Dne 14. dubna 1912 narazil během své první plavby luxusní parník Titanic do ledovce. Loď se potopila v ledových vodách severního Atlantiku, 375 mil od Newfoundlandu, za pouhé dvě hodiny a 40 minut. Na palubě bylo 2 224 pasažérů a členů posádky, avšak k dispozici bylo pouze 20 záchranných člunů s kapacitou pro 1 178 osob. Tato zásadní chyba přispěla k tragické ztrátě 1 514 životů.
Tato lidská tragédie měla také významné spojení s historií pojišťovny Lloyd’s, kde byl Titanic pojištěn na částku přesahující 1 milion liber.
V době katastrofy byly trh a média teprve na počátku využívání bezdrátové telegrafie pro komunikaci s loděmi na moři. Lloyd’s významně přispěl k rozvoji této technologie a ve spolupráci s vynálezcem Guglielmem Marconim zřídil signální stanice od Cornwallu po Kanadu, aby lodě připlouvající přes Atlantik mohly komunikovat se zemí.
Signální stanice Cape Race v Halifaxu v Novém Skotsku byla první, která zachytila zprávu o potápějícím se Titanicu. Ostatní signální stanice vydávaly protichůdné zprávy, což vedlo k velkému zmatku. Ještě dva dny poté některé noviny věřily, že Titanic přežil a je vlečen do Halifaxu.
Lloyd’s však situaci pochopil správně. Pojišťovatelé začali obchodovat s tzv. “overdue insurance” – formou zajištění běžně nakupovanou po námořních incidentech.
Chicago Record Herald z 16. dubna informoval o zvýšených emocích na trhu pod titulkem “Lloyd’s blízko panice: Včera byly v pojišťovacích místnostech Lloyd’s svědky vzrušujících scén. Pojišťovací ztráty za posledních šest měsíců nemají v historii Lloyd’s obdoby u linií největší třídy. Jak Delhi, tak Oceana byly zničeny, a nyní přichází katastrofa Titanicu…”
Prestižní riziko
Jen několik měsíců předtím, 9. ledna 1912, přišel makléř Willis Faber & Co do pojišťovací místnosti Lloyd’s, aby pojistil Titanic a jeho sesterskou loď Olympic jménem společnosti White Star Line.
Bylo to považováno za prestižní riziko, přičemž krytí pouze pro trup činilo 1 milion liber. Několik syndikátů Lloyd’s podepsalo smlouvu, pokrývající částky od 10 000 do 75 000 liber. Willis dokázal vyjednat příznivou prémii pro tuto hrdě “nepotopitelnou” loď ve výši pouhých 7 500 liber.
Lloyd’s platí v plné výši
Navzdory vysokým nárokům vyplývajícím z této tragédie pojišťovatelé vyplatili plnou částku do 30 dnů. Z pohledu Lloyd’s bude Titanic dlouho připomínán jako jedna z největších ztrát na trhu, vedle významných přírodních a lidských katastrof, jako byla ztráta HMS Lutine v roce 1799, zemětřesení v San Franciscu v roce 1906 a o necelých sto roků později útoky z 11. září, hurikán Katrina a japonské zemětřesení a tsunami v roce 2011.
