. Pataki a Lauder měli blízký vztah — Patakiho žena pracovala jako zaměstnankyně Laudera. Lauder patřil k Patakiho největším sponzorům kampaní.
Lauder nejenže zasedal v Patakiho Radě pro privatizaci, ale byl i významným dárcem Friedmanovy nadace Israel Research Foundation, úzce provázané s Izraelským rozvojovým fondem. Lauder nepomáhal Netanjahuovu vzestupu jen finančními příspěvky po boku Friedmana a Eisenberga — kosmetický dědic pro svého přítele Bibiho tahal i za politické nitky.
Lauder přivedl do Netanjahuovy kampaně proti Šimonu Peresovi republikánského volebního stratéga Arthura Finkelsteina. Finkelsteinova propaganda spolu se sérií „šťastně" načasovaných sebevražedných útoků v týdnech před volbami přispěla k Netanjahuovu šokujícímu vítězství. Finkelstein pracoval jako stratég i pro další lidi z Lauderova okruhu — včetně samotného Laudera při jeho neúspěšné kandidatuře na starostu New Yorku v roce 1989, dále pro George Patakiho a newyorského senátora Alfonse D'Amata, muže, který Laudera k politické kandidatuře přemluvil.
Aby bylo jasné, jak důležitá je tato spleť vazeb okolo Laudera, musíme udělat krok zpět a podívat se na něj samotného. Jeho role dalece přesahuje politiku města New York a Netanjahuův vzestup. Kromě toho, že je jediným dědicem kosmetické říše Estée Lauder, je Lauder odedávna výraznou postavou židovské filantropie. V současnosti zastává funkci prezidenta Světového židovského kongresu, kde spolupracuje s lidmi jako baron David de Rothschild z proslulé bankovní dynastie Rothschildů.
Lauder byl také přítelem a podporovatelem Donalda Trumpa — oba dva se znali přes padesát let. Pojí je zajímavá souvislost: Lauder byl dlouholetým přítelem Trumpova mentora Roye Cohna. Cohn byl prominentní advokát s kontakty na nejvyšší místa — Reaganův Bílý dům, CIA, FBI i organizovaný zločin. Cohn provozoval síť sexuálního vydírání zahrnující pedofilii, do jejíchž kompromitujících materiálů údajně spadl i bývalý ředitel FBI J. Edgar Hoover.
Lauder zastával pozici v Reaganově kabinetu — v době jeho prvního funkčního období působil jako zástupce ministra obrany pro evropské záležitosti a NATO. Za Reaganova druhého období získal místo amerického velvyslance v Rakousku. Toto velvyslanectví se na první pohled může jevit jako nezajímavá historická poznámka pod čarou, stává se ovšem mnohem zajímavějším, uvědomíme-li si, že právě Lauder mohl být člověkem, který obstaral Jeffreymu Epsteinovi jeho falešný rakouský pas.
Lauderovy pozdější vazby na Epsteina a jeho okruh jsou věcí veřejného záznamu. Ronald Lauder byl členem Mega Group, kterou spoluzaložil miliardář Leslie Wexner. Epstein zřídil společnost s ručením omezeným pro miliardáře Leona Blacka a Laudera, aby získali umělecké dílo za 25 milionů dolarů. Epstein a Lauder spolu komunikovali celé roky. To není žádné tajemství.
Epsteinův rakouský pas nesl jeho fotografii vedle nežidovského jména a musel k němu přijít neoficiální cestou, protože Epstein nesplňoval podmínky pro jeho získání, jako je dlouhodobý pobyt v Rakousku. Vzhledem ke společným známým Laudera a Epsteina — Donaldu Trumpovi, Leslieho Wexnerovi a bývalému Epsteinovu zaměstnavateli z Bear Stearns Alanu Greenbergovi, dává Lauder jako ten neoficiální kanál smysl. A vzhledem k historii izraelské rozvědky, která využívala velvyslance k obstarávání falešných pasů pro operativce, a k Lauderovým nesporným sympatiím k sionistické věci se tato pravděpodobnost ještě zvyšuje.
Úzce provázaný okruh bohatých podnikatelů a osob napojených na izraelskou rozvědku, s vazbami na Světové obchodní centrum, letiště, z nichž startovala unesená letadla 11. září, a na stranu Likud, se uzavírá u Larryho Silversteina, muže, který získal komplex WTC pouhých šest týdnů předtím, než se budovy, jež koupil, nesmazatelně vepsaly do veřejného povědomí jako symbol terorismu.
Šťastný Larry
Finanční zisk, v jehož středu se Larry Silverstein po útocích 11. září ocitl, je naprosto ohromující.
Pojistný lup: V dubnu 2001 se skupina investorů vedená firmou Silverstein Properties dohodla a Larry Silverstein, který již vlastnil WTC 7, podepsal devětadevadesátiletou nájemní smlouvu na budovy 4 a 5 za 3,2 miliardy dolarů. Silverstein přitom vložil z vlastních peněz pouhých 14 milionů dolarů. WTC bylo dříve téhož roku oceněno na 1,2 miliardy dolarů a Přístavní úřad měl na WTC pojistné krytí jen 1,5 miliardy, Silverstein přesto dokázal budovy pojistit na 3,55 miliardy.
Právo na znovupostavení: Silversteinův pojišťovací makléř nedokázal pokrýt tak vysokou částku a pojistka musela být rozdělena mezi 25 pojišťoven. Komplikovaná a neobvyklá transakce byla dokončena v měsíci útoků. Silversteinova skupina dokonce získala právo budovy v případě zničení znovu postavit a rozšířit.
Problém s azbestem odpadl: V budovách WTC probíhalo odstraňování azbestu, mimořádně nákladný proces. V květnu 2001, ještě, než Silverstein budovy převzal, vynesl soud v dlouholetém sporu Přístavního úřadu s jeho pojišťovnami rozhodnutí: z pojistného krytí se odstranění azbestu hradit nedá, přestože Přístavní úřad požadoval přes 600 milionů dolarů.
Jackpot zdvojené pojistné události: Jak uvádí James Corbett v dokumentu 9/11 Trillions: Follow the Money: „Během několika hodin po zničení Dvojčat Silverstein telefonoval svým právníkům, aby zjistil, zda lze útoky z hlediska pojistky vyložit jako dvě samostatné pojistné události místo jedné."
Silverstein by na útocích nejen hromadil peníze a vyhnul se veškerým nepříjemným komplikacím kolem odstranění azbestu v hodnotě stovek milionů dolarů, ale kanceláře Komise pro cenné papíry (SEC) ve WTC 7, které vyšetřovaly systémovou finanční korupci v důsledku prasknutí internetové bubliny, byly pohodlně zničeny, spolu s kancelářemi dalších nájemců uchovávajících citlivé informace: ministerstva obrany, CIA, Tajné služby a newyorského Úřadu pro řízení krizových situací. Podobně jako Pentagon, kam letadlo udeřilo do oddělení rozpočtových analytiků, den poté, co Donald Rumsfeld oznámil, že Pentagon nedokáže vyúčtovat 2,3 bilionu dolarů.
Silverstein, podobně jako mnozí další, kdo se podíleli na rozhodnutí privatizovat komplex WTC, neměl k nejvyšším patrům izraelské politické moci daleko. Přátelství s izraelskými premiéry sbíral tak, jako normální člověk sbírá poštovní známky nebo kartičky. Mezi jeho přáteli figurují Jicchak Rabin, Benjamin Netanjahu, Ehud Barak a Ariel Šaron. Silverstein je rovněž přítelem současného izraelského prezidenta Jicchaka Herzoga.
