Starší bratr sv. Konstantina-Cyrila, byl nejstarší ze sedmi dětí Drungaria Lva a jeho ženy Marie. Oba rodiče pocházeli z řecké patricijské rodiny. Podle některých zdrojů byla Marie dcerou byzantského císaře Konstantina VI. Podle jiných pramenů byla jejich maminka byla Slovanka, takže od ní slovanský jazyk dobře znali.
Oba byli v životě velice úspěšní – starší Metoděj se stal právníkem a politikem, vojensky spravoval jednu provincii, kde jako místodržící zastupoval vládu byzantského císaře. Mladší Konstantin byl učenec – jeden z nejlepších učenců tehdejšího světa. Učil na vyhlášené universitě v Konstantinopoli – Cařihradě (dnešní Istanbul), císař ho posílal do světa na nejtěžší učené debaty a politická jednání.
Michael (Metoděj) byl urostlé postavy a velmi inteligentní. Studoval v Soluni a v Cařihradu (Konstantinopoli). Právě v Cařihradu na studiu práv se pod dohledem otce připravoval po jeho vzoru k vojenské a státní správní službě.
Pro své nadprůměrné schopnosti byl mezi učiteli oblíben. Není tedy divu, že vlivem otce a jeho přátel byl brzy v roce 835 pověřen vysokým a odpovědným úřadem archonta, císařského místodržitele v Strymonském kraji severně od Soluně, obývaném Slovany.
Oba bratři byli také císařem pověřováni k různým misím. Byli například vysláni k Chazarům. To byl kmen, který sídlil mezi Krymem a Kaspickým mořem a řídil se židovskými zvyky, ale křesťanství nechtěli uznat. Zároveň uvažovali, že by přijali islám. Hledali, kde je pravda. Konstantin s nimi několik týdnů diskutoval a řídil se zásadou, že je chce v diskusích porazit, nikoli urazit. Nakonec uznali, že má pravdu, a mnozí z nich křesťanskou víru přijali a nechali se pokřtít. Nakonec jim chazarský chán moc děkoval, chtěl jim dát peníze, ale oni je odmítli. Místo peněz si vyžádali 200 řeckých zajatců, které chán držel ve vězení.
Když šli zpátky přes oblast, kde nebyla pitná voda, jen žlutá hořká voda, které se nedala pít, celá výprava zmírala žízní a Konstantin tam málem zemřel. Celý život byl fyzicky slabý a sužovaný nemocemi (zejména tuberkulózou). Řekl Metodějovi, aby ho tam nechali umřít. Ve víře v Boha řekl bratrovi: „Dej mi napít té hořké vody. Bůh, který proměnil hořkou vodu pro Izraelce, může tak učinit i pro nás.“ A skutečně – voda se změnila a dala se pít.
Později byli oba znechuceni politickými boji, stálými válkami a pokrytectvím. Chtěli naplnit svůj život lepším obsahem, dát mu vyšší poslání, a tak odešli do kláštera.
Odtud je povolal císař Michael III. s tím, že je chce vyslat do jakési neznámé rostoucí říše s názvem Velkomoravská. Nic moc o ní nevěděli. Jen to, že to jsou pohané a prý se začínají obracet ke křesťanství. Ale nemají písmo. A císař je tam chce vyslat na žádost velkomoravského knížete Rastislava, aby tam šířili křesťanskou víru, tedy poselství o Boží lásce a věčném životě.
Celé to velkolepé dobrodružství má několik rovin, včetně otázky, zda oba bratři měli v rukou Svatý grál. Projděte Branou – a budete vědět víc!
