Uplynulo 235 let od narození Jana Jiřího Grasela, synka propuštěného soudního sluhy z obce Nové Syrovice u Moravských Budějovic. Byla to rodinka k pohledání. Dnešním “politicky korektním jazykem” by se jim říkalo “sociálně vyloučení”. Nikdo nestál stranou, celé rodina se podílela na řadě zločinů.
Sám Jan byl už ve svých 9 letech uvězněn na dva týdny za drobné krádeže. Během dospívání se pak na výpravy vydával s otcem Thomasem, takřečeným loupežnickým hejtmanem, při kterých nejen loupili, ale spáchali i několik vražd.
Je snadné zvyknout si žít z hromady peněz, které patřily někomu jinému. Když to dělají vlády, je to legální. A grázlem se stává oloupený – pokud včas nezaplatí ze svého majetku, co mu stát nařídí. A máme to většinou za normální.
Jan Grasel byl však v oboru loupení soukromník. Měl k tomu talent a “rodinnou univerzitu”. Připočtěme jeho vrozený šarm, podnikavého ducha, a na světě byla rázem vzorně organizovaná a dlouho nepolapitelná tlupa desítek mužů budící strach po celé zemi. Dopadení nakonec brněnské policii pomohla až vypsaná odměna 4000 zlatých.
Zemřel coby “grázl” v nedožitých 28 letech rukou kata na šibenici u Nové brány. Nadšeně tomu přihlíželo na 60 000 Vídeňáků i přespolních. Lze to pochopit. Filmové thrillery a krvavé televizní seriály tehdy ještě nebyly k mání.
Přesto zůstávají otázky, včetně té základní: Zasloužil si to? Několikaleté vyšetřování, množství písemných pramenů a hmotných důkazů umožňuje detailní rekonstrukci průběhu soudního řízení. A proč tedy i po dvou stoletích vyvolávají otázky?
Stačí projít Branou vědění – a udělat si vlastní názor.