Netanjahu a Silverstein si byli tak blízcí, že Bibi navzdory politickým rozdílům Silversteinovi každou neděli telefonoval. Silverstein nabídl spolupracovníku Epsteina Ehudu Barakovi práci jako svému zástupci v Izraeli poté, co Barak v roce 1995 opustil armádu. Řada těchto přátelství vznikla, když se Silverstein pokoušel vytvořit zónu volného obchodu v Negevu. Někteří v Izraeli byli vůči návrhu skeptičtí, protože takové zóny volného obchodu se zřizovaly v třetích zemích, kde dělníci dostávají nízké mzdy a podnikatelé těží z daňových výjimek a vysokých zisků. Jiní se obávali, že by zóna sloužila k praní špinavých peněz. Po řadě neúspěšných pokusů Silverstein iniciativu opustil.
Se zajištěnou bezpečností letišť a dosud nevyschlým inkoustem na dokumentech k Světovému obchodnímu centru operovali izraelští agenti na americké půdě ve velkém, a podezřelí nájemci procházeli chodbami budov, které šťastný Larry Silverstein právě převzal.
Třetí dějství: Vnější složka — Věštci a proroci
Role Izraele coby příjemce výhod americké imperiální války proti terorismu je zjevná, politické cíle formulované v Jinonově plánu, memorandu Clean Break a různých textech neokonzervativních think-tanků napojených na Projekt pro nové americké století se do značné míry naplnily poté, co Amerika vyhlásila globální válku proti terorismu v reakci na 11. září. Stačí se ale obrátit přímo na Benjamina Netanjahua, jehož lidé si právě zajišťovali pozice ve Světovém obchodním centru a na letištích, z nichž startovala unesená letadla, a zeptat se na jeho pocity ohledně nejhoršího zločinu, k jakému na americké půdě kdy došlo.
„Na otázku, co útok znamená pro vztahy mezi Spojenými státy a Izraelem, odpověděl Benjamin Netanjahu, bývalý premiér: ‚To je velmi dobře.' Pak se opravil: ‚No, ne velmi dobře, ale vyvolá to okamžité sympatie.'" (A Day of Terror: The Israelis; Spilled Blood is Seen as Bond That Draws Two Nations Closer, New York Times, 12. září 2001.) V troskách ještě dohořívaly ostatky obětí a země, která je údajně největším spojencem Izraele, se dosud nevzpamatovala z ničivých útoků a Netanjahu prohlásil pro nejprestižnější americký deník, že útoky byly pro americko-izraelské vztahy velmi přínosné.
Netanjahuův pohled na 11. září a jeho výhodnost pro Izrael se v dalších letech nezměnil. „Z jedné věci těžíme, a tou je útok na Dvojčata a Pentagon a americký boj v Iráku." Benjamin Netanjahu (Did Israel Benefit from the 9/11 Attacks?, The Economist, 16. dubna 2008)
Netanjahuova cynická slova v kombinaci s faktem, že klíčoví lidé zodpovědní za jeho politický vzestup zastávali citlivé pozice ve Světovém obchodním centru a na třech ze čtyř letišť, odkud startovala unesená letadla, jsou důvodem k znepokojení. Další vysoce postavení izraelští politici a zpravodajci projevili zdánlivě prorockou intuici, pokud jde o arabský terorismus v New Yorku a údajného strůjce útoků, a to bezprostředně po 11. září.
Bývalý izraelský premiér Ehud Barak, další z přátel šťastného Larryho Silversteina, vystoupil v BBC patrně jen hodinu po útocích, naznačil, že za nimi stojí Usáma bin Ládin, prohlásil, že se bin Ládin ukrývá v Afghánistánu, a vyzval Ameriku, aby v reakci na útoky vyhlásila válku proti terorismu.
Netanjahua a Baraka spojovalo víc než jen politické spory: oba byli přáteli majitele WTC Silversteina a oba sloužili v elitní jednotce Sajeret Matkal, jejíž jednou ze specializací je právě řešení únosů letadel.
Arnon Milchan, izraelský špion, jenž se stal hollywoodským producentem filmů jako L.A. Confidential, Pretty Woman, Takoví normální zabijáci nebo JFK, měl prsty v několika filmech s řekněme výmluvnou vizuální symbolikou ve vztahu k 11. září. (Co se o tom muži dá říct: ve filmografii má opravdové pecky.)
Milchan, agent izraelské rozvědky, byl výkonným producentem filmu Dotek Medúzy (The Medusa Touch), ve kterém dopravní letadlo narazí do mrakodrapu. Milchan byl také jedním z producentů Klubu rváčů Davida Finchera, který končí scénou, v níž Edward Norton a Helena Bonham Carterová sledují, jak řada výškových budov padá k zemi řízenou demolicí, dílo teroristické organizace mířící na bankovní instituce, za doprovodu znepokojivé skladby Where Is My Mind? od Pixies.
Milchan patřil k přísně tajné izraelské zpravodajské agentuře Lekem a podílel se na špionáži, obchodu se zbraněmi a získávání komponent pro izraelský jaderný arzenál. Bývalý ředitel Mosadu Isser Harel měl v roce 1979, při rozhovoru s novinářem Michaelem Evansem, něco, co by se dalo velkoryse nazvat neuvěřitelnou prozíravostí. Evans v rozhovoru pro Jerusalem Post vzpomíná: „Seděl jsem s bývalým šéfem Mosadu Isserem Harelem při rozhovoru o arabském terorismu. Podával mi šálek horkého čaje a talíř sušenek, když jsem se zeptal: ‚Myslíte, že terorismus přijde do Ameriky, a pokud ano, kam a proč?' Harel pohlédl na svého amerického návštěvníka a odpověděl: ‚Obávám se, že přijde do Ameriky. Amerika má sílu, ale ne vůli bojovat proti terorismu…' A kam? Harel pokračoval: ‚New York je symbolem svobody a kapitalismu. Pravděpodobně zaútočí na Empire State Building, vaši nejvyšší budovu (mylně se domníval) a symbol vaší moci.' … O jednadvacet let později se první část Harelova proroctví vyplnila, s tím rozdílem, že Dvojčata Světového obchodního centra byla mnohem vyšší než Empire State Building."
Čtvrté dějství: Vnější složka — Zpravodajská pavučina
Tančící Izraelci
Před 11. zářím izraelská rozvědka dále spřádala svou pavučinu vlivu, nejen v chodbách Světového obchodního centra a na ranvejích, odkud startovala unesená letadla, ale napříč celým americkým politickým a ekonomickým ekosystémem. Nejznámějším příkladem přítomnosti izraelské rozvědky v USA ve vztahu k 11. září je případ „tančících Izraelců".
Ráno 11. září, jen několik minut poté, co první letadlo narazilo do WTC, byli zpozorováni tři muži, jak sedí na střeše stěhovacího vozu, fotografují věže, smějí se a slaví. Když byli spatřeni, uprchli. FBI vydala celostátní pátrání po bílé dodávce s nápisem Urban Moving Systems. V 15:56 byla dodávka zastavena a uvnitř sedělo pět mužů: Sivan Kurzberg a jeho bratr Paul, Yaron Šmuel, Oded Ellner a Omar Marmari.
Kurzberg podle policejní zprávy řekl policistům: „Jsme Izraelci. My nejsme váš problém. Váš problém jsou naše problémy. Problém jsou Palestinci." Muži policii předložili nevinné vysvětlení svého chování, ale po vyvolání fotografií vyšlo najevo, že skutečně slavili, smáli se, plácali si, a Sivan Kurzberg byl vyfotografován, jak drží zapálený zapalovač před hořícím WTC v pozadí.
