Narodil se v Hrabyni nedaleko Opavy 17. srpna 1880. Po maturitě na gymnáziu v Opavě pokračoval na studiích práv na českojazyčné Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde navštěvoval výběrový seminář teorie národního hospodářství Albína Bráfa.
Zvláštností bylo, že sip rofesor Bráf do svého semináře studenty zásadně vybíral a semináře pak probíhaly v jeho bytě v Palackého domě. Karel Engliš se tak od počátku zařadil do velké skupiny a silné generace českých národohospodářů a budovatelů, kterou Albín Bráf připravil. Profesor měl zvyk, že mírně popostrčil své nadané studenty na vhodné pracovní místo s ohledem na zaměření svých žáků. Jelikož u mladého Engliše pozoroval sklony k exaktní vědecké metodice, doporučil svého žáka do Zemského statistického úřadu, odkud po několika letech přešel na statistický odbor Ministerstva obchodu ve Vídni. Práce se statistickými daty je nepochybně vhodný úvod k vědecké práci.
Engliš byl ale činný také politicky. Už v letech 1913 až 1918 působil jako poslanec v Moravském zemském sněmu, což mu otevřelo cestu k působení v Národním shromáždění v letech 1918-1925 za Národní demokracii. Rašínova příprava měnové odluky, kterou podporoval, ho povzbudila ke zpracování vědecké ankety předních osobností průmyslového, ekonomického a akademického života. Tato anketa není veřejnosti příliš známá.
Englišův zájem o vědu a samotná odluka u něj vyvolávala zájem o metodu vědeckého zkoumání. A právě vědecké sklony mohl uplatnit jako profesor národního hospodářství na právnické fakultě nově vzniklé Masarykovy univerzity, kde působil jako její první rektor. Zde rozvinul později svoji teleolologickou teorii, jakožto originální a unikátní český ekonomický myšlenkový směr. Teorii popsal v roce 1930 v publikaci Teleologie jako forma vědeckého poznání.
Polemika mezi Englišem Rašínem
Odluka československé měny od rakouské byla spojena s deflační politikou, což vyvolávalo silnou polemiku mezi Englišem a naším dalším ekonomickým velikánem Aloisem Rašínem. Lapidárně můžeme popsat tehdejší situaci tak, že koruna byla silně nadhodnocená, a to pak podvazovalo domácí průmysl. V letech 1929-31 působil jako ministr financí a úspěšně zvládl krizové hospodářské období. O několik let později usedl do křesla guvernéra Národní banky, a to mu rozvázalo ruce k provedení první devalvace české koruny v roce 1934.
Po válce působil jako poslední svobodně zvolený rektor University Karlovy v letech 1947-1948. Odtud však byl již 25.února 1948 Ústředním Akčním výborem pod vedením Jiřího Pelikána tzv. vyakčněn, čili vyhozen. Studenti na protest utvořili špalír, kterým poslední svobodně zvolený rektor potupně odešel z rektorátu.
Zanedlouho dopadly prověrky Akčních výborů také na studenty, kteří vyjádřili nesouhlas s jeho vyhozením. Zvláště na právnické fakultě byly čistky nejtvrdší, proto se celkový počet studentů po únorů 1948 snížil na jednu třetinu! Komunisté dokonce odebrali Englišovi potravinové lístky, takže žil v chudobě v domku bez elektřiny v rodné Hrabyni.
Společnost Karla Engliše
Zemřel v roce 1961 a to už byla přece jenom volnější atmosféra, než v padesátých letech, a tak si rektor Masarykovy univerzity při smuteční řeči na pohřbu nasadil na krk rektorský řetěz, který měl dosud schovaný v kapse.
Po roce 1989 se Englišův žák prof. František Vencovský zasloužil o vznik Společnosti Karla Engliše, která připomínala zejména mladším generacím jeho odborné dílo. Nutno připomenout, že Engliš psal těžkým hutným jazykem a jeho práce nejsou úplně vhodné pro úvod do studia národního hospodářství. Pro zájemce o vhled do odborné polemiky mezi Englišem a Rašínem ohledně měnové politiky mohu doporučit knížku Jaroslava Koláříka s názvem Peníze a politika (1930).
K připomínce památky prof. Engliše se připojil také Spolek českých právníků Všehrd, který vydal hned v roce 1990 krátce po svém obnovení poválečnou učebnici s názvem Hospodářské soustavy - pochopitelně s předmluvou prof. Vencovského.
