Plameny luk hoří za tebe nad nebem v kalíšcích a v houslích trav tvé rty jen tu a tam z nich světlo zalétne v tkáň bolesti
čas proudí otevřen a skloněn v zrcadlo k soucestím a jak se naše setkání do nebes mění v sloup květ ožehuje oči dní
kalichy zavřené, bludné kameny jar jdeme dnem bolestí odjinud postřehnuti snad jako tělo bříz jež ulétá své smrti