FBI potvrdila, že dva z mužů byli napojeni na izraelskou rozvědku, a usoudila, že šlo o nějaký druh operace Mosadu. Jeden z nich měl 4 700 dolarů v ponožce a muži měli letenky na různá místa po celém světě k okamžitému odletu. Zprávy FBI zachycují, jak muži uváděli vyšetřovatelům rozporuplné informace. Byli 71 dní ve federální vazbě a pak deportováni zpět do Izraele. Majitel Urban Moving Systems Dominik Sueter byl vyslýchán FBI; agentura dospěla k závěru, že „Urban Moving mohl sloužit jako krytí pro izraelskou zpravodajskou operaci".
Když se vyšetřovatelé vrátili, aby Suetera vyslechli znovu, zjistili, že narychlo uprchl do Izraele. Jaké závěry FBI z vyšetřování vyvodila? Domnívala se, že muži byli zřejmě agenti izraelské rozvědky, ale žádný strach: podle ní jejich cílem nebyly USA, ale sledování islámských skupin a charitativních organizací s potenciálním napojením na teroristické sítě.
Později, při vystoupení v izraelské televizi, Oded Ellner řekl, že tam byli, aby „zdokumentovali událost". Právě spolupracovník Epsteina Alan Dershowitz se ujal role prostředníka jménem zadržených mužů a „vyhladil" věci s americkou vládou v době, kdy byli ve federální vazbě, jak popsal Christopher Ketcham v CounterPunch.
Izraelští „studenti umění"
V lednu 2001 začala Agentura pro boj s drogami (DEA) dostávat hlášení o mladých izraelských „studentech umění", kteří se pokoušeli dostat do kanceláří DEA a dalších orgánů činných v trestním řízení a agentur ministerstva obrany. V prvních šesti měsících roku 2001 se tyto zprávy hrnuly z více než čtyřiceti měst. Izraelci byli přistiženi, jak zakreslují interiéry federálních budov a mají u sebe fotografie federálních agentů. Podle jedné zprávy bylo mezi březnem 2001 a 11. zářím zadrženo nebo zatčeno 140 Izraelců. Další zpráva uvádí, že po útocích bylo zadrženo nebo deportováno dalších 60.
O těchto izraelských „studentech umění" se lze dočíst v šedesátistránkovém memorandu DEA určeném pouze pro vyšší úředníky ministerstva spravedlnosti, jež uniklo do tisku. Memorandum shrnuje způsob jednání těchto „studentů": „Obecně se zdá, že tito jedinci jsou organizováni v týmech po osmi až deseti lidech, jedna osoba vystupuje jako ‚vedoucí týmu'. Obvykle se pohybují ve dvojicích nebo jednotlivě s provizorním portfoliem výtvarných prací.
Několikrát byli spatřeni nebo přiznali, že je vedoucí týmu na místo dovezl a později si pro ně přijel. Ženy jsou zpravidla popisovány jako velmi atraktivní, všichni jsou ve věku kolem dvaceti až dvaceti pěti let. Většina přiznává službu v izraelské armádě. To samo o sobě nepřekvapuje vzhledem k povinné vojenské službě v Izraeli, avšak většina z nich uvedla, že sloužili u vojenské rozvědky, v jednotkách pro zachycování elektronických signálů nebo v jednotkách ženijního odstřelu. Někteří byli propojeni s vysokými představiteli izraelské armády. Jeden byl synem generálmajora, jeden sloužil jako osobní strážce velitele izraelské armády, jeden sloužil u jednotky řízených střel Patriot. Že tito lidé nyní cestují po USA a prodávají umění, se k jejich profilu příliš nehodí."
Memorandum nejenže zmiňuje, že někteří z izraelských státních příslušníků měli zkušenosti s demolicemi a ženijním odstřelem, ale orlandská pobočka DEA tyto „studenty umění" propojila s probíhajícím vyšetřováním obchodu s MDMA (tvrdá droga). Ketcham ve svém článku ovšem upozorňuje, že to může být kouřová clona zakrývající očividnější špionážní rozměr.
V prosinci 2001 vysílala Fox News čtyřdílnou reportáž Carla Camerona, v níž uvedl, že tito „studenti umění" stáli v centru vyšetřování federálních úředníků ohledně možné izraelské špionážní sítě, která před 11. zářím sledovala al-Káidu. Jeden vyšetřovatel Cameronovi řekl: „Důkazy spojující tyto Izraelce s 11. zářím jsou utajeny. Nemohu vám říct o důkazech, které byly shromážděny. Jsou utajeny."
Ve čtyřdílném seriálu, když moderátor Fox News položil Cameronovi otázku ohledně izraelských předběžných znalostí o 11. září a „nakolik je vyšetřovatelům jasné, že někteří izraelští agenti mohli vědět předem", Cameron odpověděl: „Je to samozřejmě vysoce výbušná informace a existuje velké množství důkazů, o nichž říkají, že je shromáždili, žádný z nich nemusí být nutně průkazný, ale ve chvíli, kdy je dáte dohromady, vyvstává podle nich ještě větší otázka: ‚Jak mohli nevědět?' Téměř doslovný citát."
Izraelská rozvědka a únosci z 11. září
Christopher Ketcham, autor článku o izraelských studentech umění pro Salon, později napsal rozšířený materiál pro CounterPunch, ve kterém se ponořil do příběhu zaměstnanců Urban Moving Systems zadržených po 11. září. Ketcham v pozoruhodném novinářském článku odhalil řadu alarmujících skutečností ohledně rozsáhlé sítě izraelských státních příslušníků operujících v USA a údajných únosců z 11. září. Snad nejzávažnější je blízkost Izraelců z Urban Moving Systems a prodejců umění k samotným únoscům.
Všech pět únosců letu American Airlines 77, který narazil do Pentagonu, mělo adresy nebo se pohybovalo v okruhu deseti kilometrů od měst spojených s Izraelci z Urban Moving Systems. Všichni operovali na stejném území severního New Jersey.
Jeden ze „studentů umění", bývalý důstojník izraelské vojenské rozvědky Chanan Serfaty, si pronajal dva byty v blízkosti poštovní schránky a bytu Mohameda Atty. Vzdálenost mezi Attovou poštovní schránkou a jedním ze Serfatyho bytů činila přibližně 820 metrů. Atta a pilot-únosce letu United Airlines 175 sdíleli byt pouhých 550 metrů od Serfatyho bytu.
Serfaty přemísťoval značné sumy v hotovosti. Tyto podivné události se odehrávaly v Hollywood na Floridě, místě, které podle zmíněného memoranda DEA „se jevilo jako ústřední bod pro tyto jedince, neboť řada z nich měla na tomto místě adresy". Více než třicet ze 120 „studentů umění" bydlelo v Hollywoodu, který byl domovem devíti z devatenácti únosců z 11. září; dalších pět žilo v okolí.
Christopher Ketcham v CounterPunch píše: „Přinejmenším v šesti městských aglomeracích žili a operovali podezřelí izraelští špioni a únosci z 11. září a nebo podezřelí napojení na al-Káidu blízko sebe, v některých případech v okruhu necelého kilometru, a to v různých obdobích let 2000–2001 v předvečer útoků. Kromě severního New Jersey a Hollywoodu na Floridě to byla města Arlington a Fredericksburg ve Virginii, Atlanta, Oklahoma City, Los Angeles a San Diego."
