Nejctihodnější královno,
Láska, kterou chovám ke svému Bohu, králi a vlasti, mi nesčetněkrát dodala odvahu i v těch největších nebezpečích. Nyní mě však čest zavazuje k tomu, abych si dovolil obrátit se na Vaše Veličenstvo s tímto krátkým pojednáním. Jestliže je nevděk smrtelným jedem všech čestných ctností, pak bych se provinil tímto zločinem, kdybych opomenul jakýkoli způsob, jak projevit svou vděčnost.
Tak se stalo, že před deseti lety, když jsem byl ve Virginii a upadl do zajetí mocného náčelníka Powhatana, dostalo se mi od tohoto velkého divocha nečekané laskavosti, zejména pak od jeho syna Nantaquause, nejstatečnějšího, nejurozenějšího a nejodvážnějšího muže, jakého jsem kdy mezi divochy spatřil. A především od jeho sestry Pocahontas, králi nejdražší a nejmilovanější dcery, tehdy dívky ve věku dvanácti či třinácti let, jejíž soucitné a laskavé srdce se slitovalo nad mým zoufalým osudem. Jelikož jsem byl prvním křesťanem, kterého kdy tento pyšný král a jeho drsní dvořané spatřili, ocitl jsem se zcela vydán do jejich moci. A přestože jsem byl jejich smrtelným nepřítelem, nemohu říci, že bych pociťoval jakoukoli nouzi, kterou by nebyli ochotni zmírnit, a to navzdory všem jejich výhrůžkám.
Po šesti týdnech vykrmování v jejich dvorském prostředí, právě v okamžiku mé nastavší popravy, se Pocahontas vystavila nebezpečí a riskovala vlastní život, aby zachránila ten můj. Nejenže se jí podařilo obměkčit otce, ale také zajistila, že jsem byl bezpečně dopraven zpět do Jamestownu. Tam jsem nalezl pouhých osmadvacet ubohých, nemocných a hladovějících osadníků, kteří se snažili udržet přítomnost Angličanů na rozlehlých územích Virginie. Bylo to ubohé společenství, jež by se bez potravy od domorodců nevyhnutelně ocitlo v záhubě. A právě Pocahontas byla tou, která nám tento přísun jídla zajišťovala.
Navzdory těmto událostem, když proměnlivý osud obrátil mír ve válku, Pocahontas se neváhala znovu postavit nebezpečí a navštěvovala nás i přesto, že její lid se s námi ocitl ve sporu. Mnohokrát pomohla urovnat naše rozepře a zachránila nás před hladem. Nevím, zda ji její otec k tomuto jednání vyslal z diplomatických důvodů, nebo zda tak učinila z vůle Boží, nebo snad ze své neobyčejné náklonnosti k našemu lidu – ale jedno vím jistě: když její otec zosnoval můj únos, byla to ona, kdo mě v noci tajně varoval, a tím mi zachránila život, neboť kdyby ji při tom Powhatan odhalil, bezpochyby by ji zabil.
Jamestown navštěvovala se svým průvodem stejně svobodně jako otcovo sídlo a po dobu dvou až tří let byla – hned po Boží vůli – tou, která udržela naši kolonii při životě, zachránila ji před hladem a naprostým zničením. Bez její pomoci by se Virginie možná nikdy nestala tím, čím je dnes.
Po mém odjezdu se však situace změnila a následovala dlouhá a vyčerpávající válka mezi jejím otcem a naší kolonií. Po celé toto období o Pocahontas nebylo slyšet. Po dvou letech byla sama zajata a dalších téměř dva roky držena v zajetí. Tímto činem byla kolonie zachráněna, byl uzavřen mír a nakonec se Pocahontas vzdala svého domorodého způsobu života, přijala křest a stala se manželkou anglického gentlemana, s nímž nyní pobývá v Anglii. Je první křesťankou ze svého národa, první Virginčankou, která hovořila anglicky, a první domorodou ženou, která se provdala za Angličana a měla s ním dítě. Pokud je můj úmysl správně pochopen, jedná se o skutečnost, která si zaslouží pozornost a pochopení Vašeho Veličenstva.
Nejmilostivější královno, vyložil jsem Vám události, které by Vám historie mohla vyprávět v širších souvislostech – a ačkoli by Vám je mohl předložit učenější člověk, nikdo tak nečiní s větší upřímností než já. Nikdy jsem nežádal nic pro sebe, ani od státu, ani od nikoho jiného – jen mé skromné postavení a její mimořádná zásluha mě vedou k tomu, abych se nyní opovážil pokorně Vás prosit, abyste ji přijala s náležitou úctou.
Nechť Vaše královská náklonnost shledá, že tato žena je hodna Vaší pozornosti, i když jí o ní píše někdo tak nehodný jako já. Její manžel nemá prostředky na to, aby ji připravil na službu u dvora, a tak nejmenší, co mohu učinit, je toto svědectví, neboť nikdo jiný ji nepoznal tak jako já. A právě proto, že je ženou neobyčejného ducha, i když drobné postavy, věřím, že pokud by se jí nedostalo patřičného přijetí, mohla by její láska k nám a ke křesťanství přerůst ve znechucení a hněv, který by veškeré dosavadní dobro obrátil v nejhorší zlo.
Naprotitomu, pokud tak velká královna prokáže této ženě poctu, kterou si zaslouží za svou laskavost vůči Vašim poddaným, věřím, že by ji to naplnilo nesmírným štěstím a nadšením a vedlo k tomu, po čem Vaše Veličenstvo i všichni čestní poddaní Jeho Veličenstva nejupřímněji touží.
S veškerou pokorou líbám Vaše milostivé ruce, Kapitán John Smith
