Před padesáti lety varoval James Burnham Západ: Pokoušet se smířit s komunismem místo jeho rozhodného boje znamená spáchat sebevraždu. Zda je komunistická ideologie mrtvá, nebo stále žije pod novým převlekem, zůstává navzdory současným názorům otevřenou otázkou, ale v každém případě jen slepí nebo klamající mohou ignorovat novou hrozbu. Zdá se, že Západ přežil komunistický útok, jen aby čelil snad ještě hrozivější tsunami masové migrace, která není zaměřena na to, aby Západ obarvila na červeno, ale aby ho utopila. Burnhamovo zkoumání slabin Západu je dnes důležitější než kdy dříve.
Burnhamova diagnóza zněla, že Západ trpí „tím, co Američané nazývají liberalismem definovaným jako ideologie západní sebevraždy… verbální systematizace, která motivuje a ospravedlňuje zmizení západní civilizace a smiřuje nás s tím.“
I když je pro mě nemožné nesouhlasit s obviněním, jehož základní pravdu může popřít jen liberál, cítím při čtení Burnhamových opakovaných varování určité nepohodlí. Tato varování začínají a končí knihou: „Nemyslím tím, že liberalismus je nebo bude odpovědný za zmenšení a možný zánik západní civilizace, že liberalismus je jeho příčinou.“ „Liberalismus nezahájil úpadek a nelze ho za něj vinit.“ A znovu: „Tato kniha se v žádném případě nezabývá vyvracením liberalismu.“ Mám dojem, že Burnham obchází problém bez toho, aby dokázal najít jeho jádro: Jeho úvahy si jistě zaslouží pozornost, ale ještě více přepracování.
Burnham definuje liberalismus prostřednictvím 19 různých tvrzení. Domnívám se však, že všechna lze shrnout pod dvě hlavní oblasti.
Liberalismus jako ideologie
Podle Burnhama je liberalismus ideologií—tj. vizí světa, která nemá v podstatě nic společného s realitou (a je proto imunní vůči racionální nebo faktické kritice). Podstata této vize spočívá v tom, že člověk je bytostí, jejíž jedinou vadou není hřích, ale sklony k iracionalitě. Tuto vadu lze napravit jednak úplným odstraněním minulosti považované za odpornou k racionalitě a jednak vzděláním, které jsou všichni lidé jako údajně racionální bytosti schopni přijmout. Liberalismus nakonec zosobňuje pokrok a naději na příchod světa bez válek díky absenci vnitřních hranic, kde by všichni lidé byli rovnými občany zapojenými do neustálé výměny názorů.
Liberalismus jako welfare státnost
Burnham dále poznamenává, že moderní liberalismus více či méně opustil ideál individuální svobody a kolektivní volnosti ve prospěch welfare státnosti: „Moderní liberálové souhlasí s tím, že vlády mají pozitivní povinnost zajistit svým občanům zaměstnání, jídlo, oblečení, bydlení, vzdělání a zdravotní péči.“ Jinými slovy moderní liberalismus si osvojil roucho svého údajného nepřítele—socialismu.
Z těchto dvou bodů vyplývají jeho hlavní námitky:
- Liberalismus má tendenci proměnit revoluci v systém a ignorovat zkušenosti a moudrost minulosti.
- Posun liberalismu k welfare státnosti činí tuto ideologii špatně vybavenou pro boj se socialismem nebo komunismem.
Nezodpovězené otázky
Burnhamova kritika však vyvolává více otázek než odpovědí:
- Jak souvisí myšlenka vzdělávání lidstva k racionalitě se sebevraždou?
- Proč kult individuální svobody přerostl v kult státu?
- A pokud liberalismus skutečně podporuje sebevraždu Západu, proč se stal dominantní ideologií?
Burnham připouští: „Nevím,“ co způsobilo „mimořádně rychlý úpadek Západu… prohlubující se ztrátu důvěry západních vůdců v sebe sama.“
Podstata problému
Burnhamova analýza selhává zejména proto, že nedokáže proniknout do jádra věci—do ducha moderního liberalismu. Tento duch spočívá v převrácení klasické představy svobody: Klasická svoboda znamenala žít podle své přirozenosti ve shodě s řádem vesmíru. Moderní svoboda však znamená odmítání jakýchkoli omezení—dokonce i vlastní přirozenosti.
Tento absolutní individualismus podle autora podkopává základy civilizace:
- Průměrný člověk již necítí povinnost k rodině, národu ani tradicím.
- Společnosti se mění na pouhé trhy sloužící individuálním potřebám.
- Bez pocitu sounáležitosti nemají Západní společnosti sílu k obraně ani k přežití.
Závěr
Burnhamova kniha je důležitým milníkem při zkoumání úpadku Západu. Přestože správně identifikuje roli liberalismu při tomto úpadku, nedokáže plně vysvětlit jeho příčiny. Hlavním problémem je podle autora moderní pojetí absolutní svobody jednotlivce, které vede k destrukci společenského řádu a hodnot nezbytných pro přežití civilizace.