Německý list Die Zeit informoval, že Mosad předal americkým zpravodajským službám jména dvou únosců ještě před útoky — Chálida al-Mihdhára a Nawáfa al-Hazmího; tito dva operovali v Hollywoodu na Floridě v těsné blízkosti izraelských „studentů umění" a současně Izraelců z Urban Moving Systems v New Jersey. Hazmí navíc navštívil Oklahoma City téměř ve stejných datech jako tři ze „studentů umění". (Zajímavá odbočka: Zakaríjás Musáví, který se údajně chystal na 11. září podílet, navštěvoval od února do května 2001 leteckou školu v Oklahomě. Tuto školu navštívili i Atta a aš-Šihhí. Musáví se podle některých zdrojů setkal právě s bombovým atentátníkem s botou, kterého ICTS propustila.)
Jeden ze „studentů umění" zatčených před 11. zářím, Michal Galová, byla propuštěna na kauci zaměstnancem společnosti Amdocs, izraelské telekomunikační firmy, jež měla mezi svými klienty některé z největších telefonních společností a americké vládní agentury. Firma, jejíž vedení tvořili bývalí příslušníci izraelské armády, byla v rozmezí jediného desetiletí dvakrát vyšetřována kvůli únikům dat souvisejícím se špionáží. I proto se stala jedním z předmětů čtyřdílného vyšetřování Carla Camerona na Fox News.
Amdocs převzal izraelskou firmu Comverse. Comverse v roce 2002 koupil izraelskou instant messagingovou společnost Odigo, ale podíl v ní měl už od ledna 2001. Odigo je mezi těmi, kdo věří v izraelskou zodpovědnost za 11. září, nechvalně známá kvůli tomu, že dva zaměstnanci Odigu pracující v kancelářích společnosti poblíž Tel Avivu obdrželi varování před blíže neurčeným teroristickým útokem pouhé dvě hodiny předtím, než udeřily útoky 11. září v New Yorku. Newyorské kanceláře Odigu byly necelé dva kilometry od komplexu WTC.
Jeden ze spoluzakladatelů Odigu vytvořil první interní webovou síť pro izraelskou armádu. Další spoluzakladatel pracoval v Amdocsu po odchodu z výzkumu a vývoje izraelského letectva. Zakladatel Comverse Kobi Alexander uprchl do Namibie poté, co čelil řadě obvinění z podvodů a nepravidelného obchodování s akciemi ve Spojených státech. Byl zpravodajským důstojníkem izraelské armády. Dva další manažeři byli obviněni ve stejném skandálu s antidatováním opcí.
Někteří se domnívají, že izraelští „studenti umění" i Izraelci z Urban Moving Systems únosce nutně neřídili, ale pouze sledovali islámské fundamentalistické skupiny. Jiní přišli s teorií, že „studenti umění" vůbec nemuseli být zpravodajci, ale součástí izraelského gangu dealujícího s extází, myšlenka, na niž naráží i memorandum DEA. Ketcham připouští, že zmínky o obchodu s MDMA mohou sloužit jako kouřová clona. Ketcham dokonce přichází s bystrým postřehem, že očividnost izraelských „studentů umění" a jejich špionáže mohla sama o sobě sloužit záměru: buď odvrátit pozornost od skutečných izraelských operativců na americké půdě, nebo zmást a zkalit případné vyšetřování.
Bratranec jednoho z únosců z 11. září byl podle New York Times potenciálním izraelským špionem, který podával zprávy o Hizballáhu a palestinských skupinách izraelské rozvědce.
Co lze říct s jistotou: „tančící Izraelci" a jejich krajané, v kombinaci s vazbami izraelské rozvědky na WTC a letištní bezpečnost skrze ICTS, Zim, Silversteina, Laudera, Friedmana a celý další ansámbl postav, kreslí zřetelný obraz toho, kdo hrál vnější roli v této operaci zevnitř a zvenku. Díky Ketchamovu investigativnímu novinářství vidíme, jak vnější složka nejen zajistila kontrolu nad letištní bezpečností a Světovým obchodním centrem, ale zvládla dokonce sledovat a možná i řídit samotné únosce.
Páté dějství: Vnější složka — Likvidační komando
Stejně důležité jako mít své lidi ve Světovém obchodním centru a na letištích bylo mít ve správných pozicích lidi ochotné spolupracovat s plánovači operace a schopné zajistit, aby nikdy neproběhlo legitimní vyšetřování útoků. I letmý pohled na oficiální verzi, kterou lidé jako Ehud Barak začali veřejnosti vštěpovat během minut po útocích, odhaluje zjevné nesrovnalosti. Jak tedy spiklenci dokázali zabránit, aby se jim právní systém dostal do cesty?
Jedním z nástrojů kontroly byl Fond pro odškodnění obětí 11. září. Ve svém předchozím textu jsem zmínil Jordanu Feldmanovou, která řídila Fond pro odškodnění obětí Epsteina a zároveň sehrála klíčovou roli u Fondu pro odškodnění obětí 11. září. Feldmanová fond navrhla společně s Kenem Feinbergem. Feinberg byl jedním ze tří arbitrů, kteří pomáhali určit tržní hodnotu Zapruderova filmu — záznamu zachycujícího atentát na prezidenta Kennedyho.
Zapruderův film koupil Time-Life, jehož spoluzakladatel Henry Luce měl vztah s CIA. To, že dva lidé v čele fondu se shodou okolností vyskytují i u dalších historických událostí obecně považovaných za předmět institucionálního zametání pod koberec, zůstává relevantní pro posouzení role Feinberga i Feldmanové u fondu k 11. září.
Nepřekročitelná podmínka Fondu pro odškodnění obětí 11. září zněla: kdo chce dostat jakékoli odškodné, nesmí podat žalobu na letecké společnosti za nedostatečnou bezpečnost. To pomohlo dalšímu odstínění firem jako ICTS od právní odpovědnosti a podezření. Že byla tato podmínka zapracována do pravidel fondu, asi příliš nepřekvapí, podíváme-li se na střety zájmů osob zapojených do rozdělování peněz.
Všechny případy projednával soudce Alvin Hellerstein z jižního obvodu New Yorku. Hellerstein nezveřejnil svůj vlastní střet zájmů, konkrétně ve vztahu k Huntleigh USA a ICTS. Hellersteinův syn Joseph pracoval pro advokátní kancelář Amit, Pollak, Matalon and Company se sídlem v Tel Avivu. Kancelář zastupovala izraelského obranného dodavatele spojeného s Boeingem, sesterskou firmu ICTS a výrobce RFID zařízení Better Online Solutions (BOS).
Boaz Harel, bratr Ezry Harela, převzal většinový podíl v ICTS po smrti svého bratra, který zasedal ve správní radě BOS. Předsedou představenstva BOS byl Edouard Cukierman, prezident soukromé kapitálové firmy vlastnící Catalyst Investments, jejímž prezidentem byl Boaz Harel. Catalyst Investments byl hlavním akcionářem BOS.
Rozplést tuto spletitou nit je obtížné, ale lze si přečíst podání vdovy po oběti 11. září Ellen Mirianiové k americkému odvolacímu soudu druhého obvodu, které incestní povahu osy Hellerstein–ICTS podrobně rozebírá. (Poznámka na okraj: izraelský obranný dodavatel, jehož Hellersteinův syn zastupoval, Aeronautics Defense Systems, se specializuje na bezpilotní letecké systémy včetně dronu Dominator UAS, modelovaného podle dvoumotorového osobního letadla.)
