Tvou ruku jsem našel už chladnou Tak jsem se snažil ze všeho číst ale lidé byli kolem a všechno rušili Až potom v lese (v samotě lesa) borovice Hrbolky pryskyřice mi rozsvítila. Ta ruka byla živá a oživly naše dny
V ústech poslední stopy spěchu všech lidí i zvířat Šel jsem zpět k začátku. Hořel tam těžký prsten Ne polibek ale spojená ústa a z úst do úst krev to slovo jsem těžko četl Jak zápalnice květů než se otevrou slyšel jsem tlouci srdce
Že z daleka jde oheň a všechny naše omyly jsou sutiny a ničí jeho chválu A do daleka míří míza rukou že všechno je tvé a je to dláto Srpek měsíce načínal teplo druhu pohádek ve sněhu schoulených chalup A v tichu označovalo se zlato
Tvou ruku jsem našel chladnou protože v tolika lidech kolem jsi byl sám smeten Neunesl jsem pro ni pomoc a odložil s tebou i tvůj stín Kyvadlo kroků V hrdle kost A oči prodaný prsten Tak jsem si přišel pro pláč který nedokončím
/ / /
Dnes večer ještě jezy šly a s těžkou mincí hlídač říjen Ale už vyzvala je noc a hřebec se prohnul a zachvěl Nosními dírkami varuje krev ale už míjen Zlatoplavec je list a platí královsky ale jak žebrák potom odcházel
Ty morózní plísně do všech kloboučků a stružek v louku lehly Malíř promoklý a kulhavý a že se směje to tak břízu bolí Svist asfaltu jen pryč Do očí souboje vzduch zvedly Ty samobiče vítr krotí bez citu na rozoraném poli
Jen vysoká okna na západ vřou ještě léto střemhlavující sen Říci kupředu Zvraceti rozkazy jak čas je pod bičem Ty zvahadlované lži přibíjet do slunečnic motýlům do křídel Jak vybuchuje pohár letních hvězd v poslední květině
Dnes večer ještě platí zlato ale tvář žírá čerň Zbabělci schoulené chalupy a ticho že přece jen musíš žít Kam zdvihnout dýku Je z ní trn Kde strhnout oheň Není v čem A spelení a spíjení zavírá žal a i ten žal je plný chuti odejít
