Manželství Johna Rolfa a Pocahontas zvané Matoaka, po křtu Rebecca(uzavřené 5. dubna 1614), bylo víc než jen svazkem dvou lidí před Bohem, ale stalo se jedním ze zapomenutých klíčových momentů kolonizace Severní Ameriky. Jenže historie se nakonec řítila po jiných kolejích - a jejich výsledkem byla Amerika, jak ji známe. Možná však scházelo málo, aby všechno bylo jinak.
Pocahontas byla dcera náčelníka Powhatana, vládce rozsáhlého svazu kmenů v oblasti dnešní Virginie, v níž zatím živořilo jen pár bělochů. Po neúspěchu první osady na ostrově Roanoke byl Jamestown, o nějž se hrálo, vůbec první anglickou osadou v Novém světě. Pocahontas proslula mimořádnou inteligencí, diplomatickými schopnostmi a podle svědectví Johna Smithe v sobě měla “královskou důstojnost”. V mládí se několikrát zasloužila o to, že anglická kolonie v Jamestownu přežila.
Disney ve slavném animovaném „eko“ filmu líčí její vztah se Smithem jako milostný příběh dvou poetických duší. iHstorické prameny však spíše dokládají, že byla opravdovou princeznou, diplomatkou a klíčovou politickou prostřednicí mezi dvěma světy – dokud se vztahy mezi Powhatany a Angličany nevyhrotily.
V roce 1613 ji zajal a držel jako rukojmí kapitán Samuel¨ Argall. Jenže stalo se něco neočekávaného: Místo návratu ke svému lidu se indiánská princezna rozhodla přijmout křest a stát se Rebeccou Rolfeovou. Šlo o osvícení Duchem svatým? Nebo rozhodnutí ze strachu?Měl to být geniální politický tah, nebo důsledek skutečné náklonnosti ke kolonistovi Johnu Rolfovi, za nějž se roku 1614 provdala?
Dnes si většina lidí spojuje Pocahontas s nasládlým filmem od Disneyho, který líčí její lásku k Johnu Smithovi. Nebo s o něco umělečtější verzí téhož, filmem Nový svět režiséra Terrence Malicka. Historicky však pro takový vztah neexistují důkazy: Naopak víme, že Pocahontas Smithovi říkala „otče“. Skutečný příběh Pocahontas je prostě mnohem složitější a hlubší – a měl zásadní dopad na vztahy mezi původními obyvateli Ameriky a evropskými osadníky.
Manželství z rozumu?
V každém případě je jisté, že sňatek Pocahontas a Johna Rolfa ukončil dlouhotrvající konflikty mezi Angličany a Powhatany a umožnil stabilizaci kolonie. Rolfe tvrdil, že k Pocahontas choval upřímnou náklonnost. Zároveň ale jeho dopisy ukazují, že si byl vědom politického a duchovního významu svého svazku s „první křesťankou virginského původu“ (jak ji nazval John Smith). Angličané viděli v Pocahontas důkaz, že domorodci mohou být přivedeni ke křesťanství a k civilizaci.
Možnášlo jen o politiku, o pokus legitimizovat kolonizační „projekty“. Ale možná také ne. Připomeňme, že dokud „trvala“ Pocahontas (a její otec, náčelník Powhatan), trval také mír mezi bílými přistěhovalci a původními Američany.
V roce 1616 Pocahontas odjela do Anglie, kde ji prezentovali jako „indiánskou princeznu“, důkaz úspěšné christianizace a soužití dvou kultur. Setkala se s královnou Annou, účastnila se společenských událostí a byla zobrazena na rytinách v evropském oděvu. Její přítomnost měla současně i „reklamní“ či propagandistický účel: Šlo o to nalákat nové kolonisty do Virginie.
Otrávena?
Během návratu do Ameriky Pocahontas náhle onemocněla a zemřela v Gravesendu ve věku pouhých 21 let. Přesná příčina její smrti není známa – spekuluje se o tuberkulóze nebo zápalu plic. Ale také o otravě – na níž by nepochybně měly zájem obchodní a politické kruhy. Zanechala po sobě syna Thomase Rolfa, který byl po její smrti ponechán na vychování v Anglii. Jako dospělý se vrátil do Virginie, kde se stal plantážníkem a zakladatelem jedné z nejvlivnějších rodin v kolonii. Jeho potomci žijí ve Virginii dodnes. A dodnes také zůstává mnoho otázek, před nimiž civilizace odkazující se ke Kristu – a přitom brutálně pohlcující civilizaci nezaloženou na technologiích - nemůže uhnout:
Láska zneužitá politickými zájmy?
Byla Pocahontas jen figurkou ve velké hře britského kolonialismu, nebo skutečně našla nový domov mezi Angličany? Její příběh totiž opravdu lze číst různými způsoby. Byla využita jako propagandistický nástroj k legitimizaci “nekřesťanské” kolonizace? To nepochybně. Sloužil její sňatek k politické stabilizaci Virginie? Také nepochybně.
Zároveň ale nelze vyloučit, že její vztah s Johnem Rolfem byl skutečným svazkem dvou milujících se lidí z odlišných světů, založeným právě na křesťanských zásadách. Dvou lidí, kteří se navzájem měli potenciál zachránit. Ona mnohokrát jeho smrtelné tělo. On její nesmrtelnou duši (sám říká, že to byl jeho hlavní motiv ke sňatku).
A bylo-li to „manželství z rozumu“, nemělo naznačit úplně jinýsměr soužití dvou kultur? Vždyť kdyby tento model “dobrovolnosti” přetrval, mohla být historie Severní Ameriky úplně jiná – založená nikoli na brutální genocidě a podrobení Indiánů, ale na vzájemném respektu a inspiraci.
Je to naivní?
Díky historickým dokumentům, které účastníkům protiproudní Akademie níže nabízíme, si můžete na počátek dějin „bílé“ Ameriky udělat názor sami- pohledem Johna Rolfa a Johna Smithe. Pohádka o “princezně Pocahontas” sice vypadá trošku méně sladce – ale právě proto stojí za to znát nejen Disneyho verzi.
Což ostatně platí pro celou velmi problematickou verzi “periodických dějin” počínající s osvícenstvím, kterou dnes vykládáme jako holý fakt. Ale to už je jiné téma, k němuž se ve Ztrátách a nálezech budeme ještě v mnoha případech vracet.