Hellerstein také zastupoval Cantor Fitzgerald. Čtenáři mého předchozího textu znají šéfa Cantoru Howarda Lutnicka, spolupracovníka Epsteina, jenž v současnosti působí v Trumpově administrativě a jenž 11. září nápadně chyběl ve své kanceláři v přímé zóně dopadu na Severní věži. Lutnick poskytl kancelářský prostor další spolupracovnici Epsteina a bývalé manželce prince Andrewa Sarah Fergusonové, která rovněž 11. září chyběla v Severní věži, přestože tam měla naplánovanou schůzku. Po 11. září Cantor údajně vydělával víc než před útoky. Firma měla štěstí, že neztratila schopnost obchodovat díky existenci své revoluční elektronické obchodní platformy e-Speed. Tento typ softwaru připomíná software dalších nájemců Dvojčat, o nichž budeme podrobněji hovořit později.
Hellerstein jmenoval Sheilu Birnbaumovou, aby urovnala co nejvíce případů. Birnbaumová byla advokátka v kanceláři Skadden, Arps, Slate, Meagher & Flom.
Kancelář Skadden měla historii služeb izraelským firmám. Jeden z vedoucích partnerů, Ken Bialkin, byl celostátním předsedou Ligy proti hanobení (ADL) a pracoval i pro řadu dalších sionistických organizací. Bialkin sehrál zásadní roli při budování vazeb mezi americkými a izraelskými firmami a při uvádění izraelských firem na americké burzy.
Jewish Telegraphic Agency informovala, že v Bialkinově kanceláři ve Skaddenu člověk mohl zastihnout neokonzervativního ideologa Normana Podhoretze nebo Henryho Kissingera. Lidé blízcí Izraeli se objevují i v institucionálním zametání 11. září pod koberec na straně soudních řízení o Silversteinově pojistném plnění za WTC.
Kdo soudil Silversteinův případ?
Ve svém předchozím článku jsem zmínil Mukaseyho a roli jeho syna v právní obraně Jeffreyho Epsteina, stejně jako kariéry otce i syna jakožto právních čističů pro bílé límečky. Krátké shrnutí — podrobnosti v předchozím článku 9/11 was an Epstein Job: Michael Mukasey se blízce skamarádil s Rudym Giulianim, pozdějším strůjcem zametení 11. září pod koberec a starostou New Yorku, když oba v sedmdesátých letech pracovali v téže advokátní kanceláři.
Michael a jeho syn Marc působili jako poradci pro justici v Giulianiho prezidentské kampani. Michael Mukasey byl generálním prokurátorem USA od září 2007 do ledna 2009, tedy v době, kdy se finalizovala Epsteinova „sladká dohoda", i v době jeho odsouzení a vynesení trestu. Epsteinova dohoda by logicky vyžadovala institucionální požehnání Michaela Mukaseyho.
Epstein a Ghislaine Maxwellová si najali jako právního poradce Marcova, jenž pracoval pro Giulianiho advokátní kancelář. Marc kromě zastupování lidí jako Sam Bankman-Fried (zatčení za podvod s kryptoměnami FTX) nebo kongresmana Matta Gaetze (obvinění z obchodu s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování) zastupoval i spolupracovníka Epsteina Trumpa v jeho prvním funkčním období, když se zkoumaly prezidentovy finance.
Marc Mukasey zastupoval izraelského podnikatele Joela Zamela, který uzavřel strategické partnerství mezi svou firmou Psy-Group a Cambridge Analytica, jež pomohlo katapultovat Trumpa do Bílého domu. Psy-Group byla izraelská soukromá zpravodajská firma se sídlem v Tel Avivu a Washingtonu.
Michael Mukasey v roce 2010 napsal Obamovi dopis, v němž prezidenta vyzýval k udělení milosti izraelskému špionovi Jonathanu Pollardovi. Larry Silverstein porušil Mukaseyho zákaz veřejně se k případu pojistného plnění za WTC vyjadřovat provokativním způsobem, Silverstein veřejně kritizoval pomalé vyplácení pojistky. Mukasey ho přesto neshledal pohrdáním soudem navzdory zjevnému porušení svého příkazu.
Silverstein, který tvrdil, že události 11. září by měly být počítány jako dvě samostatné pojistné události a tuto možnost probíral se svými právníky telefonicky už pár hodin po útocích, částečně dosáhl svého, díky Mukaseyho rozhodnutím. Ten zajistil, aby útoky byly právně posouzeny jako dvě oddělené události.
Stejná vnější složka, která měla vazby na komplex WTC, letištní bezpečnost i pohyby samotných únosců, zanechala své nezaměnitelné otisky prstů i na soudních řízeních a vyšetřováních útoků. Co ale vnitřní složka?
Šesté dějství: Vnitřní složka
Vnější složka se sice dokázala prosadit dovnitř, ale uvidíme, že existuje řada dalších vazeb přesahujících výslovně izraelsko-vnější frakci a zasluhujících pozornost. Vnější a vnitřní složku nemáme chápat jako protichůdné nebo soupeřící skupiny. Jedenácté září bylo výsledkem souhry vnější-izraelské frakce a vnitřní složky, kruhu nájemců WTC, úředníků Bushovy administrativy, prominentních neokonzervativců, zpravodajských aktivit a soukromých zájmů, obě skupiny sdílely společné cíle a ideologie. Prolnutí je tak dokonalé, že hranice mezi nimi občas téměř mizí a obě fungují jako jediný organismus. Tato soudržnost byla pro úspěch operace nezbytná.
Kdo a co tedy tvoří vnitřní složku?
Soukromý pronájem CIA
Kroll — finanční a riziková poradenská firma — podle některých ve skutečnosti funguje jako soukromá zpravodajská služba; přezdívá se jí „CIA z Wall Streetu". Firma rutinně najímá bývalé zaměstnance Mosadu, CIA a MI5. Francouzská rozvědka dokonce pojala podezření, že firma občas slouží jako krytí pro operace CIA. Zakladatel Krollu Jules Kroll byl najat Robertem Maxwellem dva týdny před jeho záhadnou smrtí, aby vyšetřoval „temné síly", které se proti němu prý zmobilizovaly. V posledních letech firma pracovala i pro Harveyho Weinsteina, měla za úkol vymazat z elektronických zařízení jedné z jeho údajných obětí důkazy o sexuálním napadení.
Po bombovém útoku na WTC v roce 1993 dostal Kroll kontrakt na přepracování bezpečnostního systému celého komplexu. Jerome Hauer, výkonný ředitel Krollu v době 11. září, nešel do své kanceláře ve WTC. Místo toho obíhal televizní studia, ukazoval na Usámu bin Ládina jako strůjce útoků a odmítal použití výbušnin. Toto vystoupení, připomínající Barakův výstup v BBC, je o to nápadnější, že Hauer řídil ostrahu WTC.
Pozice v Krollu nebyla Hauerovou první prací v komplexu WTC
V roce 1996 byl jako součást starostova úřadu za Giulianiho zřízen Úřad pro řízení krizových situací (OEM), který měl reagovat na mimořádné události a usnadňovat komunikaci mezi různými agenturami. Operační středisko OEM sídlilo ve 23. patře WTC 7 — kontroverzní rozhodnutí po útocích na WTC v roce 1993. Umístění střediska do WTC údajně rozhodl Jerome Hauer, první ředitel OEM, jmenovaný Giulianim.
New York Times popsal Hauerovu práci v OEM takto: „Sedí celý den a vymýšlí děsivé způsoby, jak se dají věci zničit a lidé zabít." V rozhovoru pro Times Hauer zmínil typy katastrof, které ho znepokojují: „havárie helikoptéry, požár v metru, prasknutí vodovodního řadu, ledová bouře, vlna veder, výpadek proudu, zřícení budovy, zřícení budovy, zřícení budovy."
Hauer nebyl zřícením budov jen posedlý, dokonce si ze zřícených budov ponechával „trofeje", podobně jako sériový vrah sbírá šperky svých obětí. Měl navíc kontakty do Bushovy administrativy. V den 11. září doporučil vysoce postaveným úředníkům Bushovy vlády, aby začali brát antibiotikum cipro. Hauer také začal médiím naznačovat, že Saddám Husajn hodlá prostřednictvím zahraničních teroristů rozpoutat antraxový útok.
Hauer předtím pracoval ve společnosti Scientific Applications International Corporation (SAIC), která zaměstnávala Stephena Hatfilla, prvního podezřelého ve vyšetřování antraxových útoků. SAIC vyvíjela protokoly pro zvládání falešných antraxových dopisů. SAIC drží mimo jiné patenty související s termitem
Hauerovy podivné vazby k 11. září tím nekončí. Hauer najal Johna P. O'Neilla do Krollu těsně před 11. zářím. O'Neill byl zvláštním vyšetřovatelem FBI s odbornými znalostmi o Usámovi bin Ládinovi a sítích al-Káidy, jimž se připisoval bombový útok na WTC v roce 1993. O'Neill neměl takové štěstí jako Hauer a další špičkoví manažeři v komplexu WTC. O'Neill při útocích zahynul.
V období po 11. září veřejní činitelé a hlavní média opakovali, že špatná reakce na útoky pramenila hlavně ze „selhání představivosti". Kdo mohl předvídat, že letadla narazí do budov jako teroristický čin?
Jak se ukazuje, řada lidí tuto možnost předvídala, jedním z nich byl Brian Michael Jenkins, zástupce předsedy Krollu v letech 1989 až 1998. Po útocích z roku 1993 Jenkins posuzoval potenciál teroristického útoku na WTC za použití letadel.
Během kariéry Jenkins působil jako poradce řady vládních agentur včetně ministerstva zahraničí a ministerstva obrany. Je odborníkem na terorismus a bezpečnost dopravy a v roce 2000 byl poradcem Národní komise pro terorismus. Jenkins byl navíc poradcem prezidenta RAND Corporation po odchodu ze Speciálních sil. Mezi další poradce RAND v době Jenkinsova angažmá patřili Donald Rumsfeld, Frank Carlucci z Carlyle Group, Condoleezza Riceová a člen PNACu Francis Fukuyama.
Snad nejzajímavější Jenkinsovou aktivitou ve vztahu k 11. září bylo jeho členství v Komisi Bílého domu pro bezpečnost letecké dopravy na konci devadesátých let. V této funkci Jenkins spolupracoval s ředitelem CIA Johnem Deutchem a Jamesem Abrahamsonem ze společnosti Securacom, která po bombovém útoku v roce 1993 zajišťovala bezpečnostní služby pro WTC integrací různých elektronických bezpečnostních systémů instalovaných v budovách.
Komise, s Abrahamsonem, Deutchem a Jenkinsem, doporučila, aby všechna dopravní letadla a systém Wide Area Augmentation System FAA byly vybaveny modernizovaným systémem GPS. Někteří autoři teoretizují, že autopilotní systémy řízené GPS na dálku převzaly kontrolu nad letadly unesenými 11. září.
Securacom přebírá kontrolu?
Diskuze o Světovém obchodním centru by nebyla úplná bez bližšího pohledu na zmíněnou Securacom, kde James Abrahamson pracoval souběžně se svou rolí po Jenkinsově boku v komisi pro bezpečnost letecké dopravy Clintonova Bílého domu. Securacom začal pracovat pro WTC po bombovém útoku v roce 1993. Firma se později přejmenovala na Stratesec poté, co proti ní menší společnost Securacomm podala žalobu. Soud konstatoval pokus Securacomu žalobce finančně „pohřbít" prostřednictvím „šikanózních žalob".
Kromě Abrahamsona z Komise pro bezpečnost letecké dopravy ve Stratesecu zasedali i Wirt Walker III, příbuzný rodiny Bushů, a Marvin Bush, bratr George W. Bushe. Marvin Bush seděl ve správní radě v letech 1993 až 2000 a odešel pracovat pro HCC Insurance, jednu z mnoha firem poskytujících pojistné krytí WTC.
Stratesec měl ve světle útoků z 11. září několik zajímavých klientů. Nejenže zajišťoval bezpečnost WTC, ale měl rovněž bezpečnostní kontrakty s United Airlines a letištěm Dulles. Dalším pozoruhodným klientem Stratesecu bylo Los Alamos National Laboratory, které vyvinulo termitové elektrické rozbušky. Metoda dynamické plynové kondenzace pro výrobu termitu byla průkopnicky vyvinuta Waynem Danenem a Stevem Sonem právě v Los Alamos National Laboratory.
Memorandum FBI popisuje, jak úřad zvažoval vyšetřování možného insider tradingu ve vztahu k 11. září u Stratesecu poté, co zjistil, že mezi 6. a 10. zářím bylo nakoupeno 56 000 akcií Stratesecu. Akcie Stratesecu vyskočily z 0,75 dolaru za kus na 1,49 dolaru po znovuotevření trhů po útocích, letištní bezpečnostní systémy společnosti byly po útocích v mnohem větší poptávce. Vyšetřování nakonec neproběhlo, memorandum FBI uvádí, že „nebyly zjištěny žádné vazby na terorismus ani jiné negativní informace".
Profitéři? Pachatelé?
Severní věž zasáhl let American Airlines 11 mezi 93. a 99. patrem. Jediný nájemce, Marsh and McLennan, zabíral všechna tato patra i jedno patro nad bodem dopadu. Nájemci WTC zodpovídali za veškeré úpravy pronajatých prostor. Marsh provedl protipožární nástřik pater 93–100. Firma navíc demolovala patra 95–98, než aktualizovala požární alarm a sprinklery na těchto patrech. Marsh provedl úpravy 94. patra v roce 1998 a 95. patra v roce 2000.
Předsedou představenstva a generálním ředitelem Marsh and McLennan v době 11. září byl Jeffrey Greenberg. V roce 1993 koupila American International Group (AIG), finanční a pojišťovací společnost, 23% podíl v Krollu. V čele AIG stál Maurice Greenberg. Jeho syn Jeffrey Greenberg dva roky po akvizici podílu v Krollu ze strany AIG odešel z AIG do Marsh and McLennan.
Greenberg byl členem Rady pro zahraniční vztahy (CFR) a správcem Brookingsova institutu. Lee Hamilton, spolupředseda Komise pro 11. září, byl rovněž správcem Brookingsova institutu. Generální ředitel Marshe Jeffrey Greenberg se v době útoků nacházel na Midtownu v centrále společnosti, odkud měl „nerušený výhled na dolní Manhattan" a viděl „kouř stoupající z One World Trade Center a ohnivou kouli vybuchující z druhé věže."
Greenberg z pozice v Marshi odešel poté, co ho newyorský státní prokurátor Elliot Spitzer obvinil z provozování úplatkářského systému, „Greenberg ovšem nikdy nebyl obviněn z žádného protiprávního jednání, kdežto Spitzera později pohltil skandál s prostitutkou." Maurice Greenberg byl rovněž na Spitzerově mušce, Spitzer tvrdil, že AIG se účastnila fiktivních zajišťovacích transakcí a pochybných účetních praktik.
AIG má pestrou historii, která vyvolávala otázky ohledně monumentálního vládního záchranného balíku po roce 2008, stejně jako kolem vazeb firmy na předchůdce CIA, Úřad strategických služeb (OSS), a obvinění z praní peněz údajně souvisejícího s obchodem s kokainem přes Mena v Arkansasu v době, kdy byl Bill Clinton tamním guvernérem.
Paul Bremer pracoval jako generální ředitel Marsh Crisis Consulting, dceřiné firmy Marsh and McLennan. A možná ne tak náhodou vystoupil jen pár hodin po útocích v televizi MSNBC, aby oznámil, že za útoky stojí Usáma bin Ládin. Bremer a 1 700 dalších zaměstnanců Marshe měli kanceláře v Severní věži v patrech 93 až 100, přesně v zóně nárazu. Při útocích zahynulo 294 zaměstnanců Marshe, kdežto Bremer klidně a soustředěně hovořil před kamerou, stejně jako jeho kolega z WTC Hauer.
Bremer zastával různé funkce na ministerstvu zahraničí, nějaký čas pracoval jako asistent Henryho Kissingera. Bremer byl výkonným ředitelem Kissinger Associates. Kissinger Associates měla hluboké vazby na BCCI — banku propojenou se světem zpravodajských služeb, která se nakonec zapletla do skandálu. Skandál BCCI zahrnoval praní špinavých peněz z drog, finanční podvody, obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování a financování terorismu. Ronald Reagan jmenoval Bremera v roce 1986 zvláštním velvyslancem a koordinátorem pro boj s terorismem. Po odchodu z Marshe George W. Bush v roce 2003 jmenoval Bremera prezidentským vyslancem pro Irák a Bremer se stal hlavním výkonným orgánem země v rámci Koaliční prozatímní správy.
Paul Bremer zasedal také ve správní radě společnosti AkzoNobel, výrobce protipožárního nástřiku pro mrakodrapy nazvaného Interchar. Bremer byl rovněž členem mezinárodního poradního výboru japonské firmy Komatsu, která vyrábí těžební, stavební a vojenské vybavení. V roce 1996 si Komatsu nechal patentovat termitové zařízení, které dokáže „bourat betonové konstrukce s vysokou účinností a zároveň předcházet vedlejším problémům způsobeným hlukem, prachem, odletujícími úlomky a podobně."
Další osobou hodnou pozornosti je Stephen Friedman (nezaměňovat s Netanjahuovým přítelem z dětství), který v době útoků pracoval jako vedoucí řídící pracovník v Marsh and McLennan Capital Corp. Friedmanův životopis je jako seznam „kdo je kdo" západního establishmentu:
Absolvent Cornellu a člen elitního tajného spolku Quill and Dagger, se spolkovými vazbami na náměstka ministra obrany Paula Wolfowitze, Bushova bezpečnostního poradce Stephena Hadleyho a Clintonova poradce pro národní bezpečnost Sandyho Bergera (který byl později přistižen, jak strká dokumenty Komise pro 11. září do ponožek).
Předseda Brookingsova institutu, účastník Bilderbergského setkání a člen Rady pro zahraniční vztahy. Poradce George W. Bushe pro hospodářskou politiku, šéf Národní ekonomické rady a předseda Poradního výboru prezidenta pro zpravodajské služby. Zakládající člen správní rady In-Q-Tel, fondu rizikového kapitálu CIA, který investoval přes 2 miliony dolarů do Palantiru krátce po jeho založení. Posláním In-Q-Tel je investovat do špičkových firem ve prospěch národní bezpečnosti, včetně „nanotechnologií a chemických technologií".
Marsh, sídlící přímo v zóně dopadu na Severní věž v patrech 93–100, přišel při útocích o 294 zaměstnanců. Jeden šťastný přeživší, Richard Groves, který ten den přijel pozdě kvůli dopravní zácpě, odhalil propojení mezi společností AIG a Marshem, software Silverstream, jenž byl údajně využit k přesunu peněz přes WTC během útoků 11. září.
Rok před 11. zářím si Marsh najal Silverstream na vytvoření digitálního propojení mezi Marshem a jeho klienty za účelem bezpapírových transakcí. Silverstream již dodal podobný software firmám jako Alex Brown, Deutsche Bank a Morgan Stanley, ale software vytvořený pro Marsh dalece přesahoval to, co Silverstream vyvinul pro ostatní. Richard Andrew Grove, obchodník, který za Silverstream tento projekt vedl, si všiml podezřelých nesrovnalostí ve fakturaci. Objevil objednávky v hodnotě 10 milionů dolarů u dodavatelů, kteří Marshi zjevně prodávali velké objemy podezřelého hardwaru.
Grove upozornil vedení Marshe na tyto anomálie. Někteří manažeři ho naléhavě žádali, aby mlčel. Jiní manažeři, ti, kterým Grove důvěřoval, zahynuli 11. září během konferenčního hovoru, na který Grove přijel kvůli dopravní zácpě pozdě. Manažeři, kteří Groveovi říkali, ať mlčí, byli právě ti, kdo schůzku naplánovali, a kdo u ní chyběli.
Po 11. září byla k získání dat z pevných disků nalezených v troskách Ground Zero najata německá firma Convar. Článek CNN nazvaný Computer Disk Drives from WTC Could Yield Clues uvádí: „Byl zaznamenán nevysvětlitelný nárůst transakcí krátce před útoky, což vedlo ke spekulacím, že někdo mohl předchozí znalostí o teroristickém spiknutí profitovat přesunem peněz. Protože však zařízení mnoha finančních společností zpracovávajících transakce sídlila ve Světovém obchodním centru, zničeném při výbuších, nebylo dosud možné toto podezření ověřit."
Samostatný článek agentury Reuters informoval o tomto podezřelém nárůstu transakcí: „Podezření zní, že k rozesílání finančních příkazů a autorizací byly využity důvěrné informace o útoku, v přesvědčení, že v nastalém chaosu budou pachatelé mít přinejmenším slušný náskok. Samozřejmě je možné, že neobvyklý nárůst obchodního objemu měl naprosto legitimní důvody. Může se ukázat, že se Američané v to úterý ráno prostě vrhli na nákupy. V tuto chvíli však řada transakcí nemá vysvětlení. Nejen objem, ale i velikost transakcí dalece přesahovaly běžné hodnoty pro takový den. Existuje podezření, že k nim mohlo dojít záměrně, s cílem využít chaosu."
Jeden z expertů Convaru na obnovu dat řekl: „Existuje podezření, že někteří lidé měli předběžné znalosti o přibližném čase nárazů letadel, aby mohli přesunout částky přesahující 100 milionů dolarů. Počítali s tím, že záznamy o jejich transakcích budou po zničení sálových počítačů nevypátratelné."
Někteří spekulují, že právě technologie propojující Marsh s jeho klienty prostřednictvím Silverstreamu posloužila k provedení těchto transakcí.
Bývalý důstojník losangelské policie a investigativní novinář Michael Ruppert uvedl, že jeden z elektronických klientů Marshe — Deutsche Bank — měl své počítačové systémy těsně před útoky ovládnuty zvenku: „Řekl bych, že do týdne od útoků, musel bych se podívat do knihy, mě kontaktovala spousta lidí z oficiálních zdrojů, kteří kladli řadu otázek. Jeden konkrétní člověk byl mimořádně důvěryhodný. Naprosto mě přesvědčili, že pracovali v Deutsche Bank v Dvojčatech, a velmi jasně mi řekli, že v okamžicích těsně před útoky a během nich, šlo o čtyřicetiminutové okno mezi nárazem prvního letadla do WTC a nárazu druhého — byly počítače Deutsche Bank v New Yorku ‚převzaty'.
Naprosto ovládnuty a řízeny zvenčí. Proběhlo masivní mazání dat, masivní stahování dat a pohybovaly se nejrůznější věci. A ten člověk velmi jasně řekl, že nikdo v kancelářích Deutsche Bank ve věžích neměl v té chvíli ze svého terminálu možnost tomu zabránit." Convar nikdy nepotvrdil, zda byl unikátní software Silverstream od Marshe mechanismem, skrze nějž tyto rozsáhlé transakce bezprostředně před útoky proběhly.
Výbušné souvislosti
Let United Airlines 175 narazil do jižní stěny Jižní věže od 77. do 85. patra. Jedna z firem v zóně dopadu, Baseline Financial Services, měla kanceláře v 77. a 78. patře Jižní věže. Firmu vedl Joseph Kasputys. Kasputys stál v čele společnosti Primark od roku 1987 do roku 2000. Primark po určitou dobu vlastnil Triad International Maintenance Company, firmu provádějící modifikace letounů Boeing. Baseline podle NIStu provedl úpravy v jihovýchodní části 78. patra, tedy přesně v místě, kam později udeřil let 175.
V 91. patře Jižní věže měla kanceláře Washington Group International. Tato stavební a těžební firma převzala vládní servisní divizi Westinghouse Environmental Services Co., společnosti provozující Savannah River National Laboratory. Washington Group provozovala Savannah od roku 1999 do konce kontraktu s ministerstvem energetiky v roce 2009. Laboratoř Savannah sdílela technologie s Lawrence Livermore Labs od roku 1997. Savannah vyvinula technologii sol-gel. Lawrence Livermore Labs použila sol-gel při výrobě nanotermitu. Zajímavá poznámka: laboratoř Savannah pomáhala při záchranných operacích po 11. září.
E. Preston Rahe Jr. se v roce 2000 stal prezidentem Westinghouse Environmental Services Co. po jmenování Washington Group po převzetí. Později Rahe přešel do Lawrence Livermore National Security, řídícího dodavatele Lawrence Livermore National Laboratory, jejž založily Washington Group International, Bechtel, Kalifornská univerzita a Amentum — Rahe zastupoval zájmy Washington Group International.
Zasedal ve správní radě; v poradním výboru byl John Gordon, bývalý poradce pro vnitřní bezpečnost a zástupce poradce pro národní bezpečnost George W. Bushe. Gordon byl také zástupcem ředitele CIA od října 1997 do června 2000 a zasedal i v Radě národní bezpečnosti Bushe staršího.
Kevin Ryan upozorňuje, že Gordon musel úzce spolupracovat s A. B. Krongardem, výkonným ředitelem CIA. Krongard je některými podezříván z insider tradingu v souvislosti s 11. zářím, neboť firma Alex Brown Inc., kterou vedl do roku 1998, nakoupila značné množství podezřelých prodejních opcí na United Airlines těsně před útoky.
V roce 1996 Washington Group International převzala Morrison Knudsen Co., stavební a inženýrskou firmu se zkušenostmi s demolicemi budov, Seattle Daily Journal of Commerce informoval, že firma byla najata Americkým armádním sborem inženýrů k demolici více než 200 budov.
Uvnitř Pentagonu zastával v době 11. září funkci kontrolora rozpočtu Dov Zakheim, který předtím pracoval pro SPC International, dceřinou firmu Systems Planning Corporation. SPC vyvinula „systém ukončení letu" pro americkou armádu a na svém webu uvádí, že poskytuje „plně redundantní systém na klíč pro řízení bezpečnosti střelnic a zkušebních letů pro dálkové řízení a ukončení letu vzdušných zkušebních prostředků."
Divize SPC pro požární bezpečnost a krizový výzkum, Tridata Corporation, po bombovém útoku v roce 1993 provedla pro americkou Správu protipožární ochrany analýzu bezpečnosti WTC. Jako kontrolor rozpočtu Pentagonu zodpovídal Zakheim za dohled nad oněmi 2,3 biliony dolarů, o nichž Donald Rumsfeld oznámil, že je nelze dohledat, den předtím, než letadlo udeřilo do oddělení rozpočtových analytiků Pentagonu.
Epitaf
Veřejnosti bylo bezprostředně po útocích sděleno, jaké názory spadají do úzce vymezeného koridoru povolených stanovisek a sdělili to lidé jako Ehud Barak, Jerome Hauer a Paul Bremer. Řekli nám, že útoky byly selháním představivosti, přestože lidé zodpovědní za bezpečnost komplexu WTC právě takový scénář předvídali.
Řekl nám to Jerome Hauer, člověk, který pracoval ve Světovém obchodním centru a předtím zastával pozici ve firmě držící patenty na termit a vyvíjející protokoly pro zvládání antraxových dopisů. Řekl nám, že výbušniny použity nebyly. Žádné systémové selhání představivosti se nekonalo. Jedenáctého září systém fungoval přesně tak, jak byl navržen.
A aby bylo jasno: uvedení jména jakéhokoli jedince nebo skupiny nemusí nutně znamenat přímou účast na 11. září. Nepředstavuji si útoky jako kreslený film, v němž každou zmíněnou osobu někdo pozval do zakouřené místnosti a sdělil jí roli ve spiknutí. Moc takhle nefunguje a zpravodajské operace také ne.
Přinejmenším většinou. Díváme se na síť, ekosystém zpravodajských operativců, soukromých zájmů, sionistických agentů a právních čističů se sdílenými zájmy, institucionální provázaností a ideologiemi. Jedenáctého září ti, kdo byli přímo zapojeni, věděli, že se na fungování tohoto systému mohou spolehnout. Smyslem popisu vazeb této sítě na WTC, letiště a celý širší mechanismus je ukázat, jak takové spiknutí mohlo prakticky proběhnout, aniž by jeho provedení připomínalo špatně napsaný akční film z osmdesátých let.
Vnější vrstva — aktiva napojená na izraelskou rozvědku — zajistila vlastnictví komplexu Světového obchodního centra a bezpečnost letišť, sledovala muže, kteří údajně unesli letadla, dosadila do klíčových pozic lidi ochotné zamést stopy a prostřednictvím BBC dodala příběh, který vyhovoval jejím záměrům.
Vnitřní vrstva, prostřednictvím pochybných nájemců typu Kroll a Stratesec, byla v pozici zajistit, aby veškerá vnitřní logistika v budovách proběhla bez vady, jakmile vnější vrstva prostředí zpacifikovala.
Hnutí za pravdu o 11. září z velké části ignoruje materiální, dokumentově podložené důkazy o podezřelých nájemcích, finančních podvodech, zpravodajských operativcích a právním kličkování a raději se zaměřuje na debaty kolem okrajové fyziky nebo povrchních konspiračních teorií s neurčitými pachateli, místo aby jmenovalo jména.
Mainstreamový příběh, podle nějž šlo v 11. září jen o selhání představivosti a pravda je příliš složitá na to, aby se dala rozplést, pomíjí fakt, že plán je veřejně k nahlédnutí. Leží ve firemních rejstřících, v datech ukončení nájemních smluv, v archivovaných článcích a v uniklých dokumentech FBI.
Plán je nakreslený.
Otázka zní: co s ním uděláme?
